25 CO 166/2021-62 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 11 500 Kč od 16. 1. 2021 do 30. 5. 2021 a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 661,25 Kč (výrok II.), uložil žalovanému povinnost k doplacení soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok III.) a dále žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši částky 2 252 Kč (výrok IV.). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalovaných částek poukazem na smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 29. 4. 2019 mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným, kdy žalovanému byla dle smlouvy vyplacena částka 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce vypůjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil 9 900 Kč v týdenních splátkách po 365 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 500 Kč. Žalobce požadoval vrácení částky 11 500 Kč představující bezdůvodné obohacení, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 661,25 Kč a úroky ve výši 10 % ročně z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. Po provedeném dokazování soud odkázal na ust. § 2991 o. z. a ust. § 2993 věta prvá o. z. Soud nárok na zaplacení částky 11 500 Kč posoudil jako důvodný a žalobě bylo v tomto rozsahu vyhověno s tím, že žalovaný je povinen uhradit i zákonný úrok z prodlení od data následujícího po dni, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení, nikoliv tedy od data žalobcem požadovaného, které na bezdůvodné obohacení nemá zákonnou vazbu, neboť vychází z data následujícího z plnění dle uzavřené smlouvy. Soud tedy vyšel z výzvy ze dne 13. 5. 2021 s tím, že žalovaný se ocitl v prodlení od 31. 5. 2021. Úroky tedy byly přiznány od 31. 5. 2021 a ve zbývající části úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, náleží právo na náhradu nákladů. Soud určil odměnu právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy odměna za jeden úkon právní služby činí 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1. Přiznána byla odměna za tři úkony a tři režijní paušály. Náklady právního zastoupení spolu s DPH pak činí 1 452 Kč a s připočtením soudního poplatku částku 2 252 Kč. Žalobci nebyla přiznána odměna za osobní účast u jednání dne 29. 9. 2021 z toho důvodu, že soud přiznává odměnu jen účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložený náklad soud nepovažuje účast právního zástupce žalobce u jednání, kdy žalobce byl v předvolání k jednání upozorněn výslovně na to, že jeho účast je v této procesní situaci považována za neúčelnou a v případě procesní potřeby bude jednání odročeno za účelem vyjádření žalobkyně. Přesto se právní zástupce žalobce k jednání dostavil (toto právo mu soud tímto neupírá) k procesnímu soudu z [obec] a nic nového neuvedl, vyčíslil si náklady včetně cestovného a ztráty času. Tento postup soud považuje za neekonomický a ve vztahu k žalovanému za neúměrné navyšování nákladů soudního řízení. Povinnost doplacení soudního poplatku byla odůvodněna položkou 1 přílohy k zákonu 549/1991 Sb. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které směřoval do výroku IV. o náhradě nákladů řízení. Namítá, že právní zástupce žalobce učinil ve věci čtyři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepsání žaloby a účast na jednání dne 29. 9. 2021. Nesouhlasí s tím, že soud nepřiznal odměnu za účast na jednání. Účast na jednání před soudem je právem každého z účastníků řízení a je rovněž součástí procesu, při němž žalobce brání své subjektivní právo či právem chráněný zájem. Aby byl žalobce při tomto uplatňování práva úspěšný, je třeba, aby byl ve věci aktivní, činil podání, účastnil se jednání před soudem. Je nesporné, že účast na jednání nařízeném soudem k potřebným nákladům dozajista patří. Neztotožňuje se s názorem soudu, že by jeho účast byla neúčelná a ve vztahu k žalovanému, že se jedná o neúměrné navyšování nákladů soudního řízení. Upozorňuje na koncentraci ze zákona dle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. Má za to, že v případě, že by se z jednání omluvil a žalovaný se dostavil a vznesl námitky proti uplatněnému nároku, vystavil by se žalobce riziku ztráty možnosti na procesní obranu žalovaného adekvátně reagovat, doplnit tvrzení o skutečnostech významných pro věc či navrhnout provedení nových důkazů. Poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění tvrzení je otázkou čistě právního posouzení soudu, který by mohl shledat, že vyjádření žalobce není třeba, a proto by tuto lhůtu žalobci neposkytl. Argumentace soudu prvního stupně je tedy dle žalobce lichá a rozhodnutí soudu v rozporu se zákazem denegatio iustitiae. Žalobce nevidí žádný důvod pro to, aby mu za tento úkon právní služby nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši, a to celkovou částkou 4 526,80 Kč. Navrhuje změnu napadeného výroku. