26 Co 220/2025-122 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 222 140 Kč se smluvním úrokem z prodlení z částky 218 228 Kč ve výši 54,75 % od 9. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 78 546 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 2. 11. 2021 jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti smlouvu o finančním leasingu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 740 000 Kč výhradně pro účely pořízení předmětu financování – automobilu Škoda Karoq 1. Žalovaný splácel poskytnutý úvěr do srpna 2023, avšak téměř po celou dobu trvání nedodržoval stanovenou výši splátek, hradil po splatnosti, různými částkami a nedodržoval ani stanovené označení plateb, dne 3. 9. 2023 se dostal s úhradou splátek do prodlení. Dne 29. 11. 2023 byl proto žalovanému automobil odebrán, neboť jej dobrovolně nevydal. Dne 30. 11. 2023 žalobkyně smlouvu vypověděla a ke dni 3. 12. 2023 zbývající část úvěru žalovanému zesplatnila. Automobil byl následně vydražen v elektronické aukci za 355 371,90 Kč bez DPH. Tuto částku žalobkyně započetla na ostatní pohledávky vůči žalovanému vzniklé v důsledku předčasného ukončení smlouvy, kdy výsledný závazek žalovaného vůči žalobkyni činil 222 140,44 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení této částky nejpozději ke dni 8. 3. 2024, přičemž tato výzva byla žalovanému doručena dne 24. 2. 2024. Přes tuto výzvu ani následnou předžalobní upomínku žalovaný doposud z této částky nic neuhradil.3. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), § 1970 o. z., § 420 a § 421 o. z., pokud jde o posouzení postavení účastníků v tomto smluvním vztahu, podle § 419 a § 1810 o. z. ve vztahu k tvrzenému charakteru smlouvy jako spotřebitelské a podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a uzavřel, že žaloba je důvodná. V odstavcích 12.-14. odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně popsal, z jakých konkrétních částek sestává přiznaná výsledná částka, když odkázal jak na konkrétní zákonná ustanovení hmotného práva, tak i na ustanovení všeobecných smluvních podmínek a sazebníku tvořících součást uzavřené leasingové smlouvy, v bodě 16. pak vyložil, proč a z jakých důvodů je nutné přihlédnout k částkám získaným z dražby elektronické aukce za prodej automobilu bez DPH. Zabýval se tedy podrobně tím, z jaké částky měla žalobkyně odečíst hodnotu zbývajících splátek, a jak velkou zbývající sumu poté započíst na úhradu zbylých dlužných splátek, úroků z prodlení a poplatku za odebrání předmětu leasingu a za zpracování finančního vyrovnání. Zdůraznil, že stěžejním bylo porovnat prodejní cenu, za kterou byl předmět leasingu v uskutečněné aukci prodán a cenu obvyklou, kterou stanovil ve svém posudku znalec , jméno FO, . Připomněl, že prodejní cena činila 355 371,90 Kč bez DPH a cena obvyklá, kterou stanovil znalec, činila 332 590 Kč bez DPH, což znamená, že prodejní cena je vyšší než cena obvyklá stanovená znalcem. Zároveň soud prvního stupně označil rozdíl mezi obvyklou cenou zjištěnou znalcem Kacafírkem 421 000 Kč včetně DPH a cenou zjištěnou znalcem žalovaného , právnická osoba, ve výši 543 000 Kč včetně DPH, za přiměřený. Zohlednil přitom, proč nevycházel ze znaleckého posudku znalce , jméno FO, , když tento sám svůj znalecký posudek označil za značně nestandardní, neboť prováděl ocenění bez prohlídky automobilu a až po jeho prodeji. Soud prvního stupně se zabýval způsobem provedení elektronické aukce na portálu , právnická osoba, . Poukázal na to, že žalobkyně postupovala zcela v souladu s podmínkami sjednanými v leasingové smlouvě, když nejprve nechala vozidlo po jeho zabavení ocenit znaleckým posudkem a potom na základě takto zjištěné ceny jej prostřednictvím své spolupracující organizace nabídla v aukci k prodeji, přičemž mezi odebráním vozidla a prodejem v aukci byl pouze krátký časový rozestup řádově jednoho měsíce, bylo zjištěno, že v aukci bylo zhruba 115 příhozů a vozidlo se nabízelo cca jeden týden, tedy dostatečné časové rozestupy, dostatečný počet účastníků aukce na to, aby mohlo býti zjištěno, že byl-li nakonec automobil vydražen za 355 371,90 Kč bez DPH, jedná se o prodejní cenu, která je adekvátní a spravedlivá. Výši