23 Co 209/2025-232 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 3 C 70/2024 - 185, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 175 312,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky (výrok I.) a stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 92 456,10 Kč (výrok II.). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající z titulu odpovědnosti žalované za dobytnost pohledávky, kterou žalovaná měla za dlužníkem , jméno FO, (ve výši 576 519,47 Kč s příslušenstvím a 111 470,60 Kč s příslušenstvím, zajištěnou smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 22. 11. 2019, zapsáno do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-, č. účtu, -, Anonymizováno, ), a kterou na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřenou mezi účastnicemi dne 23. 3. 2021 postoupila na žalobkyni, a to za úplatu ve výši 572 686,18 Kč. Pohledávka byla postoupena za stavu, kdy byla žalovanou, jako věřitelem, přihlášena jako zajištěná pohledávka v insolvenčním řízení dlužníka. Žalobkyně byla ze strany žalované ujištěna, že i v případě, že by pohledávka byla shledána jako nezajištěná, žalobkyně obdrží alespoň částku ve výši 250 000 Kč. Fakticky byla žalobkyni v insolvenčním řízení vyplacena částka 74 687,18 Kč, resp. 75 533,38 Kč a žalobou se žalobkyně domáhá úhrady rozdílu mezi vyplacenou výší a minimální výší, která měla být dle ujištění žalované žalobkyni vyplacena (tj. 250 000 Kč). Soud prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny podmínky ustanovení § 1885 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) pro založení odpovědnosti žalované, jako postupitele, za dobytnost uvedené pohledávky, neboť žalobkyně jako postupník věděla, že se dlužník nachází v insolvenci a míra uspokojení dané pohledávky je tak nejistá. V době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek již probíhalo insolvenční řízení dlužníka, žalobkyně si musela být minimálně vědoma toho, že kupuje pohledávku se zajištěním zřízeným v rozporu s generálním inhibitorem, tedy s právní vadou, neboť zástavní právo bylo smluvně zřízeno v době, kdy na majetek dlužníka byla nařízena exekuce a dlužníku, jako povinnému, vznikla povinnost nenakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů a že při porušení této povinnosti je právní jednání neplatné. Žalobkyně při nabytí pohledávky věděla, že dlužník žalované je v insolvenci a vstoupila do práv a povinností přihlášeného věřitele v rámci insolvenčního řízení. Jako jednomu z přihlášených věřitelů jí přitom muselo být zřejmé, že míra uspokojení pohledávky závisí na uznání jejího zajištění v insolvenčním řízení. V případě nezajištěné pohledávky pak míra uspokojení závisela na počtu a výši dalších přihlášených pohledávek. V době, kdy pohledávka byla postoupena, běžela lhůta pro přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení. V řízení dle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni ujišťovala o neměnnosti počtu věřitelů či výše pohledávek a ani tvrzení, že žalovaná žalobkyni přislíbila vyplacení konkrétní částky v rozmezí 200 000-300 000 Kč. Statutární zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , který za žalobkyní jednal, musel vědět, že lhůta pro přihlášení věřitelů ještě neuplynula a musel si být tedy vědom rizika snížení uspokojení pohledávky vzhledem k majetku dlužníka, kdy je jediným známým majetkem byl výtěžek z prodeje podílu na nemovitosti ve výši 1 500 000 Kč. Okruh věřitelů byl znám z insolvenčního návrhu a exekučního řízení dlužníka. Soud prvního stupně nadto shledal uplatnění nároku žalobkyní za opožděné, a to až téměř rok po zjištění neuznání zajištění pohledávky v insolvenčním řízení. Nárok byl v dané věci žalobkyní uplatněn po pravomocném skončení řízení vedeném u téhož soudu prvního stupně mezi týmiž účastníky, kdy se žalobkyně domáhala obdobného nároku z jiného právního titulu, a to z odpovědnosti za vady postoupené pohledávky, kdy žaloba byla zamítnuta a následně účastnice uzavřely dohodu o narovnání. Soud prvního stupně v jednání žalobkyně shledal účelový postup se snahou obejít dohodu o narovnání a získat plnění jinou cestou. Přihlédl i k tomu, že žalobkyně v rámci postoupení pohledávky jednala fakticky jako schránka, která