11 CO 85/2021-568 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, když rozhodl, že nemovitosti uvedené ve výroku pod bodem I nelze vydat ve smyslu § 14 zák. č. 229/1991 Sb., o půdě a náleží za ně náhrada. Dále určil, že žalobce je vlastníkem pozemků tvořících původní hospodářský příděl k hospodářské budově [adresa] a tento příděl specifikoval parcelními čísly jednotlivých pozemků v [katastrální uzemí], [územní celek], a dle geometrického plánu [číslo] – [číslo] vyhotoveného [datum], který je nedílnou součástí napadeného rozsudku. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení v částce 188 103 Kč a rozhodl, že žalobce a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému uložil povinnost zaplatit náklady státu s tím, že o výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením. Tímto rozsudkem nahradil napadené rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro [územní celek], [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], a to v celém rozsahu. 2. V odůvodnění napadeného rozsudku soud prvého stupně předně učinil podrobná skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů, zrekapituloval procesní postoje účastníků v průběhu řízení a odvolací soud v tomto ohledu pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Dále je nutno zdůraznit, že usnesením ze dne 4. 7. 2014, č. j. 13 C 48/2014 – 70 rozhodl soud prvého stupně o přibrání účastníka na straně žalovaného, a to České republiky – Státní pozemkový úřad, když poukázal na to, že s účinností od 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 503/2012 Sb., kterým byl zřízen Státní pozemkový úřad jako správní úřad s celostátní působností, který dle § 3 odst. 1 tohoto zákona vykonává mimo jiné i působnost podle zák. č. 229/1991 Sb. o půdě, s tím, že podle § 4 odst. 1 tohoto zákona je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit též s nemovitostmi, které byly podle jiného právní předpisu ke dni předcházejícímu dni nabytí tohoto zákona ve správě Pozemkového fondu České republiky. Soud prvého stupně v této souvislosti dovodil, že procesní pravidlo, podle něhož správní orgán, který rozhodl o právní věci vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů není účastníkem řízení podle části 5. o. s. ř. v němž je soudně projednávána tatáž věc, o níž pravomocně rozhodl (§ 250a odst. 1 o. s. ř.) se neuplatní bez výjimek. V soudním řízení podle V. části o. s. ř. se koná za jeho účasti, pokud ze zvláštního právního předpisu vyplývá, že rozsudek, který může být výsledkem tohoto řízení, uloží správnímu orgánu, jehož rozhodnutí nahradí (§ 250j odst. 2 o. s. ř.), konkrétní hmotněprávní povinnost. Nemá-li správní orgán samostatnou právní subjektivitu, je za takových okolností účastníkem řízení podle části V. o. s. ř. stát s dodatkem organizační složky, o jejíž rozhodnutí jde (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1385/2011). 3. Pokud jde o závěry správního orgán ohledně naplnění předpokladu uplatněného restitučního nároku žalobce (jeho právního předchůdce) soud prvního stupně se ztotožnil s těmito závěry a považoval je za správné (naplnění ust. § 4 odst. 1 a 2 písm. c) a § 6 písm. p) zák. č. 229/1991 Sb.). Uzavřel, že [jméno] [příjmení] jako právní nástupce [jméno] [příjmení] je osobou oprávněnou podle § 4 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., k přechodu předmětných nemovitostí, které byly předmětem přídělu [číslo] v k. ú. [část obce], na stát došlo bez právního důvodu ve smyslu § 6 písm. p) zák. č. 229/1991 Sb. Pokud však jde o skutková zjištění, která byla učiněna správním orgánem ohledně existence překážek bránících vydání předmětných nemovitostí dle § 11 odst. 1 písm. f) zákona č. 229/1991 Sb., ta soud prvého stupně nepovažoval za správná, neboť z důkazů, které provedl ve vztahu k identifikaci pozemků tvořících příděl [číslo] v k. ú. [část obce] vyplynulo, že tyto pozemky identifikovat lze, tak, jak to bylo provedeno v průběhu řízení před soudem prvého stupně na základě znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Pokud pozemkový úřad při svém závěru ohledně nemožnosti identifikace pozemků předmětného přídělu vycházel ze stanoviska katastrálního úřadu ze dne 17. 8. 2012, považoval soud prvého stupně tento závěr za nesprávný, neboť jak z vyjádření, tak ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], jakož i jeho výpovědi před soudem prvého stupně bylo zjištěno, že identifikace pozemků náležejících k předmětnému přídělu [číslo] možná byla, a to po celou dobu od uplatnění restitučního nároku [jméno] [příjmení] dne 28. 4. 