22 Co 50/2025-155 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 194 411,34 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 346,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 800,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 194 411,34 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 13,4 % ročně z částky 194 411,34 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně podala dne 19. 4. 2024 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 194 411,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dříve , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, . – dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 11. 8. 2022 smlouvu o půjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 200 000 Kč, kterou měl vrátit včetně úrokového navýšení v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 683 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 11. 9. 2022. Žalovaný si své smluvní povinnosti neplnil, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 6. 6. 2023 pohledávku zesplatnila a následně ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023, s účinností ke dni 1. 9. 2023, postoupila na žalobkyni. K předžalobní výzvě odeslané dne 13. 12. 2023 žalovaný na dluh ničeho nezaplatil.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování listinami dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., a žalovaným, byla uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 11. 8. 2022. Dne 11. 8. 2022 si právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednala smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka 200 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet spolu s úrokovým navýšením ve výši 13,40 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 3 683 Kč. Žalovaný zapůjčenou částku nesplácel a vznikl mu tak vůči právní předchůdkyni žalobkyně dluh. K prokázání postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni žalobkyně předložila prostou kopii smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023 a kopii listiny označené jako příloha smlouvy o postoupení pohledávek. Soud prvního stupně na základě těchto listin neměl za prokázané, že by k postoupení úvěrové pohledávky za žalovaným došlo, neboť kopie přílohy č. , hodnota, nebyla podepsána oběma smluvními stranami, ale pouze žalobkyní. S ohledem na ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) žalobu zamítl z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že v řízení tvrdila všechny rozhodné skutečnosti týkající se její aktivní věcné legitimace, doložila také důkazy prokazující, že pohledávka přešla z postupitele na žalobkyni jako postupníka. Žalobkyně doložila písemnou smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž se jedná o postoupení mezi jednou z největších bank podnikajících na území ČR spolu s žalobkyní. Ustanovení § 1879 o. z. nespojuje se smlouvou o postoupení pohledávek žádnou formu, tedy mohla být sjednána i ústně. Byla však zpracována písemně, obě smluvní strany své podpisy na smlouvě nechaly úředně ověřit. Soud prvního stupně překvapivě namítá vadu absence podpisů na příloze ke smlouvě, avšak tato povinnost z ničeho nevyplývá. Příloha je součástí smlouvy, nikoliv dohodou samotnou, která by měla být podepisována. Příloha byla pevně připojena ke smlouvě, což je stvrzeno i přelepkami ověřených podpisů. Soud prvního stupně dále opomněl, že účinnost postoupení byla naplněna vůči dlužníkovi odesláním oznámení o postoupení pohledávky, obsaženým v dopise ze dne 15. 9. 2023, jež vyhotovovala sama banka, tedy postupitel. Postup soudu prvního stupně označuje jako nepředvídatelný, pokud dříve bez dalších požadavků vydal elektronický platební rozkaz.5. Opatrovník žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Má za to, že v řízení nebylo prokázáno, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023 vyplývá, že jde o dílčí smlouvu, kdy obecné podmínky postoupení pohledávek byly sjednány na základě rámcové smlouvy ze dne 27. 12. 2022, č. 12/2022 a bez seznámení s touto rámcovou smlouvou nelze s jistotou určit den účinnosti postoupení předmětné pohledávky vůči žalovanému, když v článku 5 dílčí smlouvy o postoupení pohledávek je uvedeno, že postoupení nabývá účinnosti dnem účinnosti podle rámcové smlouvy. Pokud žalobkyně v odvolání odkazovala na oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2023, pak poukazuje na nesrovnalosti, když v žalobních tvrzení je uvedeno, že účinnost postoupení nastala již 1. 9. 2023. Dále odkazuje na nesrovnalost v listině označené jako přehled podacích čísel, podle níž mělo dojít k odeslání oznámení dne 15. 9. 2023, byť přehled o podacím čísle je z 1. 9. 2023.6. Jelikož za trvání odvolacího řízení žalobkyně vzala žalobu zpět pro částku 9 111,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 800,48 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 346,13 Kč, úrok ve výši 13,4 % ročně z částky 194 411,34 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 194 411,34 Kč od 7. 6. 2023 do 29. 9. 2023 a z částky 9 111,34 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení a opatrovník žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, postupoval Krajský soud v Praze jako soud odvolací v souladu s § 222a odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. a v rozsahu zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku).7. Následně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř., v odvoláním napadené části zamítavého výroku I. a závislého výroku II. podle § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.8. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že žalovaný je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky. Odvolací soud proto zkoumal, zda je dána pravomoc soudů České republiky (ČR) ve věci rozhodnout. V úvahu přichází aplikace dvoustranné smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou (uveřejněné vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 98/1984 Sb., jejímž nástupnickým státem je Česká republika), která má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu (zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen „ZMPS“), ale podle čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 73 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I. bis) i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním. Jelikož mezinárodní smlouva otázku mezinárodní příslušnosti a otázku rozhodného práva v závazkových vztazích neřeší, odvolací soud tyto otázky posoudil podle unijních předpisů. Žalovaný je neznámého pobytu s tím, že adresa jeho posledního známého bydliště se nacházela na území ČR, kterou měl evidovánu jako adresu dlouhodobého pobytu ještě v době zahájení řízení (do 27. 3. 2024), a proto pravomoc soudů ČR ve věci rozhodnout je založena čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I. bis. Pro posouzení věci je s ohledem na volbu práva smluvními stranami v rámcové smlouvě a smlouvě o půjčce podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) rozhodným právem právo ČR, konkrétně příslušná ustanovení o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).9. Stran skutkového stavu odvolací soud zopakoval dokazování listinami předloženými žalobkyní a ztotožnil se se skutkovým závěrem ohledně uzavřením smlouvy o půjčce a jejím obsahu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 11. 8. 2022 uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb (příslušná smlouva). Současně byl žalovanému zřízen běžný účet a účastníci uzavřeli dne 11. 8. 2022 ještě smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč na jeho běžný účet a žalovaný se zavázal prostředky vrátit včetně úrokového navýšení 13,40 % ročně v 84 měsíčních splátkách (7 let) po 3 683 Kč počínaje 11. 9. 2022 prostřednictvím inkasa z běžného účtu, na němž měl žalovaný udržovat dostatečný zůstatek; nedílnou součástí smlouvy byly vše