18 CO 31/2022-91 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 500 Kč od 28. 6. 2018 do zaplacení (výrok I). Soud uložil žalobkyni, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu v Chebu soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění uvedl, že žalovaný jako obžalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], opětovně uznán vinným za trestný čin loupeže v prodejně žalobkyně se škodou ve výši 11 500 Kč. Soud je vázán trestním rozsudkem pouze v tom rozsahu, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, nikoliv již výší škody, když výše skutečné škody způsobené žalobkyni jednáním žalovaného nebyla v trestním řízení ani zkoumána, neboť škoda není znakem skutkové podstaty trestného činu loupeže. V trestním řízení soud nikterak nezjišťoval, zda škoda, případně v jaké výši, byla žalovaným skutečně způsobena. Žalobkyně pouze tvrdila, ovšem nikterak nedoložila, příčinnou souvislost mezi protiprávním jednání žalovaného a vznikem škody, vznik škody a zejména výši skutečné škody, jejíž náhrady se vůči žalovanému domáhá, neuvedla ani, jakým způsobem k žalované částce dospěla. O všech neúplnostech v tvrzeních a nutnosti předložit či označit důkazy ve shora uvedeném rozsahu byl soud připraven žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit, včetně poučení o tom, že nebude-li prokázána výše skutečné škody, soud žalobu zamítne. Žalobkyně se svojí neúčastí při jednání o takové poučení připravila. Z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní soud žalobu zcela zamítl. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, namítajíc, že je zcela nezpochybnitelný stav pokladny po loupežném přepadení, kdy pokladna je napojena na EET, kdy okamžitě veškerý prodej odchází na Ministerstvo financí – toto je nařízení ze zákona, druhá vlna EET a terminál Sazka a vydané dobírky. Pokladnu – přepočítání zbylé hotovosti dělal vyšetřovatel. Stav pokladny se zjišťuje má dáti a dal, ne inventurou. Pokud se žalobkyně připojila k trestnímu stíhání na Policii ČR, nepracuje v tomto oboru, aby věděla, že opakovaně musí žádat Policii ČR, aby se znovu připojila v trestním řízení. Neúčast žalobkyně při soudním jednání je zcela pochopitelná – půl roku jí trvalo srovnat se z loupežného přepadení. Je velmi smutné, že oběť se musí tímto způsobem domáhat spravedlnosti. Žalobkyně navrhla, aby jejímu návrhu bylo vyhověno. 3. K odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsažených v odvolání žalobkyně a poté dospěl k závěru, že toto odvolání je důvodné. 4. V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že jednatelka žalobkyně se dne 11. 12. 2017 v rámci podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu připojila jako poškozená k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 11 500 Kč a současně navrhla, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému (žalovanému) povinnost nahradit tuto škodu. Uvedla, že po provedené rychlé inventuře zjistila, že v pokladně zbylo 22 895 Kč a mělo by tam dle součtu z pokladny být celkem 34 332 Kč. Pachatel tedy odnesl 11 437 Kč a nějaké diškrece, takže částku 11 500 Kč. Vzal to pouze v bankovkách, nejvíce bankovky 100 Kč – 200 Kč, ale i nějaké 500 Kč a 1 000 Kč. Dále sebral několik krabiček cigaret, víc nestihl. V protokolu o hlavním líčení před Okresním soudem v Chebu dne 28. 6. 2018 žalobkyně jako poškozená uvedla, že se nepřipojuje s nárokem na náhradu škody. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne [datum] uznal žalovaného vinným, že dne [datum] kolem [údaj o čase] hod. v [obec], okres [okres], vstoupil do prodejny tabáku v [anonymizováno] ulici [číslo] maskovaný černou rouškou přes obličej a kapucí nasazenou přes hlavu po oči, ozbrojený kuchyňským nožem o celkové délce 29 cm, s ostřím o délce 16,5 cm, přistoupil k prodejnímu pultu, za nímž stála prodavačka [jméno] [příjmení], [datum narození], kterou zastrašoval pohyby ruky, ve které držel nůž, kdy demonstroval bodání proti tělu poškozené a po otevření dvířek vstoupil za prodejní pult, kde natlačil [jméno] [příjmení] k nezajištěné zásuvce s finanční hotovostí, z níž odcizil nejméně 11 500 Kč, čímž způsobil provozovateli prodejny firmy [právnická osoba] škodu ve výši 11 500 Kč. K odvolání obžalovaného i státního zástupce byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] zrušen celý výrok o trestu z tohoto rozsudku a mimo jiné i výrok o vině pod body 1) a 5). Žalovaný jako obžalovaný v hlavním líčení nevypovídal, jen v rámci vyjádření k výpovědi svědkyně (žalobkyně) uvedl, že to neudělal, že je to na něj nahrané. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uznal žalovaného vinným ze zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku s tím, že způsobil žalobkyni škodu ve výši 11 500 Kč a odsoudil žalovaného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením do věznice s ostrahou. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle § 256 trestního řádu zamítnuto. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 9. 2020. V průběhu řízení žalovaný výši škody nijak nezpochybňoval ani nerozporoval. Ze skutkové věty trestního rozsudku ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný způsobil loupežným přepadením dne [datum] žalobkyni škodu ve výši 11 500 Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud vzal žalobou uplatněný nárok za prokázaný, a proto postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhověl pouze s tím, že úrok z prodlení z žalované částky přiznal žalobkyni od doručení žaloby žalovanému, tedy od 20. 7. 2021. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila úrok z žalované částky od 28. 6. 2018, byl návrh na zaplacení příslušenství ve zbytku zamítnut. 5. Protože žalobkyně současně s podáním žaloby nezaplatila soudní poplatek za podanou žalobu, a není osvobozena od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. s) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, byla jí tato povinnost uložena dodatečně. 6. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodováno dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v řízení před soudy obou stupňů a přísluší jí proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku za podanou žalobu ve výši 1 000 Kč a v zaplaceném poplatku za podané odvolání, rovněž ve výši 1 000 Kč. Žalovanému proto byla uložena povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů 2 000 Kč v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.