13 CO 55/2022-43 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozhodnutím soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 137,34 Kč s přísl. jako náhradu za výplatu, kterou poskytla [obec] [anonymizována dvě slova] (právní předchůdce žalobkyně) z garančního fondu podle ust. § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb. poškozenému v souvislosti s dopravní nehodou, kterou zavinil žalovaný vozidlem, k němuž neměl uzavřené povinné ručení. Současně uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč Náklady řízení zahrnují soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (AT), tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH. Žalobkyně se proti výroku II o nákladech řízení včas odvolala. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a rozhodnutí odvolacích soudů napříč republikou uváděla, proč neměl být § 14b AT aplikován. Žádala, aby odvolací soud nákladový výrok změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení podle ust. § 7 a ust. § 11 AT ve výši 8 479,20 Kč. Odvolací soud přezkoumal napadený výrok rozhodnutí včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a aniž za podmínek ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Rozhodnutí o nákladech řízení podle ust. § 14b AT představuje výjimku z obecné zásady, podle které úspěšnému účastníku v řízení o zaplacení peněžité částky náleží náklady ve výši stanovené v ust. § 7 AT. Taková výjimka předpokládá splnění několika podmínek spočívajících v podání návrhu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž předmětem je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. V přezkoumávané věci však tomu tak není. Předmětem řízení je speciální postižní nárok [obec] [anonymizována dvě slova] vyplývající z ust. § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb. ve znění od 1. 1. 2018, který vznikl výplatou plnění z garančního fondu ve výši jedné třetiny toho, co [obec] [anonymizována dvě slova] plnila poškozenému. Uplatněný žalobní nárok není nárokem na náhradu škody, ale nárokem sui generis a nelze tedy bez dalšího dovodit, že by se jednalo o jednoduchý či bagatelní spor, v němž by zástupkyně žalobkyně pouze jednoduše rutinním způsobem vyplnila žalobní návrh na ustáleném vzoru poté, co by si obstarala typizované podklady od [obec] [anonymizována dvě slova], resp. od žalobkyně. Protože škoda při provozu motorového vozidla může být v každém dílčím případě způsobena odlišným způsobem a může být důsledkem porušení různých právních povinností, musí být v každé takové žalobě vylíčeny skutečnosti zcela svébytně zakládající v tom kterém případě odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem vozidla. Žaloba přitom musí obsahovat i skutečnosti určující výši této škody, které jsou rovněž v každé konkrétní věci rozdílné. Lze tudíž uzavřít, že řízení bylo zahájeno žalobou, která nevykazuje znaky tzv. formulářové žaloby ve smyslu ust. § 14 b odst. 1 písm. a) AT, tedy žaloby, která by měla podobu ustáleného vzoru, jenž se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře. Žalobkyně jako právnická osoba má v dané věci právo být zastoupena advokátem a s ohledem na její procesní úspěch v řízení jí přísluší podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení ve výši stanovené § 7 AT, která zahrnuje tři úkony právní služby po 1 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem a sepsání žaloby), dále tři režijní paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT, to vše s 21 % DPH a na náhradě za soudní poplatek 800 Kč. Vzhledem k uvedenému odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení změnil a žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 7 479,20 Kč. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná, byla přiznána náhrada za jeden úkon právní služby (sepis odvolání do výroku o nákladech řízení) ve výši 750 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) AT (jedna polovina z částky 1 500 Kč, když tarifní hodnotou je částka 5 227,20 Kč představující rozdíl mezi odvolacím soudem přiznanými a soudem prvního stupně uloženými náklady řízení), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT, to vše s 21 % DPH, tj. celkem 1 270,50 Kč.