23 Co 231/2025-154 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 4. 2025, č. j. 5 C 398/2024 - 119, stanovil žalované povinnost na vlastní náklady odstranit stavbu betonového oplocení na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , trvalý travní porost v obci a katastrálním území , adresa, , zapsaném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 18 802 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce. Předmětem řízení byl nárok žalobce na odstranění stavby betonového oplocení stojícího na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, s tím, že uvedenou stavbu žalovaná umístila na pozemku, jehož vlastníkem je žalobce, a to bez jakéhokoliv oprávnění. Žalovaná stavbou oplocení narušila dle žalobce uliční čáru, neboť stavba jejího oplocení vybočuje z linie oplocení jiných staveb v této ulici. Žalovaná přitom v kupní smlouvě uzavírané s žalobcem výslovně prohlásila, že se jako kupující se stavem převáděné nemovitosti a skutečnými hranicemi pozemků seznámila. Soud prvního stupně uzavřel, že stavba betonového plotu žalované je neoprávněnou stavbou zčásti stojící na pozemku žalobce, a to bez právního titulu. Žalovaná dle soudu prvního stupně nemohla být v dobré víře, že stavbu oplocení umísťuje na hranici svého pozemku. Žalovaná ani za situace, kdy jí nebyl znám přesný průběh hranice mezi jejím pozemkem a pozemkem žalobce a hranice nebyla v terénu nijak seznatelná, přesný průběh hranice mezi pozemky k tomu odborně způsobilou osobou zaměřit nenechala. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně dospěl k závěru, že není naplněn požadavek dobré víry držitele části sporného pozemku, pokud neznal přesný průběh hranic pozemku a část sporného pozemku si „přivlastnil“, ačkoliv měl možnost přesný průběh hranice zjistit. Soud prvního stupně přihlédl i k dalším hlediskům (byť hledisko dobré víry je hlediskem zásadním), kdy se jedná o stavbu oplocení, případné odstranění stavby tedy nebude mít zásadní dopad do jedné ze základních potřeb žalované, a to uspokojování potřeb bydlení, neboť možnost užívání rodinného domu na pozemku žalované tím nebude dotčena. Přihlédl i k tomu, že žalovaná byla minimálně v době dokončování stavby betonového oplocení srozuměna s tím, že se jedná o stavbu neoprávněnou, neboť již počátkem března 2019 Městský úřad , adresa, činil kroky k nápravě, žalovaná měla osobní schůzku se starostou města a i v následujících letech probíhala mimo jiné komunikace mezi žalovanou a zastupitelstvem obce. Žalobce tedy jako vlastník zastavěného pozemku nebyl již od počátku pasivní a bezprostředně s žalovanou o nápravě nastalého protiprávního stavu jednal. Soud prvního stupně se s ohledem na uvedené závěry nezabýval již údajem o předpokládaných nákladech na odstranění stavby, neboť v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nelze považovat za neúčelné rozhodnutí o odstranění takové stavby či její části, pokud v zásadě jediným kritériem v neprospěch odstranění neoprávněné stavby na cizím pozemku je výše nákladů spojených s jejím odstraněním, avšak další hlediska svědčí požadavku vlastníka pozemku na odstranění neoprávněné stavby.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas žalovaná odvolání, ve kterém podrobně shrnula dosavadní průběh řízení, zdůraznila námitky, které byly uplatněny žalovanou již v řízení před soudem prvního stupně. Nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně, pokud jde o nedostatek dobré víry žalované, irelevanci existujícího stavebního povolení, posouzení aktivity žalobce a posouzení otázky nepřiměřenosti nákladů na odstranění stavby. K otázce dobré víry zdůraznila, že žalovaná pozemek koupila od orgánu veřejné moci, měla tedy legitimní očekávání, že předmětem převodu je pozemek připravený k prodeji a následné zástavbě. Poukázala i na to, že nedošlo k protokolárnímu převodu. , právnická osoba, žalované probíhala na základě prostorového vytyčení stavby z , datum, , které vycházelo z projektové dokumentace schválené samotným žalobcem (jeho stavebním úřadem). Při stavbě oplocení se