21 Co 29/2026-156 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovanou povinnou vydat žalobci nákladní automobil , Anonymizováno, , SPZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , a to včetně motoru výrobce , Anonymizováno, , typ , Anonymizováno, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. jí dále uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 36 851,02 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.2. Žalobce se domáhal vydání uvedeného nákladního automobilu s tím, že je jeho provozovatelem na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , která je vlastníkem vozu. Tvrdil, že se žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o dílo na opravu uvedeného vozu, který byl nepojízdný, když cena díla měla být stanovena po prohlídce, původně v rozmezí 60 000 Kč až 80 000 Kč, později byla navýšena na 80 000 Kč až 100 000 Kč, s čímž souhlasil a zaplatil zálohu ve výši 40 000 Kč. Přes opakované urgence nebyla oprava provedena, vůz zůstal odstavený a žalovaná požadovala další zálohu a následně mu oznámila, že cena díla činí 192 494 Kč, což žalobce odmítl jako nepřiměřené navýšení. Dne , datum, od smlouvy odstoupil a vyzval žalovanou k vydání vozu, což tato odmítla s odkazem na zadržovací právo, aniž by předložila fakturu či doklady o provedených pracích. Pokus o převzetí vozu za asistence , Anonymizováno, dne , datum, byl neúspěšný, neboť vůz byl bez motoru a žalovaná odmítla spolupracovat. Žalobce tvrdil, že zadržovací právo je neoprávněné, protože neexistuje splatná pohledávka, a že se obává znehodnocení vozu či pokračování v nechtěných opravách.3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala, navrhla zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní legitimace a současně vydání platebního rozkazu na částku 143 122 Kč ve prospěch , jméno FO, . Tvrdila, že smluvní vztah nevznikl mezi ní a žalobcem, ale mezi žalobcem a podnikající fyzickou osobou , jméno FO, , který autoservis fakticky provozuje. Poukazovala na to, že veškeré doklady, faktury, komunikace i zadržovací právo jsou podle ní vystaveny na jméno , jméno FO, jako , Anonymizováno, . Zdůrazňovala, že shoda názvu provozovny se společností nezakládá její odpovědnost, neboť je navíc nečinná, bez majetku, zaměstnanců a aktivní provozovny. Dále uvedla, že žalobce předal vozidlo v nepojízdném stavu k repasi motoru, přičemž cena nebyla sjednána pevně, když byla dohodnuta záloha 60 000 Kč, avšak zaplaceno bylo pouze 40 000 Kč. Tvrdila, že oprava motoru byla na žádost žalobce dokončena dne , datum, a následně byla vystavena faktura za opravu ve výši 134 072 Kč a samostatně vyúčtovány náklady na parkování vozidla a skladování motoru ve výši 49 050 Kč, proto po započtení zálohy činí celková dlužná částka 143 122 Kč. Poukazovala na to, že vozidlo nebylo předáno z důvodu neuhrazení ceny a odmítnutí podepsat předávací dokumenty, přičemž zadržovací právo bylo uplatněno oprávněně. Popřela, že by práce byly provedeny bez souhlasu žalobce, a tvrdila, že byl průběžně informován o navýšení ceny.4. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 6 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž v odst. 13.5. Prvostupňový soud odkázal na ust. , Anonymizováno, (dále jen „o.z.“), ust. , Anonymizováno, ust. , Anonymizováno, , ust. , Anonymizováno, , ust. , Anonymizováno, , ust. , Anonymizováno, a ust. , Anonymizováno6. Pokud jde o posouzení věcné legitimace účastníků, dospěl k závěru, že žalobce je aktivně legitimován k žalobě na vydání vozidla, neboť mu bylo vlastníkem (, právnická osoba, ) přenecháno k užívání a ochrany se tak může domáhat, i když není vlastníkem. Námitku žalované o nedostatku pasivní legitimace soud neuznal s tím, že se žalobce mohl podle všech okolností důvodně domnívat, že smlouvu o dílo uzavírá se žalovanou společností, nikoli s , jméno FO, jako , Anonymizováno, . Poukázal na to, že vozidlo bylo přistaveno do provozovny označené názvem žalované, komunikace byla vedena jménem autoservisu a žalobce nic nevedlo k závěru, že jedná s jiným subjektem. Skutečnost, že pozdější faktury byly vystaveny na , Anonymizováno, , nemění nic na tom, se