26 Co 310/2025-92 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku vyklidit pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba s č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemek parc. č. , Anonymizováno, , trvalý travní porost, pozemek parc. č. , Anonymizováno, , trvalý travní porost, všechny zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.); uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žaloba je podávána žalobkyní jako insolvenční správkyní dlužníka, společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO žalobkyně, (dále jen „společnost“), žalovaná je jedinou jednatelkou a jediným společníkem společnosti, společnost je vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , trvalý travní porost, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , trvalý travný porost, vše v k. ú. , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, , vedené u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“), které žalovaná fakticky užívá. Žalovaná se v řízení bránila tím, že k užívání nemovitostí má platný právní titul, za který označila nájemní smlouvu, kterou uzavřela společnost dne 1. 12. 2023 s , jméno FO, (synem žalované). Soud prvního stupně zjistil, že společnost 1. 12. 2023 prostřednictvím žalované, jako jednatelky, uzavřela s , jméno FO, smlouvu o nájmu předmětných nemovitostí, ze které mimo jiné vyplynulo, že nájemce není oprávněn bez předchozího písemného souhlasu přenechat nemovitost nebo její část do podnájmu či jiného užívacího vztahu třetí osobě a není oprávněn je užívat k podnikatelské činnosti (článek IV. odst. 1 bod d) smlouvy o nájmu). Předmětné nemovitosti byly zapsány v soupisu majetkové podstaty společnosti jako dlužníka v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením ze dne 1. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , Krajský soud v Brně zjistil úpadek žalované a prohlásil konkurs na její majetek. , jméno FO, obdržel od společnosti výpověď z nájmu, přičemž výpovědní doba měla uplynout 30. 9. 2024, jak vyplynulo z prohlášení , jméno FO, ze dne 3. 9. 2024. Žalovaná nemovité věci užívá ke svému bydlení.3. Na základě uvedeného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k právnímu závěru, že žalovaná užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu, ze smlouvy o nájmu nemovitých věcí ze dne 1. 12. 2023 žádný právní důvod k užívání předmětných nemovitostí pro žalovanou nevyplývá a jiný právní titul žalovaná k užívání nemovitostí neoznačila. Věc právně posoudil podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), jímž měl za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby ve vztahu k nájemci užívaných předmětných nemovitostí.4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu.5. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Namítá procesní pochybení soudu prvního stupně, pokud jednal v její nepřítomnosti, kdy se řádně a včas před jednáním omluvila ze zdravotních důvodů, přesto soud prvního stupně jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces a rovnost stran v řízení. Své odvolání dále doplnila tak, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku právního titulu žalované k užívání nemovitostí, kdy nájemní smlouvu 1. 12. 2023 uzavřela společnost, jejímž jediným jednatelem a společníkem je žalovaná, a to se synem žalované, , jméno FO, , přičemž tato nájemní smlouva je stále platná a účinná. Skutečným nájemcem je žalovaná sama, její syn byl uveden pouze jako formální nájemce z administrativních důvodů. Žalovaná užívá nemovitosti na základě souhlasu nájemce s podnájmem. Pokud byla tvrzena výpověď nájemní smlouvy, tak zpochybnila její platnost, protože nebyla doručena přímo žalované, jako osobě fakticky užívající nemovitost a není ani zřejmé, zda splňovala veškeré zákonné náležitosti. Má za to, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neprovedl všechny potřebné důkazy. Namítá zároveň, že lhůta k vyklizení 15 dní je nepřiměřeně krátká, s ohledem na skutečnost, že žalovaná je v insolvenčním řízení, nezohledňuje její zdravotní problémy, potřebuje přiměřenou dobu k zajištění náhradního ubytování. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, případně jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V rámci doplněného odvolání ze dne 25. 10. 2025 pak označila k prokázání svých tvrzení důkazy, a to výslech žalované, výslech syna , jméno FO, , lékařskou zprávu a další listinné důkazy.6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný, soud prvního stupně nepochybil, pokud jednal v nepřítomnosti žalované, když tato svou neúčast u jednání omluvila, avšak nepožádala o odročení jednání. Důkazní návrhy, které označila žalovaná v podaném odvolání, jsou v odvolacím řízení již nepřípustné podle § 205a o. s. ř., neboť nebyly uplatněny před soudem prvního stupně a jsou tak v rozporu se zásadou neúplné apelace. I tvrzení žalované o tom, že skutečným nájemcem je ona sama, není v odvolacím řízení přípustné, nadto však žalobkyně uvedla, že je to tvrzení zcela absurdní, když žalovaná svá tvrzení různě mění a upravuje. Navrhla proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen a žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.8. Odvolací soud se primárně zabýval námitkou žalované, že soud prvního stupně jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, přestože zaslala včasnou omluvu ze zdravotních důvodů, a soud ji hodnotil jako nedůvodnou.9. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.1996 sp. zn. 2 Cdon 369/96, které bylo uveřejněno pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). Účastník, který chce zabránit tomu, aby soud věc projednal a rozhodl bez jeho účasti, musí nejen svou nepřítomnost při jednání spočívající v důležitém důvodu omluvit, ale také požádat o odročení jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 496/2005, ze dne 15. prosince 2005).10. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně nařídil jednání na den 1. 7. 2025 v 8:45 hodin. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno do datové schránky fyzické osoby dne 28. 5. 2025. Dne 30. 6. 2025 doručila žalovaná soudu prvního stupně omluvu z jednání na den 1. 7. 2025, ve které uvedla, že se omlouvá z účasti na jednání soudu dne 1. 7. 2025 z vážných zdravotních důvodů, dokládá lékařskou zprávu a žádá, aby soud tuto skutečnost zohlednil.11. Z protokolu o jednání ze dne 1. 7. 2025 odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně zohlednil sdělení žalované tak, že její nepřítomnost při jednání byla omluvena.12. Žalovaná řádně omluvila svou neúčast u jednání, nepožádala však o odročení nařízeného jednání. Pokud za této situace soud prvního stupně neúčast žalované u ústního jednání omluvil a věc projednal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř., pak postupoval správně.13. K nařízenému odvolacímu jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, předvolání jí bylo řádně a včas doručeno (29. 12. 2025). Odvolací soud proto jednal v souladu s ustanovením § 211 ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované.14. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, uvedených v bodě 5. napadeného rozsudku a na úplně a správně zjištěný skutkový stav soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje.15. Odvolací soud nedoplnil dokazování dalšími nav