10 CO 232/2022-195 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. určil, že kupní smlouva sepsaná formou notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], ze dne 28. 2. 2020, uzavřená mezi žalobci a žalovanou, týkající se bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa] na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno], [územní celek], část [územní celek], s níž souvisí spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], katastrální území [obec] u [obec], zapsané na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] vedené u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], je platná. Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 55 123 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, která v odvolání uvedla, že soud prvního stupně odmítl argumentaci žalované proti podané žalobě, která stala na tom, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem, že zmíněný důvod pro odstoupení a kromě toho existoval zákonný důvod pro odstoupení ve smyslu § 2002 odst.1 o. z. existoval, jelikož uvedení důvodu je nepodstatné a není nezbytnou náležitostí jednostranného právního úkonu. Soud prvního stupně přitom vycházel z judikatury a zároveň z usnesení odvolacího soudu v této věci, který rozhodoval o předběžném opatření. Pokud jde o judikaturu, nalézací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 24 Cdo 2092/2019, ze kterého citoval, že naléhavý právní zájem je dán tehdy, kde bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Zároveň pak z tohoto rozhodnutí vyplývá, že žaloba na určení nemá místo tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti s řadou odkazů na judikaturu. Dále pak vycházel z tohoto rozhodnutí s tím, že určovací žaloba má preventivní povahu, má za účel poskytovat ochranu dříve, než dojde k porušení právního vztahu, není opodstatněna tam, kde právní poměr nebo právo již byly porušeny a kde je namístě podat žalobu na plnění. Nelze však tyto závěry chápat všeobecně, neboť prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou ji lze považovat pouze tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením vytvoří pevný právní základ, předejde se tak žalobě o plnění, je určovací žaloba přípustná i tehdy, že je možná také žaloba na splnění povinnosti. 3. Podle názoru žalované pak nalézací soud tento rozsudek aplikuje selektivně a účelově, protože žalobci neprokázali naléhavý právní zájem a také přehlédli, že daná určovací žaloba neslouží potřebám praktického života. Pokud jde o prokázání naléhavého právního zájmu, je nutno vycházet z projevů žalobců a nikoli z jejich interpretace či dotváření. Naléhavý právní zájem žalobci spatřují v tom, že zatím nedošlo k zaplacení celé kupní ceny, která je nezbytná pro zápis do katastru nemovitostí a vzhledem k tomu, že bylo sjednáno plnění ve splátkách, ani k němu v nejbližší době nedojde, a proto nejde žalovat jinak. Žalobci tedy vychází z toho, že nelze žalovat přímo na splnění povinnosti. Žalovaná již však v minulosti opakovaně uváděla, že žalobci mohli a měli žalovat o splnění povinnosti, aby jim umožnila předmětné nemovitosti užívat. Nebyla pak splněna ani ta podmínka, že tato žaloba slouží potřebám praktického života. Žalobci nemají aktuálně do bytu přístup, neboť jim to žalovaná znemožnila po zjištění, že v bytě ubytovali třetí osoby, od kterých pobírali„ nájem“ a také byt poničili. Také žalované dlouhodobě neplatili splátky a celkový dluh kulminoval okolo hranice umožňující odstoupení. Na žalovanou se také obrátil kupec, jemuž chtěli žalobci předmětný byt prodat, a to bylo pro žalovanou poslední kapkou. 4. Ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Plzni, v němž bylo uvedeno, že žalobci naléhavý právní zájem osvědčili, pak žalovaná namítla, že na naléhavý právní zájem nemá žalobce tehdy, jsou-li kumulativně splněny následující podmínky: 1) žaloba je podána preventivně k odstranění právní nejistoty či odstranění ohrožení práva, 2) dotčeného nároku se nelze domoci jinak, tedy žalobou na plnění, 3) požadované soudní určení bude představovat finální vyřešení sporu. Z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá pouze splnění první podmínky, avšak nikoli již druhé a třetí, a to nalézací soud přehlédl. Dále žalovaná namítla, že existoval zákonný důvod pro odstoupení ve smyslu § 2002 odst. 1 a také na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, podle níž není uvedení důvodu odstoupení nezbytné. Tuto judikaturu však nalézací soud označil za překonanou. Žalovaná především poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 182/01, II. ÚS 1899/19 a i vzhledem k tomu, že k odstoupení nebyl důvod, měl soud přihlédnout k tomu, že žalobci byli v dlouhodobém prodlení, že pronajali byt rodině [příjmení] bez vědomí žalované, že inkasovali nájemné, že žalobci či [příjmení] byt poškodili a žalobci byt nabízeli podvodně k prodeji. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 5. Následně žalovaná ještě doplnila odvolání s poukazem na další judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 24 Cdo 2092/2019 a 23 Cdo 5574/2017). Podle názoru žalované Nejvyšší soud řešil analogickou situaci. 6. Žalobci se rovněž odvolali do rozsudku soudu prvního stupně, avšak pouze do výroku II. o nákladech řízení, neboť podle názoru žalobců s odkazem na rozhodnutí např. Ústavního soudu I. ÚS 1180/21 by se mělo vycházet při určení tarifní hodnoty z ceny nemovitosti, která byla sjednána v kupní smlouvě, a z tohoto důvodu by náklady řízení měly představovat částku 148 244,25 Kč a takto měl být podle návrhu žalobců změněn výrok II. rozsudku soudu prvního stupně. 7. Žalobci se vyjádřili k odvolání žalované a uvedli, že podle jejich názoru soud prvního stupně rozhodl správně, správně posoudil otázku naléhavosti právního zájmu, vycházel i z rozhodnutí odvolací soudu, který rozhodoval o předběžném opatření. Žalovaná po celou dobu řízení vyzdvihuje, aniž by jí tato skutečnost byla jakkoli žinantní či se ji snažila vyvrátit nebo zamlčet, že žalobcům znemožnila užívání předmětného bytu v rozporu s článkem V. kupní smlouvy. Žalobci jsou ale toho názoru, že žalované již z principu nemůže být poskytnuta ochrana práv v důsledku porušení jejích povinností s ohledem na zásadu poctivosti, zákazu zneužití práva a zásadu pacta sunt servanda. Žalovaná se odvolává na důvody pro odstoupení od smlouvy, které však nebyly uvedeny ani v jednom odstoupení od smlouvy ze dne 22. 8. 2021 a 31. 1. 2022, navíc důvody, které následně žalovaná tvrdí, považují žalobci za nepravdivé. Měla-li by žalovaná za to, že některý z těchto důvodů nastal, mohla odstoupit od smlouvy bez zbytečného odkladu. Žalobci proto navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované, obsahu odvolání žalobců do nákladů řízení a po odvolacím jednání dospěl k závěru, že ani odvolání žalobců ani odvolání žalované není důvodné. 9. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, který mu po skutkové stránce poskytoval základ pro přijaté právní hodnocení, se kterým se odvolací soud plně ztotožňuje a v základních otázkách posouzení naléhavého právního zájmu tak, jak je uveden v bodech 16. a 17. rozsudku soudu prvního stupně, se plně ztotožňuje. Z obsahu odvolání žalované, je evidentní, že žalovaná se neztotožňuje právě s otázkou naléhavého právního zájmu a veškerá odvolací argumentace žalované směřuje k této otázce, nikoli již k otázce vzniku dluhu žalobců, který žalovanou vedl k odstoupení od smlouvy, a další argumentace se pak týká otázky, zda odstoupení od smlouvy musí či nemusí obsahovat důvod. To jsou dvě základní odvolací námitky, které byly v odvolání uplatněny, a kterými se také odvolací soud zabýval. 10. K závěrům soudu prvního stupně týkajících se toho, že nenastaly důvody pro odstoupení od smlouvy ve smyslu sjednané smlouvy pro prodlení žalobců, odvolací soud uvádí, že s těmito závěry se plně ztotožňuje a navíc zdůrazňuje, že v tomto směru pak žalovaná neuplatnila žádné odvolací důvody, a stejně tak je neuplatnila ani ve vztahu k polemice soudu prvního stupně pod bodem 26. Tuto navíc odvolací soud považuje vzhledem k předmětu řízení tak, jak byl žalobci vymezen za zcela nadbytečnou. 11. Odvolací soud se tedy nejprve zabýval námitkou žalované, že na požadovaném určení platnosti smlouvy není dán naléhavý právní zájem. Pokud jde o odkazovanou judikaturu ze strany žalované, pak k té odvolací soud uvádí, že ji nelze v daném případě aplikovat. Platí totiž, že je nutno vždy vycházet z konkrétní věci, z individuálních skutkových okolností, které mohou být jedinečné a k nim potom je teprve možné přijmout