26 Co 198/2025-100 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 1 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne 30. 6. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 81 614,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 6. 2020 Smlouvou o bezúročné zápůjčce ve výši 1 200 000 Kč, kterou žalobce bezhotovostně žalované poskytl. Žalovaná zápůjčku ve sjednané roční lhůtě splatnosti ani k opakovaným výzvám žalobce nevrátila.3. Po právní stránce soud prvního stupně k žalovanou uplatněné námitce promlčení podle § 610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ dále jen „o. z.“) posuzoval podle § 609 o. z. promlčení nároku žalobce z hlediska tříleté promlčecí lhůty a podle § 629 odst. 1 o. z. z žalobcem namítaného hlediska přerušení promlčení lhůty v důsledku mimosoudního jednání věřitele a dlužníka (§ 647, § 648 a § 652 o. z.).4. Soud prvního stupně uzavřel, že ke stavění promlčení lhůty podle § 647o. z. dojde ve chvíli, kdy se stane pro účastníky zjevné, že došlo k dohodě o tom, že se spornou záležitost pokusí řešit bez soudního řízení. Taková dohoda může být i neformální. V posuzované věci došlo v časovém úseku bezmála jednoho a půl roku (14. 2. 2023 – 29. 6. 2024) ke vzájemné konverzaci stran zápůjčky, kterou však nelze za uzavření dohody o mimosoudním jednání považovat. Žalovaná k četným pokusům žalobce pouze neurčitě připouští, že „už se to řeší“, příp. „počítá, že bude mít peníze v červenci“ nebo „se těší, až ho bude mít z krku“. Zároveň v témže období uvádí, že vše mezi nimi je vyřešeno a ptá se žalobce ,,co chce pořád řešit“. Žalobcem předložená konverzace ke stavění promlčecí lhůty nepostačuje. Protože se nejednalo o souhlas obou stran o jednání o právu nebo okolnostech, která ho zakládají. Promlčecí doba nároku žalobce uplynula dne 29. 6. 2024, žaloba byla podána až dne 23. 9. 2024. K promlčení nároku tak došlo ve smyslu § 629 odst. 1 o. z. dne 30. 6. 2024. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém vytýká soudu prvního stupně nesprávný výklad a aplikaci ustanovení § 647 o. z. a s odkazem na k věci se vztahující judikaturu uvádí, že pojem dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka je třeba vykládat velmi široce tak, aby nezahrnoval toliko formalizovaná jednání, nýbrž jakýkoliv projev shodné vůle mezi věřitelem a dlužníkem, že mezi sebou povedou jednání o předmětném právu nebo okolnostech jej zakládajících. Z faktů, že spolu obě strany skutečně mimosoudně jednají, lze dovodit, že tak činí na základě přinejmenším konkludentně uzavřené dohody o tomto jednání. Za dohodu ve smyslu ustanovení § 647 o. z. je třeba považovat právní jednání, z něhož vyplývá shodná vůle stran vést jednání. Taková dohoda může být uzavřena nejen výslovně ale i jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoby chtěly projevit. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně vyložil rovněž ustanovení § 556 o. z., když nepřihlédl k veškeré doložené whatsAppové komunikaci účastníků, zejména ke zprávě žalované ze dne 15. 8. 2024, ze které je zřetelně patrné, že žalovaná bezpodmínečně a konečně odmítá nárok uplatněný žalobcem, jakož i další dohadování se, tj. chová se přesně tak, jak by se obvykle očekávalo od dlužníka, který dohodu o mimosoudním jednání ukončuje. Pokud tedy soud nepřihlédl k tomu, jak strany následně (po údajném promlčení) daly najevo, jaký obsah a význam právním jednání přikládají, pak jde o nesprávné právní posouzení věci. Žalobce má za to, že z provedeného dokazování vyšlo najevo, že účastníci spolu v době před uplynutím jinak obecně plynoucí subjektivní promlčecí tříleté lhůty vedli komunikaci, která prokazatelně naplňuje všechny atributy mimosoudního jednání a dohody. Subjektivní promlčecí lhůta tedy v důsledku účinků § 647 o. z. po určitou dobu neběžela, dohoda mezi účastníky byla uzavřena konkludentně, nejpozději ke dni 14. 2. 2023. Žalobce rovněž vytýká soudu prvního stupně, že pro nadbytečnost zamítl provést k existenci dohody o mimosoudním jednání účastníků účastnický výslech žalobce. Účastníci byli kolegové z práce a blízcí přátelé, žalobce pak nechápe, jak jinak má prokazovat osobní setkávání s rozhovory a telefonní hovory s žalovanou, kde se mimo jiné řešila i zápůjčka a její vrácení, jinak než svým účastnickým výslechem. Vadu řízení spatřuje žalobce také v procesním postupu soudu, který účastníky poučil toliko podle § 119a odst. 1 o. s. ř., nepoučil však žalobce podle § 118a odst. 1 ani 3 o. s. ř. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud dospěl ke správnému závěru o promlčení žalovaného nároku. Uzavření dohody o mimosoudním jednání podle ustanovení § 647 o. z. je jistě třeba vykládat mimo formalizovanou představu o písemně uzavřené dohodě o takovém jednání, ovšem pod tento pojem nemůže spadat vágní, útržkovitá a zcela neurčitá komunikace účastníků prostřednictvím aplikace whatsApp o blíže nespecifikovaném nároku. Úmysl vyřešit vzniklý spor jednáním stran musí být v případě konkludentní nebo ústní dohody jasně seznatelný ze skutečného jednání stran, což se v daném případě nestalo. Nedůvodné úlevy poskytované věřiteli a rozvolnění pravidel pro promlčení jeho nároku, kterého se žalobce domáhá v podaném odvolání, by otevřelo stavidla právní nejistotě. Konverzaci účastníků navíc ukončil sám žalobce v období února 2023 slovy, že „další spolupráce nebude, že se nedá domluvit, a že dokud nebude mít peníze na účtu, nevěří ničemu“. Z obsáhlé odvolací argumentace ani nevyplývá tvrzení o tom, od kdy do kdy vlastně měla mimosoudní jednání mezi účastníky probíhat a kdy se tedy měla promlčecí doba znovu rozběhnout. Tvrzení žalobce o údajných dalších ústních a konkludentních jednáních o mimosoudním řešení věci mezi účastníky je třeba z hlediska procesního vnímat jako nepřípustné novoty, ke kterým odvolací soud nemůže přihlížet. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.8. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci, jeho skutkové a právní závěry jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.9. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky nesporné, že uzavřeli ve smyslu § 2390 o. z. dne 29. 6. 2020 Smlouvu o zápůjčce, podle které žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 1 200 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit do jednoho roku od podpisu smlouvy. Žalovaná zapůjčenou částku nevrátila, žalobce se proto jejího vrácení domáhal žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2024.10. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.11. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.12. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.13. Podle § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.14. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.15. Podle § 652 o. z. pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.16. Procesní postup soudu prvního stupně byl správný. Žalobce ke svému tvrzení o stavění promlčecí lhůty navrhl jako důkaz whatsAppovou komunikaci. Ke svému tvrzení (při jednání dne 5. 3. 2025), že účastníci komunikovali i ústně, navrhl jako důkaz svůj účastnický výslech. Tvrzení o ústní komunikaci účastníků žalobce nijak nekonkretizoval, neuváděl, co bylo obsahem komunikace, ve kterém časovém období spolu účastníci tímto způsobem komunikovali a pokud tyto okolnosti