23 Co 235/2025-94 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 6. 2025, č. j. 9 C 114/2025 - 64, stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 37 480,07 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 65 014,95 Kč, úroku z prodlení za dobu od 4. 2. 2025 do 12. 2. 2025 v kapitalizované výši 124,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 939,43 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení za dobu od 4. 2. 2025 do 12. 2. 2025 v kapitalizované výši 182,73 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 755,59 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení. Výrokem III. stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze dvou smluv o úvěru, které uzavřela s žalovanou dne 26. 5. 2023 a dne 3. 11. 2023, ve kterých byl sjednán úvěrový rámec k čerpání finančních prostředků prostřednictvím kreditní karty do výše 60 000 Kč (smlouva z 26. 5. 2023) respektive 40 000 Kč (smlouva z 3. 11. 2023). Žalovaná se zavázala poskytnuté úvěry splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, respektive 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého dvacátého dne v měsíci. V souladu s úvěrovými podmínkami měla žalovaná povinnost úhrady úroků a poplatků. Žalovaná čerpala celkem na základě smlouvy z , datum, (dále „smlouva č. , hodnota, “) 99 485,90 Kč a uhradila celkem 52 186,81 Kč a na základě smlouvy z , datum, (dále „smlouva č. , hodnota, “) čerpala částku 43 152 Kč a uhradila 12 797 Kč. Pro řádné neplnění podmínek s úhradou splátek žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami oba úvěry ke dni 20. 1. 2025 zesplatnila. Žalovaná částka sestává z (v případě smlouvy č. , hodnota, ) neuhrazené jistiny 59 999,59 Kč, a nákladů na vymáhání 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a poplatků za pojištění ve výši 156 Kč a (v případě smlouvy č. , hodnota, ) z neuhrazené jistiny 39 999,53 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a poplatků za pojištění ve výši 339,90 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení od 4. 2. 2025 do zaplacení (částečně v kapitalizované výši). Soud prvního stupně uzavřel, že obě smlouvy o úvěru jsou neplatné jako celek, když žalobkyně jako věřitel porušila povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, pokud vyšla pouze z měsíčních výpisů z běžného účtu žalované. Již z toho bylo zřejmé, navíc s již existujícím úvěrovým závazkem žalované, že tato jen stěží vychází s aktuálními příjmy, neboť bankovní účet opakovaně vykazoval výdaje převyšující příjmy. Žalobkyně blíže nezkoumala výdaje žalované a její domácnosti a spokojila se pouze s jejím tvrzením, které zjevně neodpovídalo realitě. Převzetí finančních prostředků, dle soudu prvního stupně v prokázané celkové výši z obou úvěrových smluv 102 363,88 Kč (na základě smlouvy č. 1 59 211,88 Kč a na základě smlouvy č. 2 43 052 Kč) posoudil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení na straně žalované a s přihlédnutím k již vrácené částce v celkové výši 64 883,81 Kč (na smlouvu č. 1 52 086,81 Kč a na smlouvu č. 2 12 797 Kč) shledal nárok žalobkyně důvodným ve výši rozdílu vzájemně poskytnutého plnění, tedy ve výši 37 480,07 Kč. Soud prvního stupně shledal důvodný i nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobě bylo vyhověno bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, kdy soud prvního stupně uzavřel, že nárok na zákonné úroky z prodlení v daném případě žalobkyni nevznikl s ohledem na procesní aktivitu žalované, která poskytnutou jistinu vracela žalobkyni dle svých možností a nemohla se tedy dostat do prodlení.2. