ECLI: ECLI:CZ:KSPH:2026:23.Co.74.2026.1 Datum: 2026-06-16 Předmět: o nahrazení projevu vůle, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 19. 12. 2025, č. j. 34 C 13/2024 – 233, Ustanovení: § 9 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 151 z. č. 99/1963 Sb., § 212 z. č. 99/1963 Sb., § 212a z. č. 99/1963 Sb., § 219 z. č. 99/1 náklady řízenídokazováníspoluvlastnictvívady řízenínáhrada nákladůpozemkový úřadnásledekodvolání
O co šlo: o nahrazení projevu vůle, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 19. 12. 2025, č. j. 34 C 13/2024 – 233, (§ 9 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 151 z. č. 99/1963 Sb., § 212 z. č. 99/1963 Sb., § )
1. Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 12. 2025, č. j. 34 C 13/2024 – 233, nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a velikosti spoluvlastnického podílu ve výši jedné poloviny vzhledem k celku, vše zapsáno v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -východ pro obec a katastrální území , adresa, s tím, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a má na základě rozhodnutí Okresního úřadu , adresa, , Pozemkového úřadu ze dne 14. 10. 1998, č. j. , Anonymizováno, , a rozhodnutí Okresního úřadu , adresa, -východ, Pozemkového úřadu ze dne 15. 11. 2000, č. j. , Anonymizováno, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Výrokem II. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 54 111,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.2. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě, které v souladu s ustanovením § 11a tohoto zákona vznikl nárok na vydání náhradních pozemků v rozsahu hodnoty nevydaných pozemků. Výše dosud nevypořádaného restitučního nároku žalobce činí 499 403,50 Kč, a v tomto rozsahu je žalovanou jeho nárok evidován. Uzavřel, že v postupu žalované lze shledat liknavý přístup k uspokojení nároku žalobce, když žalobce byl v rámci snahy o uspokojení svého celkového restitučního nároku dostatečně aktivní, v minulosti se jeho nárok dařilo částečně uspokojit ve veřejných nabídkách, přesto zůstal stále nevyčerpán. Opakovaně žalovanou urgoval kvůli vyřízení celého jeho nároku. Část nároku, která je uplatněna v daném řízení, vyšla najevo až v roce 2016 a ačkoliv původní oprávněná osoba, , Jméno žalobce, starší, zemřel již v roce 2001, o evidenci dané části restitučního nároku byl žalobce vyrozuměn až v roce 2016, kdy vyrozumění bylo adresováno jeho zemřelému předkovi. Žalobce danou část nároku nabyl až rozhodnutím v rámci řízení o dodatečném projednání dědictví v roce 2021 a teprve od té doby se mohl pokusit o uspokojení nově nabytého nároku ve veřejných nabídkách.3. Soud prvního stupně neshledal zákonné překážky pro rozhodnutí o vydání žalobcem požadovaných konkrétních pozemků, když vzal za prokázané, že nabídka náhradních pozemků v , adresa, (tedy v okrese, ve kterém se nacházely nevydané pozemky) byla od roku 2021 omezená. Přihlédl i k tomu, že žalobce je vlastníkem dalších pozemků v uvedené obci a katastrálním území a v okolí hospodaří. I když u pozemků parc. č. , Anonymizováno, bylo v minulosti rozhodnuto o jejich nevydání z důvodu, že v katastru byli vedeni nedostatečně identifikováni vlastníci, nepředstavují historická rozhodnutí o jejich nevydání nepřekonatelnou překážku za stavu, kdy původní důvody nevydání odpadly (pozemky byly následně převedeny na stát). Soud prvního stupně neshledal překážku ani u pozemku parc. č. , Anonymizováno, v tom, že jde pouze o spoluvlastnický podíl, neboť ostatní spoluvlastníci mají uzavřenou ohledně uvedeného pozemku pachtovní smlouvu, a to se smluvním partnerem, se kterým má uzavřenou pachtovní smlouvu i žalobce na pozemky ve stejném katastrálním území. Za stavu, kdy znaleckým posudkem určená obvyklá cena všech převáděných pozemků činí 92 310,25 Kč, a jejich převodem tedy nedojde k přečerpání restitučního nároku žalobce, soud prvního stupně žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků. Žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, s tím, že neshledal jako účelné tři úkony vykonané zástupcem žalobce, a to písemná vyjádření z 7. 5. 2024, 15. 10. 2025 a 28. 11. 