22 Co 2/2025-152 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsaných na LV č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18 507,40 Kč k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobce dne 20. 5. 2024 podal žalobu (ve znění připuštěné změny žaloby ze dne 16. 10. 2024) na určení, že je vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, pozemku p. č. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále též jen „nemovitosti“). Žalobu odůvodnil tím, že vlastníkem nemovitostí je na základě darovací smlouvy ze dne 10. 4. 2008, sepsané ve formě notářského zápisu notářem , tituly před jménem, , jméno FO, pod č. N 97, Nz 74/2008, kterou mu byly nemovitosti darovány rodiči, tj. žalovanou a jejím manželem , jméno FO, , zemřelým 2. 2. 2014. Dar byl posledním ze série právních jednání, jimiž rodiče rozdělili svůj majetek mezi své stři syny, tedy mezi něho a bratry , Anonymizováno, a , jméno FO, . Pokud ze strany žalované dne 25. 11. 2020 následovalo odvolání daru, a v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, , bylo toto odvolání daru vyhodnoceno jako platné a určeno, že žalovaná je vlastníkem poloviny nemovitostí, pak s tímto závěrem nesouhlasí a domnívá se, že je vlastníkem celé nemovitosti. Žalobce se dovolává neplatnosti odvolání daru z několika důvodů. Jednak jde o vadnost právního jednání jako takového, neboť žalobce se domnívá, že žalovaná nemohla učinit odvolání daru ve vztahu k nemovitostem jako celku, neboť sama nikdy nebyla výlučným vlastníkem nemovitostí. Proto se v době odvolání daru nemohla dovolávat více práv, než měla sama. Dále namítal, že důvody obsažené v odvolání nejsou pravdivé. Odmítá tvrzení žalované, že jí žalobce dne 14. 11. 2021 napadl a k tomu poukázal na výpověď žalované před Policií ČR dne 12. 2. 2021. Rovněž se nezakládá na pravdě, že by bylo mezi dárci a obdarovaným ujednáno jejich právo na bezplatné doživotní užívání nemovitostí, neboť z darovací smlouvy nic takové nevyplývá. Žalovaná toto začala tvrdit až v době, co s jejím vědomím nemovitosti prodal. Zároveň je nepravdivé, že by se ke své matce nechoval s náležitou synovskou úctou. Závěrem namítl, že odvolání daru považuje za zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Poukázala na to, že o jejím vlastnictví k polovině nemovitostí v důsledku platné výzvy k vrácení daru bylo rozhodnuto v soudním řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 19 C 69/2023 a byť bylo vedeno proti osobám, na které žalobce nemovitosti převedl, je třeba k výsledkům tohoto řízení přihlédnout.4. Vlastnictví žalované k nemovitostem bylo řešeno již v předchozích řízeních. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, žalovaná , Jméno žalované, žalovala svého syna žalobce , Jméno žalobce, o určení svého vlastnického práva k celé nemovitosti z důvodu obnovy jejího vlastnictví na základě výzvy k vrácení daru ze dne 25. 11. 2020. Žaloba byla rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 23. 3. 2022, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 30. 11. 2022, č. j. , spisová značka, zamítnuta jednak z důvodu, že její žalobní požadavek šel nad rámec jejího nároku na vrácení pouze jedné poloviny nemovitostí poté, co společné jmění její a manžela zaniklo smrtí manžela a jednak z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalobce, když ten v průběhu řízení vlastnické právo k nemovitostem převedl na manžele , Anonymizováno, a ti byli jako vlastníci evidováni v katastru nemovitostí.5. Následně v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, proti evidovaným vlastníkům nemovitostí manželům , Anonymizováno, bylo žalobě na určení vlastnictví , Jméno žalované, k jedné polovině nemovitostí vyhověno. Soud dospěl k následujícím dílčím závěrům. Jednak výzvu k vrácení daru shledal důvodnou a tudíž způsobilou vyvolat obnovení vlastnictví žalované k polovině nemovitostí. Dále uzavřel, že kupní smlouva žalobce s manžely , Anonymizováno, , jejíž věcné účinky nastaly až po obnovení vlastnictví žalované k polovině nemovitostí, nemohla být způsobilá k převodu vlastnického práva právě k uvedené jedné polovině nemovitostí. A závěrem, že manželé , Anonymizováno, nemohli nabýt vlastnictví na základě své dobré víry ve správnost zápisu v katastru nemovitostí s ohledem na zapsanou poznámku spornosti. Žalovaná byla zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník jedné poloviny nemovitostí na základě rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15. 