1992. Soud prvého stupně nepovažoval za rozhodnou skutečnost, že pozemkový úřad vycházel z pokynu Ministerstva zemědělství ČR, Českého úřadu zemědělského a katastrálního a Pozemkového fondu ČR o společném postupu při uplatnění § 11 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. I přes skutečnost, že neexistoval návrh přídělu, který jednoznačně specifikoval pozemky zahrnuté do přídělu [číslo] bylo možné na základě grafického přídělového plánu provést identifikaci dotčených parcel přídělu [číslo] který byl zapsán v knihovní vložce [číslo] pro k. ú. [část obce] a tato identifikace byla nakonec provedena znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] z 27. 6. 2017. Identifikace byla provedena na základě evidovaného stavu katastru nemovitostí po provedené obnově katastrálního operátu, a to na základě přídělové listiny, na základě grafického přídělového plánu. V této souvislosti se soud prvého stupně vypořádal rovněž s námitkou žalovaného ohledně rozdílu ve výměře pozemků, jak byla specifikována ve znaleckém posudku, oproti výměře uvedené v přídělové listině, neboť údaj ohledně výměry není podle § 51 zák. č. 256/2013 Sb. závazným. Ze strany znalce byla provedena identifikace bloku přídělu, a tato byla kontrolována výpočtem výměr, byly vyčísleny výměry částí parcel, které zasahují do bloku přídělu. Byl-li ve znaleckém posudku Ing. [příjmení] z 10. 12. 2018 vyhotoven geometrický plán, stalo se tak na základě provedené identifikace dotčených parcel katastru nemovitostí grafickým přídělovým plánem hospodářského přídělu [číslo] pro k. ú. [část obce] s tím, že vyhotovený geometrický plán [číslo] – [číslo] umožňuje zápis případné změny vlastnictví do katastru nemovitostí nejen dotčených parcel, které byly v přídělových blocích obsaženy celé, ale i identifikovaných částí přídělových bloků označených novými parcelními čísly. Soud prvého stupně se dále vypořádal s argumentací žalovaného ohledně skutečnosti, že ve smyslu § 5 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. v daném případě přídělu [číslo] nedošlo k dokončení přídělového řízení. Uzavřel, že pojem přídělového řízení je nutno interpretovat ve smyslu přechodu vlastnictví, kdy nesplnění zákonem (dekretem) uložené povinnosti správnímu orgánu zajistit zápis v pozemkové knize, nemůže jít k tíži přídělce, jakožto již vlastníka. Z přídělové listiny ze dne 20. 12. 1947, knihovní vložky [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce], z kupní smlouvy ze dne 19. 2. 1964, stanoviska JZD [část obce] ze dne 7. 1. 1964, z vyjádření odboru Vodního hospodářství ze dne 10. 3. 1964, z vyjádření MNV [obec] z 28. 1. 1964, z výkazu změn přídělu, ze sdělení ONV [obec] z 28. 12. 1965 a ze dne 23. 11. 1965 a ze sdělení MNV [obec] ze dne 7. 2. 1964, jakož i z celkového návrhu úhrady přídělce [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázáno, že došlo k přechodu vlastnictví k pozemkům, které tvořily příděl [číslo] na [jméno] [příjmení], a to na základě přídělové listiny ze dne 20. 12. 1947, dle níž byl proveden vklad vlastnického práva pro přídělce v knihovní vložce [číslo] pro k. ú. [část obce] a došlo k úhradě ceny přídělu. Dále soud prvého stupně z dalších důkazů, a to kupní smlouvy ze dne 19. 2. 1964, zápisu v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce], zjistil, že přídělce s pozemky, které tvořily příděl, disponoval (tyto držel a užíval), byly předmětem kupní smlouvy, která byla podkladem pro provedení vkladu vlastnického práva v pozemkové knize ve prospěch [jméno] a [jméno] [příjmení], tj. ve prospěch právních předchůdců žalobce. Není proto pochyb o přechodu vlastnictví, ani o rozsahu a identifikaci předmětných parcel z hlediska jejich držby a užívání přídělcem, tj. o dokončení přídělového řízení, kdy nesrovnalosti v evidenci nemovitostí nemohou být samy o sobě důvodem postupu podle § 11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě. 4. Pokud jde o další námitku žalovaného o nedostatku své pasivní věcné legitimace v tomto řízení, ani tuto neshledal soud prvého stupně důvodnou. Jak z obsahu správního spisu, tak i z důkazů provedených před soudem prvého stupně bylo zjištěno, že ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. (ke dni uplatnění restitučního nároku) byl vlastníkem předmětných nemovitostí, tak jak byly identifikovány znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] z 27. 6. 2017 (pozemků tvořících příděl [číslo]) stát, vyjma pozemku parc. [číslo] Česká republika (stát) je ve smyslu § 5 odst. 1 a 2 zák. č. 229/1991 Sb. osobou povinnou, Pozemkový fond Če