25 CO 225/2022-38 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 41 667 Kč s úrokem z prodlení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 29. 11. 2019 s tím, že žalobce dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. [příjmení] elektřiny za období od 18. 1. 2020 do 26. 8. 2020 vyúčtoval žalovanému na částku 58 759 Kč se splatností 5. 10. 2020. Uhrazeno bylo pouze 11 092 Kč a v průběhu řízení dalších 6 000 Kč. Na nařízené jednání se účastníci nedostavili, soud po provedeném dokazování nemohl žalobě vyhovět, když žalobce neprokázal ani založení smluvního vztahu se žalovaným, ani dodávky elektrické energie. Ze smlouvy o dodávkách elektřiny plyne, že ačkoliv tato smlouva zní na žalovaného jako zákazníka, žalovaný ji neuzavřel, neboť ji podepsala jiná osoba (právnická osoba [právnická osoba]). Podobně pak plná moc ze dne 16. 11. 2019, které se žalobce dovolává, je podepsána stejnou právnickou osobu pro žalobce. Žádnou z těchto listin žalovaný nepodepsal, tudíž nepředstavují projev jeho vůle. Na tom ničeho nemění ani údaje vystavené faktury, která je pouhou výzvou k plnění, jinak právně bezvýznamnou zvláště, není-li zřejmé, zda byla vůbec doručována do sféry dispozice žalovaného. Žalobce dále neprokázal ani splnění svého závazku, tedy dodávku elektrické energie žalovanému. Na těchto závěrech ničeho nemění ani neprokázaná tvrzení žalobce o částečném plnění. Žalobce se na jednání nedostavil, a tedy nemohl být poučen dle ust. § 118a o. s. ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. 2. Proti rozsudku se žalobce odvolal. V odvolání namítá, že pokud jde o uzavření smlouvy o dodávkách elektrické energie, jejíž uzavření zajistil zprostředkovatel na základě plné moci udělené mu žalovaným dne 15. 11. 2019, jsou ze smlouvy zřejmé kontakty jak na zákazníka, tak na zprostředkovatele. Žalovaný si byl vědom svých smluvních závazků a alespoň částečně je hradil. Žalobce má projev vůle žalovaného k odběru elektřiny za prokazatelný. Dovolává se skutečnosti, že zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, nepředepisoval pro smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny písemnou formu. I pokud by soud trval na neprokázání uzavření smlouvy, pak ze strany žalovaného mohlo jít o neoprávněný odběr elektřiny. Pokud jde o prokázání dodávek elektřiny, pak žalobce nesouhlasí s tím, že údaje vystavených faktur jsou pouhou výzvou k plnění. Žalobce předložil konečnou fakturu [číslo] která je kvalifikovaným a regulérním vyúčtováním spotřeby elektřiny v konkrétním odběrném místě za uvedené období. Splňuje náležitosti předepsané vyhláškou ERÚ č. 70/2016 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích, která stanoví rozsah náležitosti a termíny vyúčtování dodávek elektřiny, plynu a tepelné energie a souvisejících služeb v elektroenergetice a plynárenství. V žalobě samotné se uvádí, jaké údaje vyúčtování obsahuje, postup při vyúčtování spotřeby elektřiny, odečtené stavy elektroměru, odebrané množství elektřiny a jsou rozepsány jednotlivé složky ceny. Žalobci není zřejmé, jaké další náležitosti by vyúčtování elektřiny mělo mít, aby bylo dostatečným důkazním prostředkem pro prokazování odběru elektřiny před soudem. Žalovaný množství odečtené elektřiny nereklamoval. V žalobě jako součást smlouvy měly být připojeny na sebe navazující plné moci k právnímu jednání žalovaného, zprostředkovatele a žalobce při uzavření smlouvy, avšak v podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se zobrazila pouze plná moc ze dne 16. 11. 2019 s podpisem [právnická osoba], zatímco předcházející plné moci ze dne 15. 11. 2019, ve kterých je žalovaný v postavení zmocnitele a zprostředkovatel [právnická osoba], jako zmocněnec, příloha neobsahovala. Žalobce navrhuje, aby soud nepostupoval striktně formalisticky a i po tomto administrativním nedopatření takto doložené právní jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zohlednil. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, i když účastníci řízení k písemné výzvě odvolacího soudu nevyjádřili nesouhlas s tímto postupem. 4. Rozhodnutí soudu prvního stupně nemá odvolací soud za správné. Soud založil své zamítavé rozhodnutí zejména na závěru o tom, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o odběru elektrické energie na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 11. 