26 Co 293/2025-306 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhali určení, že , adresa, , r. č. , RČ, , naposledy bytem , adresa, , byl ke dni své smrti, tedy ke dni , datum, , výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území a obci , adresa, (dále i jen „předmětné nemovitosti“) (výrok I.) a uložil žalobkyním povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 71 099,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že , adresa, dne 26. 2. 2020 podepsal kupní smlouvu, kterou prodal předmětné nemovitosti, tj. svůj dům se zahradou žalovanému za cenu ve výši 200 000 Kč. Současně zřídili v jeho prospěch věcné břemeno doživotního užívání prodaných nemovitostí. V době podpisu kupní smlouvy , adresa, netrpěl duševní poruchou, kvůli které by nebyl schopen správně porozumět kupní smlouvě, kterou podepisoval. Netrpěl ani rozumovou slabostí, nebyl v době podpisu v tísni, žalovaný ani nezneužil jeho nezkušenosti.3. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle § 581, § 588, § 1796 zákona č. 89/2012, Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně tvrdily dva důvody neplatnosti kupní smlouvy, a to jednak lichevní jednání (§ 1796 o. z.), kdy žalovaný měl zneužít tísně, rozumové slabosti a nezkušenosti , adresa, a koupit jeho nemovitosti za cenu 200 000 Kč, která byla v hrubém nepoměru k jejich skutečné hodnotě, a jednak duševní poruchu , adresa, , tj. demenci minimálně ve středně těžké fázi, kterou , adresa, trpěl již v době podpisu kupní smlouvy, kvůli které nebyl schopen posoudit následky svého jednání. Subjektivní znaky lichvy dle soudu prvního stupně naplněny nebyly, když , adresa, ke dni podpisu kupní smlouvy netrpěl rozumovou slabostí, nebyl ani v tísni ani žalovaný nezneužil jeho nezkušeností, proto se soud dále nezabýval naplněním objektivního znaku lichvy, tj. hrubého nepoměru plnění (i kdyby se totiž jednalo o hrubý nepoměr plnění, pak sám o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy). Dále se soud prvního stupně zabýval zdravotním stavem , adresa, v době uzavření kupní smlouvy a uzavřel, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by , adresa, již v době podpisu kupní smlouvy trpěl středně těžkou demencí. Jednak k takovému závěru nedospěla znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a jednak se u , adresa, v rozhodném období nevyskytovaly žádné projevy středně těžké demence. Nebylo tedy prokázáno, že by již dne 26. 2. 2020 nebyl schopen právně jednat. Soud proto shledal kupní smlouvu jako platnou, a z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).4. Žalobkyně podaly proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání, v němž uplatňují odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Namítají, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, nesprávně hodnotil provedené důkazy, dospěl k mylným skutkovým závěrům a věc nesprávně právně posoudil. Současně namítají i vady řízení, které podle nich mohly mít vliv na výsledek sporu. Dle žalobkyň , adresa, trpěl v době podpisu kupní smlouvy dne 26. 2. 2020 středně těžkou až těžkou demencí, která mu znemožňovala chápat význam a následky právního jednání. Pro tyto závěry dle žalobkyň svědčí zjištění učiněná ze zdravotní dokumentace, znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , výpovědí lékařů (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, ), svědecké výpovědi o dezorientaci, zanedbané hygieně, neschopnosti brát léky, stavu domácnosti a projevů chování typických pro pokročilou demenci, a rovněž pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně o neplatnosti závěti z roku 2020. Podle žalobkyň soud prvního stupně tyto důkazy nesprávně vyhodnotil, bagatelizoval projevy demence jako „podivínství“ a odmítl doplnit dokazování výslechem znalkyně či revizním posudkem k ceně předmětných nemovitostí. Žalobkyně dále tvrdí, že kupní smlouva naplňuje znaky lichvy podle § 1796 o. z., pročež je absolutně neplatná. Objektivním znakem lichevního charakteru smlouvy je hrubý nepoměr plnění, který byl v řízení před soudem prvního stupně