2025.4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobce i žalovaná. Žalobce podal odvolání proti nákladovému výroku II., kdy nesouhlasil s tím, že soudem prvního stupně mu nebyla přiznána odměna za další 3 úkony právní služby, a to 3 písemná podání. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku II. změnil a přiznal mu náhradu nákladů řízení v plné výši, a to ve výši 73 059,80 Kč.5. Žalovaná podala včas odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu. Nezpochybňovala výši nároku žalobce, namítala však, že nebyly splněny podmínky její liknavosti ani svévole vůči žalobci a žalobci proto podle jejího názoru nevznikl nárok na přímý převod náhradních pozemků. Poukazovala rovněž na to, že sporné pozemky byly v řízení před pozemkovým úřadem označeny jako nevydávané a žalobci za ně měla vzniknout náhrada, nikoliv nárok na jejich opětovné převedení. Tvrdila, že žalobci nabízela dostatek vhodných náhradních pozemků ve veřejných nabídkách, kterých se však, podle ní, žalobce dostatečně nezúčastnil. Poukazovala na to, že právní předchůdce žalobce byl při své účasti ve veřejných nabídkách v řadě případů úspěšný. Neúspěch v jednotlivých nabídkách podle žalované proto neprokazuje nemožnost uspokojení nároku. Poukazovala rovněž na to, že žalobce se soustředil pouze na konkrétní katastrální území, kde byl náhradních pozemků nedostatek, aniž by se účastnil nabídek i v jiných katastrálních územích. O nevydání pozemku bylo pravomocně rozhodnuto a tato rozhodnutí nebyla napadena žalobou. Namítala i možné duplicitní plnění, neboť žalobce u Obvodního soudu pro , adresa, požaduje finanční náhradu z rozhodnutí, které se týká i pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného (se změnou výše žalobci přiznaných nákladů řízení ve výroku II.). Zdůraznil, že žalobou se domáhal náhradních pozemků za dosud nevypořádaný restituční nárok z rozhodnutí z let 1998 a 2000, kdy část nevypořádaného restitučního nároku, která je předmětem daného řízení, na něj přešla až usnesením o dodatečném projednání dědictví v roce 2021. Již od roku 2002 však disponoval jinou částí restitučního nároku a aktivně ji vypořádával, úspěšně se účastnil 22 veřejných nabídek. Odmítl tvrzení žalované, že se aktivně žádných veřejných nabídek neúčastnil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o posouzení liknavosti žalované, kterou soud prvního stupně neposuzoval pouze podle omezené nabídky pozemků, ale podle celkového postupu žalované. Poukázal na to, že žalovaná byla přes jeho urgence dlouhodobě nečinná. Nesouhlasil ani s tvrzením žalované, že po celou dobu požadoval náhradní pozemky jen z jednoho katastrálního území, neboť ve veřejných nabídkách získal pozemky i v jiných okresech (například , adresa, ). Nesouhlasil ani s námitkou žalované, že požadované pozemky nejsou vhodné, neboť byly dříve předmětem rozhodnutí o naturální restituci. Zdůraznil, že se nedomáhá zvrácení těchto rozhodnutí ani naturálního vydání původních pozemků, ale pouze toho, že stejné pozemky mají být použity jako pozemky náhradní k uspokojení jiného existujícího nároku. Nejde o vydání pozemků, ale o jejich převod oproti hodnotě nevypořádaného restitučního nároku za stavu, kdy důvody pro jejich nevydání odpadly. K řízení probíhajícímu u Obvodního soudu pro , adresa, uvedl, že toto nemá na danou věc vliv, neboť jde o jiný nárok a jiné rozhodnutí.7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce proti nákladovému výroku II. je důvodné. Nedůvodné shledal odvolání žalované.8. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a ze zjištěného skutkového stavu vyvodil správné právní závěry. Odvolací soud neshledal ani takové vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je oprávněnou osobou podle zákona o půdě, ani o tom, že mu svědčí dosud nevypořádaný restituční nárok v celkové výši 499 403,50 Kč, vzniklý na základě rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ, Pozemkového úřadu, ze dne 14. 10. 1998, č. j. , Anonymizováno, , a ze dne 15. 11. 2020, č. j. , Anonymizováno, . Spornou zůstala otázka, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky pro nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu, konkrétně určených náhradních pozemků, a zda žalovaná při uspokojování nároků žalobce postupovala liknavě či svévolně a zda žalobcem označené pozemky jsou k př