13 CO 217/2022-50 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozhodnutím soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 743 Kč s příslušenstvím (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 1 390 Kč za zaplacený soudní poplatek (výrok II). K odůvodnění rozhodnutí o náhradě nákladů řízení dotčenému odvoláním žalobkyně uvedl, že vyšel z hlediska úspěchu ve věci ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve sporu procesně úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vyložil, že jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně posoudil jen náklady, které vynaložila na zaplacení soudního poplatku, její náklady na právní zastoupení jako účelné neposoudil, neboť příspěvky podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. za provoz vozidel bez sjednaného povinného ručení, které žalobkyně v tomto řízení svou žalobou uplatňuje, je pověřena uplatňovat a vymáhat ze zákona, a proto je na místě, aby si k tomu vytvořila v rámci své organizační struktury potřebné personální a materiální předpoklady. Pokud její oddělení příspěvků do garančního fondu precizně sepsalo předžalobní výzvu, nepochybně by zvládlo i sepsání žaloby, která se svojí složitostí od výzvy neliší. Situaci přirovnal k uplatnění přirážky za neoznámený televizní přijímač, kdy řadou nálezů Ústavního soudu byla konstatována neúčelnost právního zastoupení České televize. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o nákladech řízení včasným odvoláním. Pochybení soudu prvního stupně spatřovala v tom, že nesprávně aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Poukazovala na to, že je soukromou právnickou osobou, podnikatelem a proto jí podle ust. § 24 odst. 1 o. s. ř. přísluší právo být v řízení zastoupena advokátem. Požadovala, aby jí byla přiznána vedle náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 390 Kč dále náhrada nákladů právního zastoupení v celkové výši 3 568 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu (dále a. t.), a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci předcházející návrhu ve věci samé a za sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu spolu s náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 5 a. t. ve výši 300 Kč, to vše s DPH 21 % v částce 378 Kč. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o nákladech řízení včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a aniž za podmínek ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání oprávněné je důvodné. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. I ÚS 3819/13 je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, anebo zda se jedná o jeho zneužití na úkor protistrany za účelem pouhého zvýšení nákladů řízení. V projednávané věci dle názoru odvolacího soudu pro závěr, že by se žalobkyně snažila zneužít právo být v řízení zastoupena na úkor žalovaného, nic nenasvědčuje. Je třeba zdůraznit, že Ústavní soud nepovažuje [anonymizována tři slova] za subjekt, kterého by z hlediska přiznávání nákladů řadil do stejné skupiny subjektů jako Českou televizi, jak jednoznačně plyne z jeho rozhodnutí, na které ostatně soud prvního stupně odkázal. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1098/2009, vyložil, že [obec] [anonymizována dvě slova] nepatří mezi subjekty hospodařící s veřejnými prostředky (na rozdíl od České televize), jak plyne z § 18 odst. 5 a § 65 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že žalobkyně udělila plnou moc své právní zástupkyni nikoliv proto, aby jí jako advokátka poskytovala právní pomoc, ale proto, aby v souvislosti se zastoupením vznikly náklady, jejichž náhradu jí posléze bude povinen zaplatit žalovaný s ohledem na předpokládaný výsledek řízení. V neposlední řadě také nelze přehlédnout, že v praxi vyšších soudů je náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyni běžně přiznávána, a není proto důvod upírat jí toto právo ani v tomto řízení. Z vyložených důvodů odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení změnil a žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. kromě náhrady za zaplacený soudní poplatek také náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši, v níž ji v odvolání uplatnila. Žalobkyně v odvolání neuplatnila náhradu nákladů právního zastoupení v plné výši, jak jí podle a. t. přísluší. S ohledem na předmět řízení (34 743 Kč) mohla požadovat na paušální náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby nikoliv celkem 300 Kč, nýbrž dle ust. § 14b odst. 5 písm. c) a. t. v souhrnu 900 Kč Odvolací soud byl však s ohledem na dispoziční oprávnění žalobkyně rozsahem jejího odvolacího návrhu vázán, a proto jí změněným nákladovým výrokem přiznal na náhradě nákladů řízení toliko částku 3 568 Kč, jak požadovala, namísto částky 4 294 Kč, která by jí jinak podle a. t. příslušela. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že se žalobkyně tohoto práva vzdala, resp. náhradu nákladů řízení nepožadovala.