27 Co 173/2025-598 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-západ rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) ve výroku I. tak, že vyhověl žalobě ze dne 18.9.2023 a určil, že „žalobkyně je vlastnicí pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, a pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu číslo popisné 1484, v katastrálním území , adresa, , vše zapsané na listu vlastnictví číslo , hodnota, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, “ (dále též jen „předmětná nemovitost“). Ve výroku II. dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce 60 090 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 10.3.2025, č.j. 34 C 189/2023-531, byly dále doplněny do rozsudku soudu prvního stupně výroky III. až V., kdy výrokem III. bylo žalovanému uloženo zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ na náhradě nákladů řízení za vyplacené svědečné částku 921 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, ve výroku IV. bylo žalobkyni uloženo zaplatit na doplatku soudního poplatku 3 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a ve výroku V. bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním uvedeného doplňujícího usnesení.2. Žalobkyně se daného určení domáhala v návaznosti na své odvolání daru dopisem ze dne 6.9.2023, kdy k samotnému darování došlo na základě darovací smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 19.8.2022. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle § 2072 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). Vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně byla původně výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, které nabyla ještě před manželstvím účastníků. To bylo uzavřeno dne 12.11.2004. Vzal za prokázané, že v manželství docházelo ke sporům a hádkám, během nichž žalovaný na žalobkyni plival a vulgárně jí nadával, a někdy eskalovaly tak, že žalovaný dal žalobkyni facku. Iniciativa k vyvolání hádek, a to i pro maličkosti, byla převážně na straně žalovaného, žalobkyně bývala v takových situacích pasivní, neoplácela žalovanému jeho chování. Spory účastníků řešila Policie ČR již v roce 2019. Žalobkyně v daném směru v žalobě vylíčila, že v listopadu 2019 od manžela odešla po opakovaném psychickém i fyzickém napadení. Žalovaný následně sliboval, že se změní, žalobkyně mu uvěřila a na přelomu roku 2019 a 2020 se k němu vrátila. Žalovaný po nějaké době začal poukazovat na to, že se cítí nedoceněný, že do domu vložil spoustu práce. Žalobkyně ve snaze udržet doma klid tak žalovanému darovala spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech ve výši id. ½, a to písemnou darovací smlouvou ze dne 19.8.2020, ke vkladu práva došlo 14.9.2020. Žalovaný však své chování dle žalobkyně nezměnil a znovu ji začal psychicky a fyzicky napadat. V řízení bylo prokázáno, že dne 18.9.2022 došlo mezi účastníky ve večerních hodinách ke konfliktu, jenž probíhal na více místech v domě a vygradoval v udeření žalobkyně žalovaným rukou do obličeje. Svědkem incidentu byly obě nezletilé děti účastníků. K incidentu byla přivolána Policie. V ranních hodinách žalobkyně odjela z domu, načež žalovaný kontaktoval Policii s vyslovením obav o ni s tím, že odjela rozrušená. Policie nalezla rozrušenou žalobkyni sedící ve vozidle. Šetření incidentu z 18.9.2022 jako přestupku bylo následně odloženo, neboť v určené lhůtě nebyl žalobkyní udělen souhlas k zahájení řízení o přestupku. Policie byla přivolána do domu účastníků opětovně dne 21.9.2022 v brzkých ranních hodinách. Na místo byla ještě předtím žalovaným přivolána rychlá záchranná služba, které žalovaný oznámil, že žalobkyně běhá po lese, přespává v zahradním domku a má staré řezné rány na rukách. Po příjezdu zdravotníků (v 0:49 hodin) byla žalobkyně na místě vyšetřena. Na jejím těle byly nalezeny starší modřiny. Žalobkyně byla dle záznamu o výjezdu , právnická osoba, lucidní, orientovaná, spolupracovala, nebyly shledány žádné známky psychického onemocnění, žádné řezné rány. V záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby byla obsažena poznámka, že situace se jeví jako domácí násilí. Situace mezi účastníky zůstávala dle zjištění soudu minimálně od tohoto období napjatá, i když účastníci spolu s dětmi jako rodina ještě strávili jak Vánoce roku 2022, tak v průběhu roku 2023 absolvovali společně pár rodinných návštěv a dovolenou v Polsku. Poté však dopisem ze dne 6.9.2023 žalobkyně odvolala dar předmětných