kterou osobou byla smlouva uzavřena. Prvostupňový soud uzavřel, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo na opravu vozidla s cenou stanovenou odhadem na 100 000 Kč, která byla žalovanou podstatně překročena (o více než 30 %), a to bez včasného oznámení žalobci, čímž žalovaná porušila ust. , Anonymizováno, a žalobce proto oprávněně od smlouvy odstoupil, čímž mu vznikl nárok na vydání vozidla. Uvedl, že se nezabýval otázkou případného nároku zhotovitele na poměrnou část ceny, neboť předmětem řízení bylo pouze vydání vozidla. Zadržovací právo, uplatněné , jméno FO, , shledal nedůvodným, jelikož tento nebyl účastníkem smluvního vztahu a protože byl jeho nárok na zaplacení částky 143 122 Kč vyloučen k samostatnému řízení, již se jím nezabýval. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 11 AT, ust. § 13 odst. 4 AT a ust. § 14 AT, ve spojení s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a namítala, že mezi ní a žalobcem nikdy nevznikl závazkový vztah, a proto není pasivně legitimována. Poukazovala na to, že smlouva o dílo byla od počátku uzavřena výlučně mezi žalobcem a , jméno FO, jako podnikající fyzickou osobou. Připomínala, že všechny relevantní dokumenty (zakázkové listy, faktury, přehled zakázky) jsou vystaveny na jeho jméno a s jeho , Anonymizováno, a žalovaná společnost je zmiňována až v žalobě. Konstatovala, že použití označení „, právnická osoba, “ v komunikaci neznamená jednání za společnost, jde pouze o název provozovny, užívaný již před vznikem žalované, když zároveň bylo doloženo, že žalovaná dlouhodobě nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost. Soudu prvního stupně vytýkala, že nesprávně vyhodnotil důkazy, když uzavřel, že smlouva o dílo byla uzavřena s ní a že cena opravy byla odhadnuta na 100 000 Kč. Tyto závěry odmítla s tím, že cena byla pouze předběžná a měla být upřesněna po rozebrání motoru, což vyplývá i ze smlouvy o dílo. Tvrdila, že žalobce byl průběžně informován o rozsahu závad i o zvyšování ceny oprav, s navýšením souhlasil a že mu nikdy nebylo sděleno, že konečná cena nepřesáhne 100 000 Kč. Akcentovala, že žalobce navíc neuhradil sjednanou zálohu v plné výši a namítala, že prvostupňový soud nesprávně dovodil porušení notifikační povinnosti podle ust. , Anonymizováno, a nesprávně právně posoudil věc. Ve svém odvolání dále vyslovila nesouhlas se závěrem, že zadržovací právo , jméno FO, bylo uplatněno neoprávněně. Podle jejího názoru byl , jméno FO, skutečnou stranou smluvního vztahu, vznikla mu splatná pohledávka za žalobcem a byly splněny všechny zákonné podmínky pro uplatnění zadržovacího práva a závěr soudu prvního stupně, vycházející z opačného předpokladu, označila za nesprávné právní posouzení s přímým dopadem na výsledek řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že provedl velice podrobné dokazování a ze strany žalované nebylo nikdy doloženo, že by existoval nějaký závazkový vztah mezi ním a , jméno FO, . Tuto skutečnost důrazně popíral s tím, že poprvé byl v provozovně až v roce 2024, nikdy nedostal fakturu, zakázkový list, nabídkový list a s těmito listinami se seznámil až u prvostupňového soudu. Poukazoval rovněž na záznam , Anonymizováno, , která byla přítomna, když žádal vydání automobilu a tehdy mu , jméno FO, uvedené listiny pouze ukázal přes sklo, ale do ruky mu je nikdy nedal. Připomínal, že v e-mailech byla vždy označena žalovaná, nikoli , jméno FO, , takže mezi žalobcem a ním nebyl nikdy uzavřen žádný závazkový vztah a tento nebyl doložen ani před soudem prvního stupně. Konstatoval, že na listinách, které se objevily u prvostupňového soudu, byl uveden i nějaký pan , jméno FO, , a jméno žalobce se vyskytovalo až na listinách, ze kterých bylo , jméno FO, dovozováno, že mu žalobce dluží za uskladnění auta. Připomínal, že žalovaná byla několikrát vyzvána k vyvrácení tvrzení, že existuje závazkový vztah mezi žalobcem a ní, ale nikdy je nevyvrátila. Pokud podala odvolání proti původně nařízenému předběžnému opatření, tak to směřovalo pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, nikoli do věcného výroku.9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí,