27 Co 48/2026-133 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 11. 2025, č. j. 19 C 77/2025-90 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), že se určuje, že žalobce je vlastníkem části pozemkové parcely p.č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , vymezené jako díl a v geometrickém plánu vyhotoveném Ing. , jméno FO, pod č. , hodnota, , který je neoddělitelnou součástí rozsudku, části pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , vymezené jako stavební parcela p. č. st. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , v geometrickém plánu vyhotoveném Ing. , jméno FO, pod č. , hodnota, , který je neoddělitelnou součástí rozsudku, části pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, /1, katastrální území , adresa, , vymezené jako stavební parcela p. č. st. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , v geometrickém plánu vyhotoveném Ing. , jméno FO, pod č. , hodnota, , který je neoddělitelnou součástí rozsudku, a části pozemkové parcely p.č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , vymezené jako díl b v geometrickém plánu vyhotoveném Ing. , jméno FO, pod č. , hodnota, , který je neoddělitelnou součástí rozsudku (výrok I.). Dále byla rozhodnuto, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 46 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).2. Soud prvního stupně zjistil, že , jméno FO, a , jméno FO, jako prodávající dne 12. 11. 1984 uzavřeli se žalobcem a , jméno FO, jako kupujícími kupní smlouvu, kterou převedli žalobci a , jméno FO, do jejich bezpodílového spoluvlastnictví manželů budovu č.p. , Anonymizováno, , která je nyní součástí stavební parcely p. č. st. , Anonymizováno, , stavební parcelu p. č. st. , Anonymizováno, a pozemkovou parcelu p. č. , Anonymizováno, obě katastrální území , adresa, , společně s jejich příslušenstvím a součástmi, které tvořily budova bez čísla popisného, příruční sklad, prádelna, kolna na uhlí, sklad paliva, dílna, oplocení, studna a trvalé porosty. Tuto kupní smlouvu registrovalo bývalé Státní notářství v , Anonymizováno, dne 23. 11. 1984. Manželství žalobce a , jméno FO, zaniklo dne 16. 1. 1992. Dne 4. 2. 1992 uzavřeli dohodu o vypořádání svého zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů, na jejímž základě do výlučného vlastnictví žalobce připadly budova č. p. , Anonymizováno, , která je nyní součástí stavební parcely p. č. st. , Anonymizováno, , stavební parcela p. č. st. , Anonymizováno, a pozemková parcela p. č. , Anonymizováno, , obě katastrální území , adresa, , společně s jejich příslušenstvím a součástmi, které tvořily budova bez čísla popisného, příruční sklad, prádelna, kolna na uhlí, sklad paliva, dílna, oplocení, studna a trvalé porosty. Žalobce až dosud užívá uvedené nemovitosti v hranicích, jak je v terénu vytýčili jeho právní předchůdci, společně s částmi pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, a pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, , obě katastrální území , adresa, , jejichž knihovní vlastnicí je žalovaná. Jejich oplocení obnovil na stejném místě, na jakém bylo umístěno nejméně od roku 1975. Žalovaná vlastnické právo ke sporným nemovitým věcem nabyla přechodem tohoto práva ze státu. V říjnu 2024 , právnická osoba, pro Středočeský kraj – Katastrální pracoviště , adresa, vyrozuměl žalobce o nesouladu údajů zapsaných v katastru nemovitostí u nemovitých věcí v katastrální území , adresa, , jejichž je žalobce vlastníkem, se skutečným stavem.3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení je u žalobce dán, a to s odkazem na rozsudek bývalého Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3745/2009. Dále uzavřel, že žalobce byl od doby, kdy do svého bezpodílového spoluvlastnictví manželů společně se , jméno FO, nabyl stavební parcelu p. č. st. , Anonymizováno, , jejíž součástí je nyní budova č. p. , Anonymizováno, , a pozemkovou parcelu p. č. , Anonymizováno, , obě katastrální území , adresa, , až do doručení vyrozumění , právnická osoba, pro Středočeský kraj – Katastrální pracoviště , adresa, ze dne 1. 10. 2024 se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu vlastnicky náležejí též sporné části pozemkových parcel p.č. , Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, , obě katastrální území , adresa, . Po celou tuto dobu nedošlo k přemístění oplocení, jak je vytýčili již právní předchůdci žalobce, a ani žalovaná po tuto dobu nijak nedala vůči žalobci najevo, že vytýčení hranic uvedených pozemků neodpovídá skutečné vlastnické hranici. I ve vyjádření k žalobě žalovaná pouze poukazovala na obtíže, jaké jí rozsah obecního majetku činí při zjišťování případů, kdy jej bez právního důvodu užívá jiná osoba. Ostatně dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2520/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2681/2018). V projednávané věci přitom držba trvala čtyřicet let. Dále soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu rozsudku ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2065/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11 2001, sp. zn. 22 Cdo 386/2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004. Žalobce a , jméno FO, se chopili držby sousedních pozemků v důsledku toho, že jim , jméno FO, a , jméno FO, předali pozemky v hranicích, jak je sami užívali. Při zvažování otázky, zda osoba, která se spolu s nabytým pozemkem ujala držby části sousední parcely, byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části parcely (tedy pozemku vymezeného hranicí držby), je třeba přihlédnout i k tomu, že pozemky byly pod společným oplocením, že právní předchůdce je užíval ve stejném rozsahu a takto je také nabyvateli jako předmět smlouvy předal. Soud prvního stupně přihlédl k postoji původního vlastníka části sousední parcely; pokud léta její užívání držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho parcely (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009). Ani samotná skutečnost, že žalobce, , jméno FO, nebo jejich právní předchůdci nenechali vytyčit hranice jimi držených pozemků a nezjistili tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem nejsou, nevylučuje jejich oprávněnou držbu (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000). Domněnku dobré víry žalobce pak není způsobilá vyvrátit ani okolnost, že součástí projektu vodovodní přípojky z října 1998 byla též katastrální mapa pro katastrální území , adresa, . Je tomu tak proto, že z katastrální mapy v měřítku pro celé katastrální území mohl žalobce sotva rozpoznat, že drží i sousední pozemky. Výpověď svědka , jméno FO, rovněž vyvrátila skutkové tvrzení žalované, že snad žalobce na pozemcích, jejichž držby se chopil, provedl rozsáhlou stavební činnost. Svědek naopak vypověděl, že na pozemcích žalobce jsou umístěny stejné stavby, jaké převzal společně se , jméno FO, od , jméno FO, a , jméno FO, . , právnická osoba, na pozemcích by spíše svědčila o přesvědčení žalobce, že je jejich vlastníkem. Celková výměra pozemků, ohledně nichž je žalobce zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí, činí 437 m² a celková výměra pozemků, ohledně nichž je jako vlastník v katastru nemovitostí zapsána žalovaná a jejichž držby se žalobce chopil, činí 137 m². Sporné pozemky vymezené hranicí držby tak představují 24 % celku o výměře 574 m² s pozemky, ohledně nichž je žalobce knihovním vlastníkem. Pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1848/98). Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004). Z uvedeného vyplývá, že držba sousedních pozemků v poměru, který nepřevyšuje jednu čtvrtinu celku, v poměrech projednávané věci nezpochybňuje dobrou víru žalobce o tom, že byl vlastníkem i sporných po