5. 2023, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 7. 12. 2023, č. j. , spisová značka, (účinky zápisu k 5. 3. 2024).6. Soud prvního stupně provedl v tomto řízení dokazování shodnými listinami jako v předchozích řízeních, kromě toho provedl důkaz protokolem z jednání z předešlých řízení a vzal v potaz i rozhodnutí, která byla v těchto řízeních vydána. Na základě toho pak učinil shodný skutkový závěr jako soud v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, : Žalovaná a její zemřelý manžel jako dárci na základě darovací smlouvy ze dne 10. 4. 2008 převedli žalobci jako obdarovanému ze svého společného jmění manželů bezplatně vlastnické právo ke sporným nemovitostem. Současně si ujednali, že dárci mohou nemovitosti bezúplatně doživotně užívat. Manžel žalované a otec žalobce zemřel dne 2. 2. 2014. Po jeho úmrtí se chování žalobce vůči žalované zhoršilo, rozhodl se, že nemovitosti prodá, aniž by bral v potaz její nárok na užívání a rozhodl se, že ji z nemovitostí vystěhuje. Opakovaně ji slovně napadal nevybíravými výrazy. Jejich spory vyústily v listopadu 2020 a žalovaná při nich utrpěla i drobná zranění, která vyžadovala lékařské ošetření. Dne 12. 11. 2020 žalobce uzavřel se sousedy manžely , Anonymizováno, kupní smlouvu, na jejímž základě se zavázal převést jim vlastnické právo ke sporným nemovitostem. Žalovaná dopisem ze dne 25. 11. 2020 odvolala dar z několika důvodů. Jednak že ji žalobce dne 14. 11. 2020 napadl a způsobil jí újmu na zdraví, dále že se k ní dlouhodobě choval neuctivě, slovně ji urážel a vyzýval ji, ať sporné nemovitosti opustí, ačkoli měli mezi sebou sjednáno její právo nemovitosti doživotně bezplatně užívat, o nemovitosti nepečoval, veškeré náklady na jejich opravy a údržbu nesla žalovaná a závěrem, že se pokusil vlastnické právo k nemovitostem bez vědomí žalované převést na manžele , Anonymizováno, a tím porušil povinnost umožnit žalované nemovitosti doživotně bezplatně užívat. Dne 30. 11. 2020 nastaly právní účinky zápisu poznámky spornosti k těmto nemovitostem, kterou žalovaná odůvodnila tím, že vůči žalobci odvolala dar. Katastrální úřad zamítl první návrh na povolení vkladu vlastnického práva ke sporným nemovitostem na základě předmětné kupní smlouvy. Na základě opakovaného návrhu pak již k povolení vkladu vlastnického práva na základě totožné kupní smlouvy do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 23. 3. 2021 došlo. Na základě shora popsaných soudních rozhodnutí byla žalovaná zapsána v katastru nemovitostí jako spoluvlastník nemovitostí s podílem ve výši jedné poloviny, vlastníkem druhé poloviny pak zůstali manželé , Anonymizováno, . S ohledem na výsledek soudního řízení manželé , Anonymizováno, a žalobce podepsali dne 9. 9. 2024 souhlasné prohlášení o tom, že došlo k odstoupení od kupní smlouvy a spoluvlastníkem nemovitostí s podílem ve výši jedné poloviny se stal a byl zaevidován žalobce.7. Vzhledem k tomu, že ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. 1. 2014, soud prvního stupně skutkový stav posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a shledal, že chování žalobce k žalované (jeho matce), jež vyústilo ve snahu ji vyklidit z nemovitostí a tyto prodat, a to v rozporu s prokázanou dohodou o jejím právu doživotně darované nemovitosti bezplatně užívat, je třeba kvalifikovat jako hrubě porušující dobré mravy ve smyslu § 630 obč. zák. Dopis žalované ze dne 25. 11. 2020 doručený žalobci, jenž obsahoval požadavek navrácení daru, tak vyvolal účinky obnovení vlastnického práva žalované ve vztahu k jedné polovině nemovitostí. Tomu odpovídá zápis v katastru nemovitostí, a soud prvního stupně proto požadavek žalobce na určení, že je vlastníkem celé nemovitosti, zamítl.8. Proti tomuto rozsudku v plném rozsahu podal žalobce včasné odvolání. Měl za to, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud použil důkazy a skutková zjištění z jiných řízení ve vztahu k důvodům odvolání daru a o