2019, neboť žalobcem předložená písemná smlouva neobsahovala podpis žalovaného, když tuto smlouvu za žalovaného jako zmocněnec podepsala společnost [právnická osoba] Soud prvního stupně dále dovodil, že žalobce neprokázal ani splnění svého závazku, tedy dodávku elektrické energie žalovanému. 5. S těmito závěry odvolací soud nemůže souhlasit. Především je nutné zdůraznit, že žalobce na podporu svých tvrzení předložil písemně uzavřenou smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 27. 11. 2019. V této smlouvě je jako zákazník uveden žalovaný s adresou [adresa] adresa odběrného místa uvedeno [obec], [ulice a číslo]. Kromě dalších náležitostí je uvedeno číslo smlouvy [anonymizováno] [číslo] Smlouva je za zákazníka podepsána osobou označenou jako [právnická osoba] s dalším označením Ing. [jméno] [příjmení], zmocněnec. Ze smlouvy je tak zřejmé, že za žalovaného jako odběratele či zákazníka byla smlouva podepsána zmocněnou osobou. Z uvedeného soud prvního stupně dovodil, že jestliže smlouva nebyla podepsána žalovaným, nejedná se o projev vůle žalovaného. Tento závěr však nemůže mít odvolací soud za správný, neboť právo uplatnit výhradu nevázanosti úkonem učiněným osobou, která k tomu neměla oprávnění, svědčí pouze osobě, za kterou byl tento úkon učiněn a je použitelný ke vztahu ke všem způsobům jednání za jiného, tedy při zastoupení zákonném, smluvním i při jednání nezmocněné osoby. Uvedený závěr opírá odvolací soud o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 23 Cdo 3983/2016. 6. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaný jakkoliv brojil proti skutkovým tvrzením žalobce uvedeným v žalobě. Žalovaný v průběhu řízení nenamítl, že by společnost [právnická osoba], která v jeho zastoupení podepsala smlouvu o sdružených dodávkách elektrické energie, k tomuto úkonu řádně nezmocnil. Jestliže tedy žalovaný uvedenou námitku neuplatnil, a za stavu, kdy je jedinou osobou, které svědčí právo takovou námitku ve formě výhrady nevázanosti úkonem učiněným třetím osobou, uplatnit, nepřísluší soudu prvního stupně bez dalšího, tj. i při absenci zároveň předložené plné moci, zastoupení zpochybnit. 7. Odvolací soud rovněž nemá za správný závěr o tom, že žalobce neprokázal dodávky elektrické energie. Ve shodě s tím co žalobce uvádí v podaném odvolání, konstatuje odvolací soud, že prakticky jiný průkaz o dodávkách elektrické energie než řádné její vyúčtování se v praxi nevyskytuje. Odvolacímu soudu má za skutečnost obecně známou, že pokud jde o průkaz dodávek elektrické energie, pak vyplývá z tzv. odečtů příslušných elektroměrů, které jsou veřejně přístupné. Tyto tzv. odečty jsou prováděny dodavatelem energie zpravidla bez přítomnosti toho, kterého odběratele, tedy odběratel zpravidla příslušný odečet nikterak osobně nepotvrzuje, nejde tedy o nějaký dodací list. Odběrateli zůstává obrana, pokud jde o řádnost vyúčtování dodávek elektrické energie, v možnosti její reklamace. Z uvedeného tak odvolací soud dovozuje, že řádné vyúčtování, z něhož vyplývá počáteční a konečný stav příslušného elektroměru s uvedením příslušné sazby a ceny zaúčtované v příslušném období, je dostatečným (a v praxi naprosto běžným) podkladem pro rozhodnutí o povinnosti odběratele elektrické energie její cenu zaplatit za stavu, kdy není prokázáno, že by jakkoliv dodávku elektrické energie tzv. reklamoval. Ani proti podané žalobě ničeho nenamítal. 8. Z těchto uvedených důvodů proto odvolací soud dospívá k závěru, že žalobce dostatečným způsobem prokázal jak uzavření smlouvy o dodávkách elektrické energie, tak i skutečnost, že na sjednané odběrné místo tuto energii žalovanému dodal. 9. Odvolací soud proto změnil dle ust. § 220 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně a žalovaného k plnění zavázal. Uložil mu povinnost k zaplacení částky 41 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení tak, jak se toho žalobce po částečném zpětvzetí v řízení domáhal. 10. Pokud pak jde o náhradu nákladů řízení, bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně bylo měněno. V řízení byl úspěšnější žalobce, tedy mu přísluší dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákl