56 CO 13/2022-136 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 370 Kč s příslušenstvím, které měla žalovaná získat při koupi pozemků parcelní [číslo] v [katastrální uzemí]. Podle žalobce byla kupní cena příliš nízká a neodpovídala obvyklé ceně, jak bylo následně zjištěno revizním znaleckým posudkem, takže na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníky uzavřená kupní smlouva č. 3066671531 byla platná, účastníci její pravost a platnost nezpochybnili a jsou povinni se jí řídit, i bez ohledu na žalobcovo následné zjištění, že dohodnutá cena byla nižší než obvyklá. Žalovaná měla legitimní očekávání, že smlouva je platná a že ujednání v ní obsažená jsou neměnná, a je namístě i ochrana její dobré víry. Odhlédnout nelze ani od obecné civilní zásady, že smlouvy se mají dodržovat. Je zákonným faktem, že žalobce byl povinen převést předmětné pozemky na jejich uživatele a že zákon současně stanovil povinnost převést tyto pozemky za cenu obvyklou. Obvyklá cena byla stanovena původním znaleckým posudkem a její následná změna či změna jejího výpočtu nemůže mít vliv na platnost předmětné smlouvy. Bezdůvodné obohacení lze získat jen tam, kde vůbec není žádný právní titul nebo původní právní titul odpadl, takže žalovaná bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku nezískala. 2. Žalobce ve včasném odvolání namítl, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení v žalované výši. Žalobce byl povinen jí pozemky převést, ale z jeho strany nešlo o projev svobodné vůle. Judikatura k této problematice je již jednotná, sice se vztahuje k restitucím, ale posuzuje obdobnou situaci, jaká nastala v daném případě. Jestliže se převod uskutečnil za nižší cenu než obvyklou, pak podle judikatury žalobce jednal mimo rámec zákona a žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. 3. Podle žalované nebyla žalobcova argumentace správná a judikaturu, na kterou žalobce poukazoval, nebylo možno aplikovat. Povinnost převést pozemky neznamenala absenci vůle, v daném případě šlo sice o tzv. nárokový převod, ale z toho vyplývá jen to, že žalobce byl povinen na žádost převést pozemky za obvyklou cenu. Žalobce obvyklou cenu zjistil a žalovaná ji zaplatila, kupní smlouva platí, proto tu nepřichází do úvahy bezdůvodné obohacení. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. včetně předchozího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně. 5. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a na jeho základě učinil správný skutkový závěr, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. 7. Posuzovaná kupní smlouva byla uzavřena platně, obsahovala veškeré náležitosti požadované v ustanoveních § 2079 a § 2128 občanského zákoníku, včetně jednoznačného ujednání o kupní ceně, která byla uhrazena ještě před jejím podpisem. Ve smlouvě nebylo vysvětleno, jakým způsobem účastníci dospěli ke stanovení ceny, smlouva neodkazovala na znalecký posudek, ale z dokazování vyplynulo, že výše ceny odpovídala závěrům znaleckého posudku zpracovaného znalcem [příjmení]. 8. Žalobce byl sice zavázán převést předmětné pozemky žalované na její žádost podle ust. § 10 odst. 3 zák. č. 503/2012 Sb., a to za obvyklou cenu podle ust. § 14 odst. 1 téhož předpisu, ale jiné podmínky či omezení zákon nestanovil. Nešlo tu tedy o absenci svobodné vůle, ale pouze o nutnost dostát uvedeným zákonným požadavkům. Obvyklá kupní cena byla před podpisem smlouvy zjištěna, účastníky byla jako kupní cena akceptována a ze strany žalované také včas uhrazena. Smlouva tedy byla uzavřena platně bez ohledu na žalobcovy pozdější výhrady, a samotná skutečnost, že účastníci jsou vázáni platnou smlouvou, vylučuje možnost vzniku bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. 9. Žalobce sice na základě později pořízeného revizního znaleckého posudku dospěl k závěru, že dohodnutá kupní cena neodpovídala ceně obvyklé v daném místě a čase, ale jeho dodatečné zjištění nemělo žádný vliv na obsah smlouvy ani na její platnost. Posuzovaná platně uzavřená kupní smlouva zanikla splněním, ke změně dohody o ceně nedošlo, a tu nebyl dán naprosto žádný důvod pro doplacení kupní ceny či pro vydání bezdůvodného obohacení. I kdyby byla smlouva neplatná nebo zanikla v důsledku odstoupení (žalobce se ale ani nepokusil vyřešit situaci odstoupením od smlouvy), pak by bylo třeba zaniklý právní vztah či vztah z neplatné smlouvy vypořádat a účastníci by si museli vzájemně vrátit poskytnutá plnění, ale ani v těchto případech by nepřicházelo do úvahy vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi ujednanou cenou a cenou žalobcem následně zjištěnou. 10. V souzené věci tedy nebyl naplněn žádný z důvodů pro vznik bezdůvodného obohacení podle citovaného ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, a nebyla tu ani dána povinnost žalované případné bezdůvodné obohacení vydat. Žalobcem použité judikatorní odkazy byly zcela nepřípadné, soudy v odkazovaných rozhodnutích posuzovaly odlišné skutkové i právní situace, tato rozhodnutí se týkala restitucí, tedy nároků uplatněných podle zákona o půdě, a nikoli převodů zemědělského pozemku na žádost jeho oprávněného uživatele ve smyslu ust. § 10 odst. 3 zákona o státním pozemkovém úřadu, jako tomu bylo v dané věci. 11. Rozsudek soudu prvního stupně byl tedy věcně správný, a odvolací soud jej proto potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. 12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšné žalované. Náklady na její straně zahrnovaly 1 úkon právní služby po 1 940 Kč, 1 režijní paušál po 300 Kč a 21% DPH ve výši 470,40 Kč, tedy celkem 2 710,40 Kč. Náhradu dalších nákladů žalovaná nepožadovala.