nemovitostí pro nevděk, který spatřovala v tom, že žalovaný nedodržel své sliby, jejich manželství nefungovalo a dne 18.9.2022 ji znovu fyzicky napadl. Dopisem ze dne 11.9.2023 žalovaný vyjádřil nesouhlas, žalobkyni se omluvil a snažil se o pokračování ve vztahu se žalobkyní. Prsten nabízený žalovaným žalobkyně nepřijala. Dle zjištění soudu prvního stupně podávala následně po odvolání daru žalobkyně a dcera účastníků vysvětlení na Policii ČR dne 30.9.2023 ještě ohledně dalšího konfliktu mezi účastníky, který proběhl téhož dne 30.9.2023 a při němž žalovaný přes otevřené okénko vozidla Mitsubishi Colt, v němž seděla žalobkyně, strčil dovnitř ruku a ulámal páčky ovládání u volantu a ulomil klíč. Soud prvního stupně uzavřel, že chování žalovaného uvedené v odvolání daru, při jeho hodnocení ve veškerém zjištěném kontextu, tj. udeření žalobkyně do obličeje, je úmyslným ublížením dárkyni. Jedná se o fyzické násilí, které je ve společnosti netolerovatelné, o to víc ve vztahu mezi manžely, kteří tvoří dobrovolný svazek založený na vzájemné podpoře a pomoci. Intenzita porušení dobrých mravů byla dle soudu zesílena i tím, že ublížení žalobkyni při incidentu dne 18.9.2022 byly přítomné nezletilé děti účastníků. Důsledky incidentu, kterého byly děti účastníků svědkem, mohou mít dlouhodobé trvání. I to pak dle soudu zasahuje do života žalobkyně jako dárkyně. Soud zdůraznil, že v daném případě se nejednalo o izolovaný akt násilí ze strany žalovaného, ale o událost, která mohla poznamenat život žalobkyně a rodiny účastníků do budoucna. Soud prvního stupně dále uvedl, že sice nemůže hodnotit jednání v historii účastníků, které není důvodem pro odvolání daru, nicméně v daném případě přihlédl k tomu, že je nutné v rámci hodnocení subjektivní stránky prožívání žalobkyně vzít do úvahy i dlouhodobost chování žalovaného. Soud prvního stupně vyhodnotil jako vyvrácenou obranu žalovaného spočívající v tvrzení, že vztah účastníků byl sice emočně vypjatý, ale že napadání bylo vzájemné. Soud naopak uzavřel, že bylo prokázáno, že iniciátorem hádek byl žalovaný a že při těchto hádkách docházelo k násilí (na žalobkyni) z jeho strany. O hrubém chování k žalobkyni, jejím ponižování a urážení ze strany žalovaného i před třetími osobami (tedy nejen v soukromí) vypovídali i v řízení vyslechnutí svědci, soud prvního stupně v daném směru v rozsudku vysvětlil, z kterých výpovědí přitom vycházel, kterým neuvěřil a proč.3. Ve vztahu k další obraně žalovaného o tom, že žalobkyně mu jeho chování odpustila, soud prvního stupně uplatněné námitky, že z jednání žalobkyně po incidentu z 18.9.2022 se podává prominutí, shledal nedůvodnými; soud naopak posoudil jako logické a přesvědčivé, pokud žalobkyně účast na společných aktivitách v rámci rodiny (včetně zajištění hrabla na sníh a teleskopického zastřihovače větví jako „vánočního dárku“ pro žalobce o Vánocích 2022), jimiž argumentoval žalobce, vysvětlovala jako projev slušnosti, nebo snahou udržet v rodině klidnou atmosféru. Naopak prsten jako dar od žalovaného žalobkyně odmítla. Jako nedostatečně určité soud prvního stupně posoudil další tvrzení žalovaného v rámci jeho obrany, že darovací smlouva měla ve skutečnosti představovat vyústění předchozích majetkových vztahů či závazků mezi účastníky a že měla směřovat k jejich narovnání. Žalovaný v tomto směru ani po výzvě soudu k doplnění tvrzení neuvedl nic dostatečně konkrétního. Přiléhavým nebyl shledán ani argument žalovaného o tom, že by mělo být při posouzení závažnosti jednání, pro které je dar odvoláván, zohledněno to, o jak hodnotný dar se jedná. Soud prvního stupně zdůraznil, že takové kritérium zákon nezná. Možnost odvolat dar je následkem zákonem předvídaného jednání obdarovaného, nikoli porušením smlouvy. Pro posouzení způsobilosti jednání obdarovaného vyvolat takové následky zákon stanoví předpoklady (jednání obdarovaného, jímž úmyslně ublíží dárci tak, že tím zjevně poruší dobré mravy, za předpokladu, že nedošlo k prominutí takového jednání), které byly v daném případě soudem prvního stupně shledány splněnými, přičemž hodnota daru v nich nefiguruje. Soud uzavřel, že jednání žalovaného ve vztahu k žalobkyni dne 18.9.2022 tak naplňuje veškeré zákonné podmínky pro revokaci daru ve smyslu § 2072 o.z., bylo úmyslným ublížením zjevně porušujícím dobré mravy, že žalobkyně žalovanému jeho chování neodpustila, a proto žalobě vyhověl.4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady procesního úspěchu ve věci a ža