byla účelově založena ke sledování zájmu jednatele žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , který v souvislosti s danou transakcí získal podstatný finanční prospěch v důsledku následného prodeje předmětné nemovitosti, která mohla být prodána jako nezatížená zástavním právem. , tituly před jménem, , jméno FO, , jako osoba právně znalá, a navíc advokát, si musel být dle soudu prvního stupně vědom toho, že vstupuje do rizikové transakce. Jednalo se fakticky o aleatorní závazek, čehož si byli vědomi obě smluvní strany a za tohoto stavu jakékoliv dodatečné nároky související s uvedenou transakcí považuje soud prvního stupně za nepřípadné.2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně, který nesprávně a k újmě žalobkyně přisuzoval jednateli žalobkyně povinnosti a znalosti advokáta, které však ve své pozici jednatele nebyl povinen uplatňovat v rámci předmětných jednání za žalobkyni s žalovanou. Důvody, proč pohledávka má být v insolvenčním řízení uspokojena jako nezajištěná, se žalobkyně dozvěděla až v rámci popěrných úkonů insolvenčního správce dlužníka a o konečné výši omezeného uspokojení měla žalobkyně vědomost až z rozvrhového usnesení. Možnost uplatnění nároku vůči žalované tedy nastala až po zjištění skutečné výše vyplacené pohledávky. Zdůraznila, že běžná opatrnost žalobkyně jako smluvní strany při nabývání pohledávky nezahrnuje povinnost činit aktivní kroky na zjištění, respektive ujištění, že prezentovaný stav není klamný. Namítala, že soud prvního stupně chybně vyhodnotil svědeckou výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, (předchozího zástupce žalované), který nikdy nezmiňoval zřeknutí se odpovědnosti s tím, že předpokládané vyčíslení uspokojení pohledávky jako nezajištěné je nezávazné, a to s ohledem na neskončenou lhůtu pro přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka , jméno FO, . Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Poukázala na postoj žalobkyně, který považuje za účelový, směřující ke zvýšení nákladů řízení žalované, když žalobkyni přímé náklady nevznikají, neboť zástupce žalobkyně je partnerem advokátní kanceláře, kterou vlastní jednatel žalobkyně. Zdůraznila, že jednatel žalobkyně je advokátem, má tedy odborné znalosti podpořené vlastním právním týmem. Byl to on, kdo osobně jednal o znění smlouvy o postoupení pohledávky; v jeho advokátní kanceláři se znění připravovalo. Nesouhlasila s tvrzením, že by soud prvního stupně žalobkyni, respektive jednateli žalobkyně, přiznával nějaké specifické odborné znalosti. Zdůraznila, že k postoupení pohledávky došlo ve fázi, kdy pohledávka byla předmětem insolvenčního řízení dlužníka, ve kterém již bylo rozhodnuto o úpadku původního dlužníka, což jsou veřejně dostupné údaje a žalobkyně si jich byla vědoma (jednatel žalobkyně toto v účastnickém výslechu potvrdil). Žalobkyně vymezila předmět řízení tak, že žaluje pouze nezajištěnou část pohledávky, a vlastnost pohledávky spočívající v jejím zajištění je za tohoto stavu bezpředmětná. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaná při postoupení pohledávky prezentovala jakékoliv informace klamně.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: účastnice uzavřely dne 23. 3. 2021 smlouvu o postoupení pohledávky, kterou žalovaná postoupila na žalobkyni pohledávku za dlužníkem , jméno FO, Padevětem ve výši 576 519,47 Kč s příslušenstvím a pohledávku ve výši 111 470,60 Kč s příslušenstvím za úplatu ve výši 572 686,18 Kč. Pohledávka byla v době postoupení přihlášena žalovanou jako věřitelem do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 56 INS 18955/2020. Pohledávka byla postoupena jako zajištěná; žalobkyně se na základě smlouvy o postoupení pohledávky stala oprávněnou ze zástavního práva, které vázlo na nemovitosti a které do katastru nemovitostí bylo zapsáno dne 14. 1. 2020, s účinky k 28. 11. 2019. V katastru nemovitostí bylo dne 6. 12. 2019 zapsáno rovněž zahájení exekuce soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , a to na základě vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 25. 5. 2018 s právními účinky zápisu k 4. 12. 2019. Jediný společník a jednatel žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , byl v době postoupení pohled