úroku z prodlení 0,15 % denně označil soud za adekvátní, když se jedná o vztah dvou podnikatelů, kde žalovaný od počátku smluvního vztahu vystupoval jako podnikatel, toto vyplývá i z jeho obchodního rejstříku, zároveň neposkytl žádná tvrzení ani důkazy, a to ani po poučení soudu prvního stupně, aby prokázal, že byl „slabší stranou“ v tomto smluvním vztahu. Odkázal přitom na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu (bod 26. napadeného rozsudku). Zároveň vysvětlil, že v daném vztahu nelze použít přiměřená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, případně občanského zákoníku o spotřebitelské smlouvě. A ve vztahu mezi podnikateli takového charakteru, který byl v tomto řízení zjištěn, se nepoužijí ani přiměřená zákonná ujednání o lichvě. Z uvedených důvodů žalobě jako zcela důvodné vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu.4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a jako stěžejní odvolací námitku zopakoval, že v řízení bylo prokázáno, že prodejní cena předmětu leasingu bez DPH neodpovídala obvyklé ceně předmětu leasingu ke dni jeho prodeje žalobkyní. Zdůrazňoval, a to s odkazem na i jím předložený znalecký posudek a dále s tím, že pokud by byl předmět leasingu prodán za cenu obvyklou, nevznikla by žalobkyni za žalovaným v podstatě žádná pohledávka. Zopakoval, že nestandardní byl i samotný aukční prodej, když měl snahu být nápomocen prodeji za co nejvyšší cenu, pravidelně proto kontroloval stránky prodejních serverů, na žádném tento prodej nezaregistroval, tudíž má za to, že aukce nebyla transparentní. Zopakoval, že nebyly připuštěny důkazy, které navrhoval k prokázání toho, že vozidlo bylo po jeho odebrání a zařazení do prodejní aukce v daleko horším technickém stavu, což zjistil, neboť měl vzdálený náhled k vozidlu, žalobkyně se o něj řádně nestarala a snížila tím, jeho faktickou hodnotu. Poukázal také na to, že vozidlo bylo cca tři týdny po prodeji v aukci prodáno třetí osobě za částku 548 000 Kč. Tedy i tato částka by měla být brána jako skutečná tržní, nikoli pak hodnota vozidla, kterou ocenil znalec žalobkyně. Zopakoval svou argumentaci k úrokům z prodlení ve výši 54,75 % ročně, které považuje za nehorázné, rozporné s dobrými mravy i rozporné se zákonem. Mnohonásobně překračují zákonnou výši, což představuje lichevní jednání žalobce. V tomto směru poukázal na to, že i když na druhé straně smlouvy vystupuje podnikatel a ne spotřebitel, dopadají na něj některá ustanovení spotřebitelských smluv, přičemž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že úroky, které byly ve smlouvě sjednány, musí být hodnoceny jako neplatné a nepřiměřené. Zopakoval, že soud prvního stupně se také nezabýval úvěruschopností žalovaného jako dlužníka a procesně pochybil, když neprovedl žádná skutková zjištění k doručování dokumentů žalovanému, jako jsou výzva a dokument o finančním vyrovnání, protože takovéto důkazy nevyplývají z napadeného rozsudku. Naopak je zřejmé, že důkazy žalovaného, které byly navrženy, soud pominul, resp. je neprovedl, přestože ve věci by byly relevantní. Zároveň namítá porušení práva žalovaného za situace, kdy neměl dostatek prostoru seznámit se s listinami a listinnými důkazy, které předkládala žalobkyně. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne, případně rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Předně poukazovala na to, že znalec dospěl k tržní hodnotě vozidla po jeho fyzickém přezkoumání a dospěl k částce 421 000 Kč včetně DPH, zatímco znalec žalovaného, aniž by vozidlo reálně prohlédl stanovil tržní hodnotu vozidla 543 000 Kč včetně DPH. Protože v aukci realizovaná prodejní cena činila 430 000 Kč s DPH, což je cena vyšší než zjištěná znaleckým posudkem, je nutné vycházet ze závěrů znalce Kacafírka jako správných. Zdůrazňovala, že při prodeji předmětu leasingu postupovala s náležitou péčí, když prodej realizovala prostřednictvím transparentní veřejné aukce a v souladu s tržními principy, čímž bylo realizovaným prodejem dosaženo maximální možné ceny v daném místě a čase. Akcentovala, že veřejná aukce reálný zájem potenciálních kupců reflektuje mnohem reálněji než inzerované nabídky, které uvádí částku, která je pouhou