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému výroku II., podala včas odvolání žalobkyně, která nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, pokud obě smlouvy o úvěru posoudil jako absolutně neplatné. Dále nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o celkovou výši finančního plnění poskytnutého žalobkyní žalované, pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 102 363,88 Kč celkem, ačkoliv ve skutečnosti činí výše celkové čerpané částky 142 637,90 Kč. Žalobkyně poukazovala na to, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána prostřednictvím výpočtu maximálního limitu splátky, jehož hlavním účelem zjistit, zda i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů (bydlení, strava, doprava a podobně) včetně případných výdajů na již existující závazky, bude žadatel schopný úvěr splácet. Ve výpočtu byly zohledněny jak příjmy, tak výdaje žalované, včetně výdajů na již existující závazky. Od žalované si rovněž vyžádala i výpis z účtu za období tří kalendářních měsíců. Byla tak ověřena tvrzení žalované o jejím zaměstnání i výši mzdy, včetně pravidelných mandatorních výdajů žalované. S odkazem na konstantní judikaturu žalobkyně zdůraznila, že zohlednila skutečnost, že žalované s převzetím nového závazku přichází přirozeně nutnost omezit zbytné výdaje a hospodařit s prostředky tak, aby se nedostala do situace, kdy pro zbytné výdaje nebude schopna hradit splátky závazku. Žalobkyně dále nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, pokud i při posouzení nároku jako nároku z bezdůvodného obohacení, nepřiznal žalobkyni nárok v plném rozsahu. Soud prvního stupně rozhodl bez nařízení jednání o jiné výši bezdůvodného obohacení, než jaká vyplývá ze splátkového kalendáře a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. K pochybení dle žalobkyně mohlo dojít nesprávným výpočtem, kdy soud prvního stupně vycházel z listinného důkazu „výpis čerpání, splátek a úhrad“, a to pouze z uvedené výše finanční částky předepsané jako „jistina“ a nikoliv ze součtu čerpané jistiny, která je tvořena součtem položek „jistina“ a „CoC jistina“. Označení části jistiny jako „CoC jistina“ odpovídá jistině ze speciálního splátkového programu s názvem „peníze na účet“, který byl mezi žalobkyní a žalovanou sjednán při uzavírání smlouvy. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil a žalobě vyhověl v plném rozsahu.3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve výroku I. a v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, a to dne , datum, smlouva číslo , hodnota, , na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše úvěrového rámce 60 000 Kč, a to opakovaně při splnění smluvních podmínek. Čerpané peněžní prostředky se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit a zaplatit úroky a pravidelné poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky se splatností každého dvacátého dne v měsíci. Žalovaná čerpala na základě této smlouvy celkem finanční prostředky ve výši 59 211,88 Kč, celkem zaplatila žalobkyni částku 52 086,81 Kč. Dne , datum, žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu a poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, , na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše úvěrového rámce 40 000 Kč, a to opakovaně při splnění smluvních podmínek. Čerpané peněžní prostředky spolu s úroky a pravidelnými poplatky byla žalovaná povinna splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého dvacátého dne měsíce. Žalovaná čerpala na základě uvedené smlouvy celkem částku 43 152 Kč a uhradila celkem částku 12 797 Kč. Žalobkyně oba úvěry pro neplnění řádně podmínek ze strany žalované zesplatnila ke dni 20. 1. 2025 a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, včetně nákladů na vymáhání v celkové výši 1 200 Kč, dlužných poplatků za pojištění a smluvních pokut ve lhůtě do 3. 2. 2025. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavření smlouvy ze dne 26. 5. 2023 vycházela z příjmu žalované 25 000 Kč měsíčně a dále tvrzení uvedených žalovanou (svobodná, bezdětná, žijící ve vlastním bytě/domě). Žalovaná v době uzavření smlouvy již splácela úvěr v původní částce 20 000 Kč s tím, že k doplacení zbývalo 12 splátek po 1 814 Kč. Při uzavření smlouvy dne , datum, vycházela žalobkyně z výpisů z běžného účtu žalované za dobu od 9. 6. 2023 do 6. 10. 2023, dle kterých výdaje žalované značně převyšovaly její příjmy. Žalovaná při uzavření smlouvy byla osobou samostatně výdělečně činnou, výši příjmů žalobkyně ověřila z bankovních výpisů. V době uzavření smlouvy splácela úvěr v původní částce 20 000 Kč (k doplacení zbývalo 8 splátek po 1 814 Kč měsíčně) a dále úvěr ke kreditní