22 Co 197/2025-104 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 072,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 072,99 Kč od 22. 3. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu do částky 53 428,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 152,38 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 95 501,81 Kč od 2. 3. 2024 do 21. 3. 2024, z částky 53 428,82 Kč od 22. 3. 2024 do zaplacení a úroku 16,99 % ročně z částky 91 510,11 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a úroku 16,99 % ročně z částky 2 191,70 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 95 501,81 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . , Anonymizováno, , uzavřela s žalovanou dne 14. 6. 2021 smlouvu o úvěru č. , IBAN, , na základě ní žalované téhož dne poskytla 100 000 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, (zjištěno z příslušné smlouvy o úvěru a výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, ). Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit v 94 měsíčních splátkách po 1 945 Kč a jednou splátkou ve výši 1 292 Kč. Jelikož si žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, právní předchůdkyně žalobkyně zbývající dluh úvěru ke dni 3. 1. 2024 zesplatnila (zjištěno z dopisu označeného jako rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 1. 2024). Stran úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně měla k dispozici žádost žalované o úvěr (vyplněné přes mobilní bankovnictví), v němž žalovaná uvedla měsíční příjem 17 370 Kč, měsíční výdaje 0 Kč a nájemné 10 500 Kč, přičemž banka stanovila výdaje na 7 310 Kč. Žalovaná již v době uzavření v této věci řešené smlouvy o úvěru dalších šest smluv o úvěru s měsíčními splátkami celkem 6 126 Kč (zjištěno z dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ ze dne 14. 6. 2021). Žalovaná na dluh uhradila 53 428,82 Kč (zjištěno z tabulky uhrazených splátek; tvrzení žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni s účinností ke dni 1. 3. 2024 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024 a přílohy č. , hodnota, k této smlouvě-seznamu pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované dopisem ze dne 13. 3. 2024 a zároveň ji vyzvala k zaplacení dlužné částky (zjištěno z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 13. 3. 2024 a z podacího lístku z téhož dne). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 25. 6. 2024 a z podacího lístku z téhož dne).5. Uvedený skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vzhledem ke zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru nezjišťovala žádným způsobem, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, tyto nijak neprověřila, dospěl soud prvního stupně k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně si nesplnila svoji zákonnou povinnost s řádnou péčí posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto uzavřenou smlouvu o zápůjčce vyhodnotil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou ve spojení s rozsudkem SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, . proti , Anonymizováno, . Žalobkyni tak přiznal právo na vrácení peněžité částky 42 072,99 Kč představující nesplacenou část jistiny úvěru, včetně úroku z prodlení v návaznosti na výzvu k zaplacení ze dne 13. 3. 2024. Při výpočtu soud prvního stupně vycházel z částky v žalobě tvrzené dlužné jistiny včetně přirostlého úroku a poplatků 95 501,81 Kč, od níž odečetl uhrazenou částku 53 428,82 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II., pouze do částky 4 498,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 498,19 Kč od 22. 3. 2024 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že nebrojí proti závěru soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované a z tohoto důvodu přiznaného nároku pouze na bezdůvodné obohacení, nesouhlasí však s výší takto přiznaného nároku. Soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaná na jistinu úvěru vyčerpala 95 501,81 Kč. Toto však neodpovídá ani žalobnímu tvrzení ani provedeným důkazům. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a pokud na něj vrátila 53 428,82 Kč, vznikla jí povinnost vrátit jistinu 46 571,18 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni také částku 4 498,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 22. 3. 2024 do zaplacení a přizná žalobkyni také právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 o. s. ř. v napadené části výroku II. a ve výroku III. podle § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Výrok I. a výrok II. v nenapadnuté části nabyly samostatně právní moci.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování. Soud prvního stupně i správně věc posuzoval po právní stránce, s ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy o úvěru, podle občanského zákoníku z roku 2012 a s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, když nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, . proti , Anonymizováno, ) a tento právní závěr ze strany žalobkyně nebyl ani zpochybňován. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny a nic jiného. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o výši dlužné jistiny. Bylo prokázáno, že žalobkyni byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a pokud za účelem jeho splacení na něj uhradila částku 53 428,82 Kč, činí dluh 46 571,18 Kč. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni, nad rámec toho, co jí bylo již přiznáno výrokem I. napadeného rozsudku, náleží ještě částka jistiny 4 498,19 Kč (100 000 Kč – uhrazených 53 428,82 Kč – přiznaných 42 072,99 Kč), a to včetně úroku z prodlení, na který vznikl žalobkyni nárok v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. V tomto směru pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. podle