23 Co 40/2026-72 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 11. 2025, č. j. 19 C 248/2025 – 35, zastavil řízení do částky 11 281,30 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 18. 5. 2025 do zaplacení (výrok I.) a stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 134,19 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 18. 5. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) Výrokem III. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 100 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 18. 5. 2025 do zaplacení a částky 8 400 Kč. Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byly částky představující plnění ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou mezi sebou účastníci uzavřeli den 23. 9. 2024, a na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu na odběrné místo Hradištko 12, 252 09 Hradištko. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na dobu 24 měsíců od data účinnosti (3. 10. 2024) s možností automatické prolongace smlouvy. Žalovaný neuhradil zálohu ve výši 2 000 Kč za měsíc říjen 2024, splatnou 15. 10. 2024 a zálohu za měsíc listopad 2024, splatnou 15. 11. 2024. Žalobkyně z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek od smlouvy dne 26. 1. 2025 odstoupila. Soud prvního stupně shledal důvodnou část žaloby týkající se předmětné smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky za odebranou elektřinu ve výši 2 134,19 Kč, když do částky 11 281,30 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět, neboť vystavením opravného vyúčtování dodávky elektřiny dne 3. 10. 2025, vznikl žalovanému přeplatek v této výši, který byl započten na žalovanou fakturu. Důvodnou neshledal soud prvního stupně žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení s placením vyúčtované faktury a částky 8 400 Kč, představující smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, tedy 400 Kč za každý kalendářní měsíc, respektive jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy, od 13. 1. 2025 do 3. 10. 2026, tj. za 21 měsíců po 400 Kč. Soud prvního stupně k sankčním ujednáním v souladu s ustanovením § 1815 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) nepřihlížel, když posoudil nepřiměřenost (zneužívající povahu) ujednání z hlediska kumulativního účinku všech klauzulí smlouvy jako celku a takto znamenají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele.2. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému výroku III. a výroku IV., o náhradě nákladů řízení, podala včas odvolání žalobkyně. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že ujednání o smluvní pokutě obsažená v posuzovaných smlouvách o sdružených dodávkách elektřiny a sdružených službách dodávky plynu jsou neplatná podle § 1813 o. z. Poukazovala na to, že soud prvního stupně nedostatečně přihlédl k tomu, že v daném případě sjednaná smluvní pokuta plnila i funkci uhrazovací jako ve své podstatě paušální náhradu škody, když žalobkyně s ohledem na povahu poskytovaných služeb, a to i po stránce technické, musí zajistit určitý objem dodávané elektřiny již dopředu a pokud dojde k předčasnému ukončení smlouvy o dodávce, elektřina zůstává nevyužita a žalobkyni tím vzniká škoda. U smlouvy uzavřené na dobu určitou je cena elektřiny pro spotřebitele výhodnější, čímž je kompenzováno ujednání o smluvní pokutě, a z tohoto důvodu tedy sjednaná smluvní pokuta nezakládá výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Žalovaný povědomí o reciproční výhodě sjednané ve prospěch jeho, primárně v podobě jistoty nezvýšení ceny komodit pro celé období trvání smlouvy, tedy bez ohledu na výkyvy na trhu s energiemi výslovně v textu smlouvy prohlásil. Ujednání není nepřehledné, je psáno stejným způsobem, stejnou formou i velikostí písma jako ostatní části smlouvy, stejně tak jsou užity obvyklé formulace. Ujednání je zařazeno do části smlouvy zřetelně označené jako „smluvní sankce“. Smlouvu je třeba dle žalobkyně posuzovat jako celek, tedy přihlížet ke smluvním pokutám sjednaným ve prospěch odběratele, tj. žalovaného, pro případ porušení povinnosti žalobkyně dodávat elektřinu do odběrného místa. Rovněž je třeba přihlížet k zákonným povinnostem žalobkyně jako držitele licence na obchod s elektřinou podle energetického zákona a tam stanoveným sankcím pro případ porušení takových povinností. Poukázala na to, že zákazníkovi porušujícímu platební povinnosti nelze z logiky věci i z důvodu fungování energetického trhu dodávat energie. Ujednání o smluvní pokutě považuje za platné a účinné, maximálně lze dle žalobkyně zvažovat kritérium přiměřenosti, což soud prvního stupně neprovedl v souladu s požadavky stanovenými rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Poukázala i na aktuální legislativní změny energetického zákona, konkrétně nové ustanovení § 11cc odst. 2, podle něhož v případě ujednání o smluvní pokutě utvrzující povinnost spotřebitele po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn má na tuto pokutu dodavatel právo do výše 40 % součinu ceny elektřiny nebo plynu bez přímých daní a průměrné denní spotřeby. Žalobkyně poukázala i na to, že požadavek na zaplacení 8 400 Kč není v žádném případě nárokem na náhradu škody. Není dle jejího názoru možné na uvedený případ aplikovat právní závěry dosavadních soudních rozhodnutí, neboť se jedná o zcela jinou situaci, než která byla předmětem jejich dřívějších posouzení. Poukazovala i na to, že přesto, že je příslušnému senátu soudu prvního stupně známá argumentace a rozhodovací praxe odvolacího soudu, setrvává stále a svém přesvědčení a smluvní pokuty zamítá. Dle žalobkyně se jedná tendenční, nikoliv nestranné rozhodování. V případě smluvní pokuty 100 Kč za prodlení s platbami dle smlouvy přesahující 10 dní postihující žalovaného, poukázala na to, že obdobná smluvní pokuta ve stejné výši postihuje žalobkyni v případě prodlení přesahující 10 dní s vrácením přeplatku převyšujícího 500 Kč. Z povahy smluvního vztahu zpravidla nevznikají jiné platby ze smlouvy, které by žalobkyně měla povinnost zákazníkovi uhradit než přeplatky. Pokud se jedná o smluvní pokutu za neposkytnutí nezbytné součinnosti při zahájení dodávky postihující a žalovanou, shodná smluvní pokuta postihuje žalobkyni, pokud nezahájí dodávku, přestože veškerá potřebná součinnost jí byla poskytnuta. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvolání napadeném rozsahu změnil a žalobě i v tomto rozsahu vyhověl v plném rozsahu3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a shledal odvolání žalobkyně důvodným. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve výrocích I. a II. a v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2024, s účinností od 3. 10. 2024, kupní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa , adresa, , a to na dobu 24 měsíců od data účinnosti smlouvy s možností automatické prolongace o dalších 12 měsíců, a to i opakovaně. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny a žalovaný se zavázal hradit měsíční zálohu ve výši 2 000 Kč. Spotřebu za období od 3. 10. 2024 do 13. 1. 2025 žalobkyně žalovanému vyfakturovala částkou 9 489,79 Kč se splatností 12. 6. 2023 a spotřebu za období od 20. 5. 2023 až do 16. 8. 2023 částkou 13 415,49 Kč. Žalobkyně z důvodu opakovaných porušení platebních povinností ze strany žalovaného (neuhrazení záloh za měsíce říjen a listopad 2024) od smlouvy odstoupila dne 26. 1. 2025. V souladu se smluvními podmínkami vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 8 400 Kč (400 Kč za každý kalendářní měsíc, respektive jeho část následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce plánované doby trvání smlouvy na dobu určitou, tj. za 21 měsíců) a pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s úhradou zálohy za měsíc říjen 2024. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.5. Správné shledal i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který věc posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále „energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).6. Podle § 248 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zaká