28 Co 278/2025-297 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II.), uložil žalobkyni zaplatit České republice náhradu nákladů státu ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalované uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů státu ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a nakonec uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci uzavřeli dvě smlouvy ve znění odpovídajícím účastníky předloženým objednávkám a technické příloze; objednávka závazná do , datum, byla předložena včetně akceptačního podpisu žalované, objednávka závazná do , datum, sice bez potvrzení souhlasu žalované, nicméně z důkazů vyšlo najevo, že účastníci považovali tuto smlouvu za uzavřenou a řídili se jejím obsahem, že tedy došlo k jejímu uzavření minimálně ústní formou. Uzavření smlouvy zpochybňoval pouze svědek Boroň, nicméně jeho výpověď byla v rozporu s výpovědí svědka Boniattiho, který se účastnil jednání o uzavření smluv od počátku a osobně je připravoval podle obsahu vzájemné komunikace. Ostatní slyšení svědkové obsah smluvních ujednání u těchto objednávek nezpochybnili. Soud prvního stupně doplnil, že uzavření obou smluv nezpochybňovala ani žalovaná prostřednictvím svého zástupce ještě na jednání, které se konalo před soudem prvního stupně dne , datum, , byť druhá ze smluv nebyla uzavřena písemně. Nedílnou součástí obou smluv byla podle soudu prvního stupně příloha stanovující kvalitativní požadavky stanovené žalovanou, účastníci však neujednali ve smlouvě použití doložky INCOTERMS, jíž se dovolávala žalobkyně. Žalobkyně avizovala žalované připravenost zboží k jeho převzetí, splatnost kupní ceny byla stanovena na 30 dnů. , adresa, plnění bylo dohodnuto v závodu žalobkyně. Soud prvního stupně uzavřel, že ujednání obsažené ve smlouvě „Price is Ex-, adresa, “ není odkazem na doložku INCOTERMS, vztahuje se pouze k otázce ceny tak, že sjednaná cena je konečná do vyskladnění zboží k dodání v závodu žalobkyně v , adresa, , tzn. že doprava zboží není v ceně zahrnuta. Tento závěr podle soudu prvního stupně vyplynul z důkazů provedených v řízení, a to faktur, které předložila žalovaná a které sice s žalovaným nárokem přímo nesouvisejí, ale v nichž je dopravné účtováno zvlášť, a to i v případě dodávek podle smluv uzavřených před projednávaným případem a tento závěr byl podpořen i výpovědí svědka Boniattiho, který uvedl, že dopravu někdy zajišťovala žalobkyně, někdy žalovaná, a svědkyně Hoškové, která uvedla, že někdy zřejmě dopravu objednávala žalovaná. Soud prvního stupně konstatoval, že určení místa plnění zpravidla bývá součástí kupní smlouvy, není však obligatorní, může být ve smlouvě uvedeno i jinak než výslovně, může vyplývat z konkrétních okolností sjednaného závazku, případně předmětu plnění. Vzhledem k tomu, že v tomto případě nebylo místo plnění ve smlouvě výslovně ujednáno, náklady na dopravu zboží nebyly zahrnuty ve sjednané ceně, bylo ujednáno „vyzvednutí mezi , datum, – , datum, “ a předání a převzetí zboží nevyžadovalo speciální podmínky, soud prvního stupně uzavřel, že místo plnění bylo v závodu žalobkyně, čemuž nasvědčuje i použitý termín „vyzvednutí“, navazující na předcházející ujednání „Price is Ex , adresa, “, přičemž obě ujednání jsou zařazena za sebou v oddílu smlouvy nazvaném Dodací podmínky. Závěr o ujednání místa plnění v , adresa, vyplývá z výpovědi svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a svědkyň , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Proti těmto výpovědím stály výpovědi svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , Anonymizováno, , nicméně svědek , tituly před jménem, , jméno FO, sice nejprve vypověděl, že místem dodání byl jeden ze skladů žalované, po seznámení s objednávkami však potvrdil, že dopravu zajišťovala žalovaná sama po potvrzení avíza o připravenosti zboží, někdy žalobkyně, a stejně tak svědek , Anonymizováno, nejprve tvrdil, že bylo sjednáno „dodání do domu“, po předložení smlouvy ale potvrdil, že žalovaná měla zboží vyzvednou v , adresa, .3. Soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem svědků , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , jméno FO, pro nadbytečnost, neboť měli vypovídat k otázce technických parametrů, obsahu materiálových listů, receptur s tiskem a vývojem vzorků, což byly pro rozhodnutí ve věci nerozhodné skutečnosti.4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 555 – 557, § 1954, § 1955, § 1982, § 1987, § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“), a dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dvě kupní smlouvy, jimiž se žalobkyně zavázala odevzdat žalované dohodnuté zboží (tkaninu Cordura 1000 a Cordura 500) a ta se zavázala ho převzít v závodu žalobkyně a zaplatit za ně dohodnutou cenu. K námitce žalované týkající se místa plnění soud prvního stupně dále uvedl, že i kdyby nebylo možné učinit závěr o jeho sjednání, neplatil by bez dalšího závěr opačný o určení místa plnění v sídle či závodu žalované a o povinnosti žalobkyně odeslat zboží do místa plnění, neboť tomu nenasvědčuje ani obsah smluvního ujednání, ani okolnosti uzavírání smluv či praxe účastníky nastolená nebo jiné důkazy v řízení provedené. V takovém případě by nastoupila domněnka uvedená v § 1955 o. z. o plnění nepeněžitého dluhu v místě sídla dlužníka, tedy žalobkyně. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně avizovala připravenost zboží k převzetí e-maily a dodacími listy, doručila žalované vystavené faktury a výzvou k převzetí zboží a oznámením o jeho připravenosti k převzetí splnila svoji povinnost odevzdat věc žalované, neboť jí tím umožnila nakládat s věcí v místě plnění. V případě avíza první faktury žalovaná neodmítla zboží převzít a požádala pouze o jeho uskladnění na dobu jednoho měsíce u žalobkyně, což však neodložilo okamžik splnění závazku žalobkyně a ani povinnost žalované zaplatit kupní cenu ve lhůtě splatnosti, v případě avíza druhé faktury žalovaná pouze sdělila, že má pokyn nic neřešit, neobjednávat a nedodávat. V dalším e-mailu souhlasila s převzetím 9 ks vzorků za účelem přezkoušení, zda je látka využitelná a zda splňuje sjednané parametry. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k převzetí zboží e-mailem ze dne , datum, , kterým zároveň zaslala žalované fakturu se splatností dle podmínek smlouvy. Žalovaná se s odkazem na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, bránila tím, že zboží nesplňovalo podmínky smluv, a proto nebyla povinna je převzít, konkrétně podmínky minimální vodoodpudivosti, oleofobní úpravy a další technické parametry. Dále poukázala na test zkušební laboratoře , právnická osoba, ., podle kterého Cordura 1000 neodpovídala sjednaným parametrům 3 700 N v podélném směru a 2 700 N v příčném směru pevnosti v tahu, když některé vzorky dosahovaly pouze 2 800 N v podélném směru a 2 000 N v příčném směru. S ohledem na námitku žalobkyně, že žalovaná neoznámila tvrzené vady zboží bez zbytečného odkladu poté, co je mohla při včasné prohlídce a dostatečné péče zjistit, soud prvního stupně vyložil, že lhůtu „bez zbytečného odkladu“ je třeba posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu, obecně se však jedná o lhůtu velmi krátkou, v řádu dní. Soud prvního stupně uvedl, že ke splnění povinnosti dodat zboží v případě první faktury došlo dne , datum, , kdy žalobkyně doručila elektronickou cestou žalované dodací listy obsahující specifikaci zboží a výzvu k jeho převzetí. Žalovaná tentýž den požádala o ponechání zboží u žalobkyně na dobu 30 dnů z důvodu plných skladů. V reakci na výzvu zástupce žalobkyně ze dne , datum, k úhradě kupní ceny zástupce žalované dopisem z , datum, sdělil, že bylo dodáno větší než objednané množství zboží a dále uvedl výhradu spočívající v zásadní neshodě technického parametru zboží v části pevnost tahu v útku, kdy objednána byla pevnost 1 900 N a v průvodním materiálovém listu bylo uvedeno 1 500 N. Následně byla tato výtka řešena a , datum, zástupce žalované potvrdil, že pokud žalovaná obdrží materiálový list, v němž bude uveden údaj 1 900 N ve vztahu k dodanému a dodávanému zboží, dokončí otevřené obchodní případy. Upravený materiálový list byl zástupci žalované dodán e-mailem ze dne , datum, . Pokud jde o výtku dodání většího než smluveného množství zboží, soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, za žalovanou uvedl, že souhlasí s dohodou ohledně navýšení objemu dodávek tak, že k původnímu objemu bude dodáno navíc 63 000 m Cordury