27 Co 78/2025-225 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mělníku rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) zamítl žalobu žalobkyně ze 21.1.2022, kterou se proti žalované domáhala zaplacení částky 50 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové, morální újmy, jež jí měla vzniknout tím, že žalovaná měla zneužít občanský průkaz žalobkyně a uzavřít jejím jménem, při zneužití identity žalobkyně, účastnické smlouvy u mobilních operátorů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , případně i pro poskytnutí finanční půjčky. Na základě takto uzavřených smluv byly žalobkyni doručovány různé výzvy k úhradě různých plateb za poskytnuté služby. Z upomínek byla zoufalá, musela vysvětlovat mobilním operátorům, že smlouvy neuzavřela, žalobkyni hrozí soudní řízení a exekuce, je pod neustálým stresem. Pro uvedené jednání žalované požadovala žalobkyně „náhradu za morální újmu“ v žalované částce. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že právě žalovaná s , jméno FO, odcizili žalobkyni její osobní doklady a tyto použili při sjednávání a uzavření různých smluv. Osobu, která by takto jednala, se nepodařilo zjistit ani šetřením Policie ČR, trestní věc byla odložena. Tvrzení žalované o tom, že touto osobou byla žalovaná, nebylo ze strany žalobkyně prokázáno ani v tomto civilním řízení, a to ani po výzvě soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Pro neunesení důkazního břemene byla proto žaloba zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl soud podle zásady procesního úspěchu ve věci, kdy však žalované straně žádné náklady v řízení nevznikly (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že žalovaná se k prvnímu jednání soudu nedostavila, a proto mohl soud prvního stupně rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Dále poukazovala na to, že soud prvního stupně nevyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně na provedení „grafologického“ posudku pro srovnání písma žalované a žalobkyně na listinách ve spisu Policie ČR. Z tohoto důvodu navrhovala zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně nedůvodným.5. Ve vztahu k námitce žalobkyně ohledně toho, že přes nepřítomnost žalované u prvního jednání soud prvního stupně nerozhodl rozsudkem pro zmeškání, odvolací soud předně podotýká, že možnost soudu postupovat podle § 153b odst. 1 o.s.ř., kdy soud pokládá tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, je podmíněna mj. tím, že žalobce takovýto postup a způsob rozhodnutí soudu navrhne. V daném případě však žalobkyně dle obsahu protokolu o prvním jednání soudu prvního stupně ze dne 23.1.2024 nic takového nenavrhla. Současně platí, že rozsudek pro zmeškání soud vydat může, ale nemusí (srov. slovo „může“ uvedené v § 153b odst. 1). Zákon ponechává na úvaze soudu, zda i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem. Postup soudu prvního stupně, který v daném případě rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, tedy nelze považovat za nesprávný.6. Pokud pak žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na to, že soud prvního stupně neprovedl k jejímu návrhu důkaz „grafologickým“, správně písmoznaleckým posudkem, odvolací soud za účelem posouzení dalšího případného postupu včetně možného doplnění dokazování učinil dotaz na znalce z oboru písmoznalectví, a to jak ohledně otázky, zda a s jakou pravděpodobností lze v daném případě (s uvedením specifik daného případu) při zkoumání podpisů dospět k závěru o tom, že určitý podpis byl falšován (padělán) konkrétní osobou, případně, že se jedná o komolený podpis (úmyslně provedený tak, aby vzbuzoval zdání padělaného podpisu) určité osoby, tak s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení též ohledně odhadované ceny (včetně všech nutný nákladů) na vypracování obdobného znaleckého posudku. Z odpovědi znalkyně vyplynula vysoká problematičnost a nejistota výsledku daného znaleckého zkoumání, při odhadovaných celkových nákladech cca 70 000 Kč, přičemž zdůrazněna byla i obvykle velmi dlouhá lhůta potřebná pro podání takového posudku (okolo 7-8 měsíců), s ohledem na náročnost zkoumání i nutnosti zajištění součinnosti více různých osob. Žalobkyně i po seznámení s těmito okolnostmi na provedení důkazu písmoznaleckým posudkem setrvala. Odvolací soud proto uložil žalobkyni s přihlédnutím jednak k předpokládané výši nákladů tohoto dokazování dle sdělení znalce a jednak k rozsahu jejího částečného osvobození od soudních poplatků povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu navrhovaným znaleckým posudkem ve výši zohledňující její částečné osvobození. Žalobkyně však v soudem stanovené lhůtě do 30 dnů danou zálohu nezaplatila, a odvolací soud proto další dokazování neprováděl (srov. § 141 odst. 1 o.s.ř.).7. Odvolací soud se za uvedené situace plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala své stěžejní tvrzení o tom, že (právě) žalovaná zneužila bez jejího vědomí její občanský průkaz a že vydávajíc se za žalobkyni uzavřela s třetími osobami smlouvy, na jejichž základě následně tyto třetí osoby vymáhaly proti žalobkyni sjednané závazky. Z provedených důkazů nebylo možno k takovému závěru dospět. Žalobkyní dále navržený znalecký posudek ani odvolací soud i s ohledem na nesložení zálohy žalobkyní na tento důkaz neprovedl. Pokud tvrzené protiprávní jednání žalované nebylo přes výzvu soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. prokázáno, neunesla žalobkyně své důkazní břemeno ve sporu, a její nárok na náhradu nemajetkové újmy vyplývající z tohoto neprokázaného jednání nezbylo než zamítnout.8. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen, a to včetně věcně rovněž správného výroku o nákladech řízení.9. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšné žalované žádné náklady ani v této fázi řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.