žalovaná řídila linií, která byla v terénu již fyzicky naznačena, jednalo se o řadu sloupků nízkého napětí, o nichž se důvodně domnívala, že kopírují hranici pozemku a dále vytyčovacím dřevěným kolíkem, který v terénu byl. Žalobce byl po celou dobu stavby dle žalované pasivní, neboť stavba probíhala v prosinci 2018 a první formální úkon ze strany stavebního úřadu – výzva ke zjednání nápravy – byl datován až , datum, . Poukazovala i na nepřiměřenost zásahu, neboť náklady na odstranění stávajícího betonového plotu a vybudování nového odhaduje na 300 000 Kč. Soudu prvního stupně vytýkala, že neprovedl všechny žalovanou navržené důkazy, zejména rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, neboť z nich jsou zřejmé objektivní okolnosti případu, když rozhodnutí stavebního úřadu byla opakovaně rušena právě s odkazem na nedostatečné posouzení otázky dobré víry a nepřiměřenosti zásahu. Žalovaná dále poukazovala i na to, že z kontrolního zaměření vyplývá maximální zjištěný rozdíl 0,25 m, což je méně než mezní souřadnicová chyba (0,28 m) dle příslušné vyhlášky. Tvrzený přesah stavby se tedy vejde do povolené tolerance přesnosti geodetických měření. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Nesouhlasil s námitkami žalované, když zdůraznil, že žalovaná nenabyla pozemek od orgánů veřejné moci, jak je uvedeno, ale od obce. Již před započatou stavbou oplocení byly umístěny hraniční mezníky, rozvodové skříně ČEZ, tedy společnosti, která uzavírala smlouvy o zřízení věcného břemene. Zaměření hranic bylo provedeno dvakrát, a to jednak zhotovitelem rozvodových sítí a dále (opakovaně) zhotovitelem komunikací. Zhotovitelem komunikací byly vybudovány zpevněné přístupové vjezdy na pozemky, a to po hranice pozemků obce. K námitce žalované, že stavba oplocení byla obsažena již ve schválené projektové dokumentaci, žalobce poukazoval na to, že není známo, že by oplocení bylo umístěno na pozemku žalobce, navíc stavební úřad není totožným subjektem s žalobcem.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z těchto skutkových zjištění: žalovaná na základě kupní smlouvy uzavřené se žalobcem dne , datum, nabyla do vlastnictví pozemek parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území a obci Uhlířské Janovice, který bezprostředně sousedí s pozemkem ve vlastnictví žalobce parc. č. , Anonymizováno, . Žalovaná na pozemku parc. č. 1446/19 vybudovala stavbu rodinného domu, a to na základě zpracované projektové dokumentace. V červnu 2018 došlo k prostorovému vytyčení stavby, tedy označení polohy rodinného domu na pozemku žalované. K vytyčení hranic pozemku žalované při prostorovém vytyčení stavby nedošlo, ačkoliv byly v rámci projektové dokumentace ke stavbě rodinného domu zpracovány i koordinační a situační výkresy s označením průběhu hranice pozemku žalované a pozemku žalobce, včetně polohy plotu oddělujícího od sebe tyto pozemky navzájem. , právnická osoba, probíhala minimálně v prosinci 2018, záležitost s umístěním plotu se začala řešit někdy v lednu nebo únoru 2019, po obdržení podnětu technických služeb začal stavební úřad bezodkladně jednat (výzva adresovaná žalované ze dne 1. 3. 2019 k přesunutí betonového oplocení na její pozemek). Žalovaná následně ve vztahu k žalobci navrhovala zřízení práva stavby k zastavěné části pozemku žalobce či oddělení zastavěné části pozemku žalobce geometrickým plánem a jeho odkup do jejího vlastnictví. Žalobce s žádným řešením nesouhlasil, včetně postupu dle zákonných ustanovení o přestavku.6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.7. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 1085 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře. V daném případě žalovaná neprokázala (ani netvrdila), že by jí svědčil právní titul ke stavbě na pozemku žalobce. Jedná se tedy, jak soud prvního stupně zcela správně uzavřel, o neoprávněnou stavbu, a je v tomto směru nerozhodné, že stavba byla stavebním úřadem povolena. Případy řešení situace zřízené stavby na cizím pozemku jiným způsobem, než jejím odstraněním jsou upraveny u