23 Co 300/2025-48 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 89 999,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , prostřednictvím , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne , datum, elektronicky smlouvu o úvěru. Dle této smlouvy byly žalované vyplaceny peněžní prostředky. Žalovaná v období od , datum, do , datum, čerpala peněžní prostředky ve výši 179 095 Kč, uhradila však pouze 142 951 Kč. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou. Jelikož žalovaná svou pohledávku nehradila, prohlásila žalobkyně dne , datum, celý dluh za splatný.2. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 89 999,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 019,59 Kč za období od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 255,91 Kč za období od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 89 999,22 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 89 999,22 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena, a proto byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Žalobkyně však neprokázala, že by žalovaná učinila projev vůle zachycený v obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná k takovému jednání nepřipojila svůj podpis. Nejednalo se totiž o uznávaný elektronický podpis (což je podpis, který lze postavit na roveň vlastnoručnímu podpisu). Smlouva o úvěru tak nebyla uzavřena způsobem tvrzeným žalobkyní, tj. písemně. Nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované. Z předložených listin ani nevyplynulo, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Nebylo tak prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy předpokládaného obsahu. Rovněž nebylo prokázáno vyplacení finančních prostředků v celkové výši 179 095 Kč. Nebylo proto možné posoudit uplatněný nárok ani jako bezdůvodné obohacení.4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Proti výroku I. však pouze v rozsahu nepřiznané částky 36 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 144 Kč od , datum, do zaplacení. Navrhla v tomto rozsahu napadený rozsudek změnit a žalobě vyhovět. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo možné rozhodnout ani o nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Předloženými listinami (transakční historií a měsíčními výpisy) bylo prokázáno, že žalované byla vyplacena částka v celkové výši 179 095 Kč. Žalovaná však vrátila pouze 142 951 Kč. Rozdíl tak představuje nárok z bezdůvodného obohacení, který je na místě žalobkyni vydat.5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.7. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zejména zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně sjednaly dne , datum, smlouvu o postoupení portfolia ve znění dodatku ze dne , datum, , kterou byla mj. postoupena pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Tato smlouva o revolvingovém úvěru měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Na místě podpisu žalované není uvedeno nic. Na místě podpisu právní předchůdkyně žalobkyně je pouze poznámka, že smlouvu podepsala elektronicky (aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem). Žalobkyně a její právní předchůdkyně sepsaly pro žalovanou oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, .8. Odvolací soud ve smyslu § 213 o. s. ř. zopakoval dokazování a zjistil, že žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyně svůj výpis z běžného účtu u společnosti , právnická osoba, za leden 2019, z něhož vyplývá, že je rovněž majitelkou bankovního účtu č. , č. účtu, . Na tento bankovní účet dle transakční historie a měsíčních výpisů zasílala právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně průběžně v období od , datum, do , datum, finanční prostředky v celkové výši 179 095 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v tomto období rovněž zasílala žalované poštovní poukázky na průběžnou úhradu dluhu. V souladu s těmito poštovními poukázkami bylo na dluh hrazeno. Lze tak uzavřít, že platby prováděla žalovaná. Celkem tak uhradila 142 951 Kč. Dne , datum, odeslala žalobkyně výzvu žalované k úhradě dluhu. Tato výzva byla pro žalovanou uložena a připravena k vyzvednutí dne , datum, . Dlužná částka měla být uhrazena ve lhůtě pěti dní od odeslání výzvy.9. Takto zjištěný skutkový stav byl dostatečný pro rozhodnutí ve věci.10. Podle § 605 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“), lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.11. Dle § 607 o. z., připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.12. Podle § 1724 odst. 1 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 a následující o. z.). Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Rovněž se odvolací soud shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlou ve smyslu § 2395 o. z. k uzavření smlouvy o úvěru. Z předložených listin nevyplývá, že obě strany shodně projevily svou vůli být smlouvou v předloženém znění vázány (§ 1724 odst. 1 o. z.). Na místě podpisu žalované zcela schází podpis. Ke kontraktačnímu procesu nebylo ze strany žalobkyně nic dalšího doloženo. Jelikož se žalobkyně z účasti na soudním jednání omluvila, nemohl ji soud prvního stupně ani poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.20. Žalobkyně však v odvolání závěr soudu prvního stupně o neprokázání uzavření úvěrové smlouvy nerozporovala. Pouze nesouhlasila, že nebyl prokázán ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky žalobkyně, vyplatila žalované částku v celkové výši 179 095 Kč. Po zhodnocení všech listinných důkazů, které nemohou být hodnoceny pouze izolovaně, ale vždy i ve vzájemné souvislosti, měl odvolací soud za prokázané, že na bankovní účet žalované byly finanční prostředky v uvedené výši postupně vypláceny. Rovněž bylo prokázáno, že žalované b