106 Co 1/2026-279 — Krajský soud v Praze

Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně řízení v rozsahu částky 2 585 038,71 Kč se specifikovaným úrokovým příslušenstvím zastavil (výrok I.). Dalším výrokem (II.) žalobu zamítl v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení kapitalizovaného příslušenství v celkové výši 292 240,93 Kč. Předposledním výrokem (III.) uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 188 207,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Posledním výrokem (IV.) rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 83 307 Kč žalobkyni.Proti tomuto rozsudku, do výroku II., podala včas odvolání žalobkyně.Žalovaná podala odvolání do výroku III. rozsudku. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť je namístě aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., s ohledem na sociální a majetkové poměry žalované a na formální úspěch žalobkyně v tomto řízení.V průběhu odvolacího řízení, při jednání u odvolacího soudu, vzala žalobkyně podané odvolání zcela zpět.Dle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.Jelikož žalobkyně, jako odvolatelka, vzala své odvolání zpět dříve, než o něm bylo rozhodnuto, postupoval odvolací soud dle citovaného ustanovení § 207 odst. 2 věty prvé za středníkem o. s. ř. a odvolací řízení o odvolání žalobkyně do výroku II. rozsudku zastavil.Poté Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v napadeném výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že ačkoliv odvolání žalované do tohoto výroku důvodné není, je namístě tento výrok změnit, a to s ohledem na procesní postoje žalobkyně a žalované v odvolacím řízení.Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, kterou určil částkou 188 207,40 Kč.Žalobkyně se v odvolacím řízení práva na náhradu nákladů řízení nad částku 100 000 Kč vzdala a souhlasila s pariční lhůtou 60 dnů. Žalovaná v odvolacím řízení projevila ochotu zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 100 000 Kč.Odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na výrazný procesní úspěch žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně, resp. její nepatrný neúspěch v tomto řízení, je namístě přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení v požadované výši 100 000 Kč, když skutečná výše vynaložených nákladů řízení žalobkyní v řízení před soudem prvního stupně je podstatně vyšší (zde odvolací soud odkazuje na odůvodnění nákladového výroku v odstavci 21. rozsudku soudu prvního stupně).Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení s tím, že pariční lhůta činí s ohledem na souhlas žalobkyně 60 dnů od právní moci usnesení, přičemž náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když v odvolacím řízení převážně úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů této fáze řízení výslovně vzdala.