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení, a dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 2 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání. Odvolání není důvodné. 4. Soud prvního stupně nepřiznal žalobci v řízení úspěšnému náhradu nákladů tak, jak ji požadoval, tedy jak za zaplacený soudní poplatek, tak i za právní zastoupení v rozsahu odměny advokáta za čtyři úkony právní služby, když, jak uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, nebyly přiznány náklady v rozsahu odměny právního zástupce žalobce za účast na jednání dne 29. 9. 2021 poukazem na to, že přiznány mají být jen náklady účelně vynaložené. Účast právního zástupce žalobce u jednání 29. 9. 2021 soud nepovažoval za náklad účelně vynaložený, neboť žalobce byl v předvolání k jednání výslovně upozorněn na to, že jeho účast v této procesní situaci je považována za neúčelnou a v případě procesní potřeby bude jednání odročeno za účelem vyjádření žalobce. Přesto se žalobce na jednání dostavil, nic nového neuvedl a vyčíslil si náklady včetně cestovného a ztráty času, což soud považuje za přístup neekonomický a ve vztahu k žalovanému za neúměrné navyšované náklady soudního řízení. 5. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 6. Jak z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů, které na řízení vynaložil. Tato náhrada je však limitována tím, že přiznány mohou být k náhradě pouze takové náklady, které byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva, tedy nikoliv náklady jakékoli, či všechny. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně upozornil žalobce na to, že není trváno na jeho osobní účasti na jednání s tím, že ji považuje za neúčelnou a v případě procesní potřeby bude jednání odročeno, kdy bude žalobce vyzván k vyjádření. Zástupce žalobce se na jednání dne 29. 9. 2021 přesto dostavil, navrhl, aby žalobě bylo vyhověno a přiznány náklady řízení včetně odměny za účast na jednání, poměrné části cestovného, promeškaného času a DPH. 8. Odvolací soud naprosto nezpochybňuje právo účastníka dostavit se na předvolání k soudu a být osobně, či v zastoupení na tomto jednání účasten. Nicméně pokud je rozhodováno o náhradě nákladů řízení ve smyslu citovaného ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., je vždy třeba při určení jejich výše přihlížet k požadavku zákona na to, aby se jednalo o přiznání náhrady nákladů na řízení účelně vynaložených. V projednávané věci je zřejmé, že soud prvního stupně již v předvolání účastníka upozornil na to, že jeho účast na jednání není nezbytně nutná a zřetelně mu dal najevo, že žádná jeho procesní práva nebudou zkrácena, neboť v případě potřeby bude jednání odročeno a vyzván k vyjádření. Odkázal nejen na charakter řízení a výši požadované částky, ale i na to, že by náklady neměly být neúměrně navyšovány. Jestliže se přesto zástupce žalobce na jednání soudu dostavil, učinil tak dle svého uvážení a musel si být vědom toho, že náklady na jeho účast na jednání vynaložené nemusí být posouzeny jako náklady na řízení účelně vynaložené. Nelze rovněž přehlédnout, že fakticky na jednání nebyla ze strany právního zástupce žalobce vznesena žádná další skutková tvrzení, nebyly prováděny žádné jiné důkazy než ty, které již byly označeny v žalobě, a jednalo se pouze o důkazy listinné. 9. Odvolací soud proto nemá námitky žalobce uplatněné v podaném odvolání za důvodné, a to ani odkazem na tzv. koncentraci, neboť i ze samotného vyjádření žalobce v tomto ohledu je zřejmé, že si je vědom toho, že soud může poskytnout (a celkem běžně také poskytuje) k případnému doplnění tvrzení dodatečnou lhůtu, a účelově přesto uvádí, že by soud mohl shledat, že vyjádření žalobce není třeba, tedy by lhůtu neposkytl a věc rozhodl, tedy žalobce by byl omezen v případném odvolacím řízení. Tato argumentace však nemůže být důvodná i s