23 Co 46/2026-91 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. 11 C 13/2025-15, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 18. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 615 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně z úvěrové smlouvy, kterou právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným, a na základě které byly žalovanému poskytnuty dne 8. 12. 2022 finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč (ve dvou bezhotovostních platbách ve výši 15 000 Kč, respektive 5 000 Kč). Pohledávka dnem byla uvedenou právní předchůdkyní žalobkyně postoupena dne 16. 8. 2024 na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . a dne 27. 8. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně se žalobou domáhala pouze vrácení jistiny, jako bezdůvodného obohacení, když konkrétní znění smlouvy nemá k dispozici. Platby na účet žalovaného však byly prokázány a ze strany žalovaného nebyly finanční prostředky ani částečně žalobkyni, či právní předchůdkyni žalobkyně vráceny. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobkyně je důvodný, když bylo prokázáno, že žalovanému byly dne 8. 12. 2022 právní předchůdkyní žalobkyně bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , Anonymizováno, poskytnuty dvě platby, a to ve výši 15 000 Kč a 5 000 Kč, které ze strany žalovaného nebyly vráceny. Soud prvního stupně neshledal důvodné námitky žalovaného, že mu uvedené finanční prostředky nebyly zaslány, neboť na svém bankovním účtu platbou ve výši 20 000 Kč neeviduje.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včas odvolání žalovaný, který nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně rozhodl, přestože žalovanému nebyla soudem prvního stupně ani žalobkyní doložena existence dluhu ani přes výzvu žalovaného. Soudu prvního stupně vytýkal, že se nezabýval tím, zda byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. Požadoval úhradu dlužné částky ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, když zdůraznila, že nabyla pohledávku od původního věřitele, žalovanému bylo postoupením pohledávky na právní předchůdkyni žalobkyně i na žalobkyni řádně oznámeno. Za stavu, kdy bylo prokázáno, že žalovaná částka byla zaslána na účet žalovaného, který nic neuhradil, je nárok žalobkyně důvodný.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Společností , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, . , právnická osoba, .) IČO: , IČO, , se sídlem v , adresa, , převedla bezhotovostním převodem na bankovní účet vedený na jméno žalovaného, číslo , č. účtu, dne 8. 12. 2022 částku 15 000 Kč (IB transakce , Anonymizováno, ) a částku 5 000 Kč (IB transakce , Anonymizováno, ), a to pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným ve výši 20 000 Kč byla dne 16. 8. 2024 postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na společnost , Anonymizováno, a dne 27. 8. 2024 na žalobkyni.6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. Správným shledal i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění ve výši žalované částky, které však žalobkyni, ani původním věřitelům ze strany žalovaného vráceno nebylo. Nárok žalobkyně je tedy v plném rozsahu důvodný.8. Odvolací soud neshledal důvodné námitky žalovaného, které uplatnil v odvolání, když skutečnost, že finanční částka byla žalovanému poskytnuta, byla prokázána listinnými důkazy předloženými žalobkyní spolu s žalobou. Pokud se žalovaný bez své omluvy nedostavil k jednání soudu prvního stupně, při kterém bylo uvedenými listinnými důkazy provedeno dokazování, nemůže být důvodná námitka, že žalovanému nebyly tyto skutečnosti doloženy. Rovněž nedůvodná je námitka žalovaného, že soud prvního stupně se nezabýval tím, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. Tato skutečnost by měla význam pouze v případě, že by bylo požadováno plnění z úvěrové smlouvy v celém rozsahu, tedy včetně smluvních úroků, případných poplatků a úroků z prodlení. Pokud by v takovém případě bylo zjištěno, že při uzavření úvěrové smlouvy nebyla zkoumána řádně úvěruschopnost dlužníka, a tedy byla porušena povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jednalo by se o absolutně neplatnou smlouvu, kdy by obě smluvní strany měly nárok na vrácení vzájemně poskytnutého plnění, tedy rozdíl vzájemně poskytnutého plnění by byl bezdůvodným obohacením. Za stavu, kdy v daném případě žalobkyně požadovala pouze zaplacení finančních prostředků, které byly žalovanému poskytnuty (tedy bez příslušenství), z důvodu bezdůvodného obohacení, nebylo zkoumání dodržení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na místě.9. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného ani pokud jde o lhůtu k plnění, kdy požadoval stanovení plnění ve splátkách 4 000 Kč měsíčně. Žalovaná částka činí 20 000 Kč, soudem prvního stupně stanovené náklady řízení 2 615 Kč. Pokud by žalovaný plnil již od rozhodnutí soudu prvního stupně (2. 4. 2025) alespoň částečně, tedy v jím navrhovaných splátkách, byla by dlužná částka uhrazena nejpozději do konce kalendářního roku 2025. Za stavu, kdy odvolací soud rozhodoval o odvolání žalovaného dne 17. 3. 2026, tedy další tři měsíce poté, neshledal důvod pro povolení splátek žalovanému k úhradě dluhu, neboť s ohledem na shora uvedené, mohl mít žalovaný již k tomuto dni částku, která mu soudem prvního stupně byla stanovena k úhradě, k dispozici.10. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku II., kdy spolu s plným úspěchem ve věci byla žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení byly soudem prvního stupně správně stanoveny a jejich výše odpovídá vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátnímu tarifu.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, která má právo na náhradu nákladů vzniklých v odvolacím řízení. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení představuje odměna zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalovaného) podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu po 1 900 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 advokátního tarifu, režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH podle § 14a odst. 1 advokátního tarifu ve výši 493,50 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení žalobkyně činí 2 843,50 Kč.