25 Co 122/2024-187 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 8. 2023, č. j. 34 C 50/2022-152, zamítl žalobu, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 53 648 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 12. 3. 2022 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v částce 44 515,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, , advokáta (výrok II.).2. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že v daném případě byly proti sobě postaveny pohledávka žalobkyně proti žalovanému na dlužném nájemném za pronájem nebytového prostoru, na službách a na náhradě za poškozené židle proti pohledávce žalovaného za žalobkyní na zaplacení kupní ceny vybavení restaurace. Šlo o pohledávky vzájemné, splatné, peněžité. Dohodou stran o započtení obě pohledávky dne 13. 1. 2022 zanikly. Jestliže až po tomto okamžiku žalobkyně projevila nespokojenost s uzavřenou dohodou, pak nešlo o právně relevantní projev, pokud jej neprojevila některým ze zákonem či smlouvou předvídaným právním jednáním. Protože dluh žalovaného, který je předmětem podané žaloby již zanikl, nezbylo soudu než žalobu zamítnout. Výrok II. odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), výši uložené povinnosti určil podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarifu) ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), splatnost a místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.3. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že by s žalovaným uzavřela jakoukoli dohodu, že na ni žalovaný převede vlastnictví sepsaného vybavení v označené hodnotě a žalobkyně si toto vybavení ponechá jako protiplnění na dluhy žalovaného vyplývající z nájemní smlouvy a užívání restaurace v průběhu nájmu. Pro takový závěr nesvědčí žádný důkaz. Trvala na tom, že nedatovaný seznam věcí, který účastníci podepsali, není a ani nemůže být předávacím protokolem. Poukázala na změnu tvrzení žalovaného, který v průběhu řízení doplnil, že šlo o dohodu o kupní ceně 71 500 Kč se splatností 15 dní. K výpovědi svědka , jméno FO, , že mu za kupní cenu 13 000 Kč prodala dva nerezové stoly, dva stoly ze zahrádky a kamna/sporák patřící původně žalovanému, uvedla, že si neuvědomila, jak v této situaci postupovat. Peníze přijala proto, že jí žalovaný dlužil. Není pravdou, že by prodávala jeho věci. Žalovaný sám chtěl tyto věci svědkovi prodat, ale nedohodli se na ceně. Když svědek , jméno FO, končil s užíváním prostor žalobkyně, předložil žalobkyni fakturu a zaplatil částku 13 000 Kč, aniž se se žalobkyní na čemkoli domluvil. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví nebo aby jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že se plně ztotožňuje s právním názorem prvoinstančního soudu, že důkazem o uzavření dohody mezi žalobkyní a žalovaným, kdy byla kupní cena za vybavení restaurace stanovena ve stejné výši jako byl dluh žalovaného vůči žalobkyni, je předávací protokol s uvedenými pořizovacími a skutečnými cenami předmětů, které žalovaný převedl žalobkyni. Dalším důkazem je výslech svědka , jméno FO, a zejména pak chování žalobkyně, která následně některé předměty prodala třetí osobě a chovala se jako jejich vlastník. Závěrem navrhl, pokud odvolací soud nedospěje k závěru, že odvolání nesplňuje podmínky řádného odvolání dle o. s. ř. a odvolání neodmítne, odvolání žalobkyně zamítnout.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání opodstatněným.6. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: dne 3. 7. 2020 uzavřela žalobkyně jako pronajímatel se žalovaným jako nájemcem smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k užívání prostory restaurace v domě , Anonymizováno, (dále jen „nájemní smlouva“). Žalovaný se zavázal platit žalobkyni nájemné 6 000 Kč měsíčně, později 8 000 Kč měsíčně, a dále vyúčtované spotřebované energie. Žalovaný neplatil sjednané nájemné řádně a včas a vznikl mu dluh na nájemném za období únor 2021 až prosinec 2021 ve výši 38 000 Kč, dluh na spotřebovaném plynu 14 398 Kč a dluh za dvě poškozené židle ve výši 1 200 Kč. Žalovaný vypověděl nájemní smlouvu k 1. 11. 2021, což bylo ze strany žalobkyně akceptováno. Dopisem ze dne 21. 12. 2021, který žalobkyně odeslala prostřednictvím pošty za poplatek 50 Kč, vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu na nájemném ve výši 50 000 Kč. Při předání předmětu nájmu dne 13. 1. 2022 jednali účastníci o dluhu žalovaného. Žalovaný sepsal vybavení restaurace, které bylo v jeho vlastnictví (dále jen „sepsané vybavení“), uvedl cenu pořizovací a cenu odhadovanou podle současného stavu věcí. Účastníci se následně dohodli, že žalovaný převede na žalobkyni vlastnictví sepsaného vybavení v uvedené hodnotě a žalobkyně si toto vybavení ponechá jako protiplnění na dluhy žalovaného vyplývající z nájemní smlouvy a užívání restaurace v průběhu nájmu, tedy dlužné nájemné, nedoplatek za plyn a náhradu za poškozené židle. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda o tom, že dojde ke kompenzaci dluhu žalovaného tím, že si žalobkyně ponechá sepsané vybavení bez toho, aby žalovanému platila rozdíl mezi kupní cenou a jeho dluhem. Dne 20. 2. 2022 prodala žalobkyně, vystupující jako vlastník sepsaného vybavení, následující nájemnici restaurace, , právnická osoba, , zastoupené jednatelem , jméno FO, , nerezový sporák, dva nerezové stoly a venkovní zahrádku za celkem 13 000 Kč. Před prodejem uvedených věcí žalobkyně kupující sdělila, že předchozí nájemník ponechal vybavení restaurace na místě jako kompenzaci dlužného nájemného. Určitou část zbývajícího sepsaného vybavení žalobkyně prodala za pomoci , jméno FO, a získané peníze si ponechala. Před podáním žaloby odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu.7. S takto zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a v průběhu odvolacího řízení nedoznal žádné změny. Zároveň se odvolací soud ztotožňuje i s hodnocením skutkového stavu provedeného soudem prvního stupně. Ostatně pravost provedených listinných důkazů žalobkyně nesporovala, pouze z jejich obsahu vyvozovala jiné skutkové závěry, než na jejich základě učinil soud prvního stupně. Pokud jde o výslech svědka , jméno FO, , pak soud prvního stupně uvedl, proč jeho výpovědi, jejíž obsah korespondoval s listinným důkazem, uvěřil. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně výpověď tohoto svědka hodnotil dle zásady o volném hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a toto hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi, provedené se zohledněním zjištění učiněných z dalších v řízení provedených důkazů, považuje za logické a přesvědčivé.8. Po právní stránce odvolací soud shodně jako soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).9. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.11. Podle § 2080 o. z. je kupní cena ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.12. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.13. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.14. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.15. V průběhu řízení učinil žalovaný nesporným, že žalobkyni dluží (poté, co žalobkyně změnila žalobu a následně vzala žalobu zpět o 13 000 Kč, které si ponechala od , právnická osoba, ) na nájemném za období únor 2021 až prosinec 2021 celkem 38 000 Kč, na spotřebovaném plynu 14 398 Kč a za dvě poškozené židle ve výši 1 200 Kč. Provedeným dokazováním bylo prokázáno