zjištěn, a sice mezi obvyklou cenou nemovitostí (dle znaleckého posudku 2 480 000 Kč) a sjednanou kupní cenou (200 000 Kč, tj. cca 8 % hodnoty), a ani případná hodnota služebnosti, která oceněna nebyla, by nepoměr zásadně nezměnila. Zároveň pak žalovaný zneužil slabosti , adresa, , když věděl o jeho demenci a závislosti na pomoci, izoloval jej od rodiny, manipuloval jeho vůli sliby pomoci a společného hospodaření a využil jeho nezkušenosti, tísně a rozumové slabosti. Žalobkyně namítají, že soud prvního stupně měl k absolutní neplatnosti přihlédnout i bez návrhu, a že ignoroval relevantní judikaturu Nejvyššího soudu k lichevním smlouvám. Žalobkyně dále soudu prvního stupně vytýkají procesní pochybení, když dle jejich názoru neprovedl navržené důkazy (zejména výslech znalce Řehořka k ocenění služebnosti), odmítl doplnění znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, po výsleších svědků, nesprávně hodnotil svědecké výpovědi, když větší váhu přikládal svědkům z okruhu žalovaného než lékařům a osobám blízkým, čímž porušil zásadu materiální pravdy a právo na spravedlivý proces. Podle žalobkyň provedené důkazy jednoznačně prokazují, že , adresa, nebyl způsobilý uzavřít kupní smlouvu, žalovaný zneužil jeho rozumové slabosti a tísně, a kupní smlouva je tudíž absolutně neplatná jako právní jednání osoby neschopné právně jednat i jako lichevní smlouva. Navrhli proto, aby odvolací soud rozsudek zrušil a změnil tak, že žalobě vyhoví, případně věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.5. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyň uvedl, že považuje podané odvolání za nedůvodné a ztotožňuje se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek jako věcně správný potvrdil. K námitkám týkajícím se zdravotního stavu , adresa, uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyň, že , adresa, nebyl v době uzavření kupní smlouvy dne 26. 2. 2020 způsobilý právně jednat. Uvádí, že provedené důkazy naopak prokazují jeho orientaci, schopnost vykonávat běžné denní činnosti a uvědomění si významu právního jednání. Poukázal zejména na svědecké výpovědi, podle nichž , adresa, pravidelně chodil do banky a nakupoval, hospodařil s penězi a znal jejich hodnotu, o prodeji nemovitostí hovořil dlouhodobě a rozhodoval se samostatně, rozuměl následkům převodu a původně zvažoval i darování. Žalovaný dále odkázal na závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , podle něhož nebylo prokázáno, že by , adresa, trpěl duševní poruchou vylučující schopnost posoudit následky svého jednání. Podle žalovaného tak žalobkyně neunesly důkazní břemeno ohledně tvrzené nezpůsobilosti , adresa, uzavřít v inkriminované době kupní smlouvu. Žalovaný odmítá, že by kupní smlouva naplňovala znaky lichvy. Uvádí, že sjednaná kupní cena byla výsledkem dohody stran a odpovídala velmi špatnému technickému stavu nemovitostí, existenci služebnosti doživotního užívání, která výrazně snižovala hodnotu převáděného majetku a skutečnosti, že žalovaný již před uzavřením smlouvy , adresa, dlouhodobě pomáhal a staral se o něj. Podle žalovaného nebyl prokázán ani objektivní znak hrubého nepoměru plnění, ani subjektivní znak spočívající ve zneužití jeho slabosti. Zdůrazňuje, že , adresa, nebyl k prodeji nucen, měl k žalovanému důvěru a převod inicioval sám. Žalovaný rovněž poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž samotná nižší kupní cena nepostačuje k závěru o lichvě, není-li prokázán úmysl těžit ze slabosti druhé strany. Dále uvedl, že případná námitka neúměrného zkrácení by byla prekludována, neboť nebyla uplatněna ve lhůtě jednoho roku od uzavření smlouvy. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením žalobkyň o vadách řízení. Má za to, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a další navržené důkazy byly nadbytečné. Žádné vady řízení, které by mohly mít vliv na výsledek, podle něj nebyly zjištěny. Uzavřel, že žalobkyně neprokázaly tvrzené skutečnosti, zejména nezpůsobilost , adresa, či zneužití jeho slabosti, a proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust.