56 CO 247/2021-120 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 21. 10. 2021, č. j. 4 C 232/2021-101, zamítl Okresní soud v Tachově žalobu žalobce podanou u tohoto soudu dne 2. 7. 2021 s návrhem na vydání platebního rozkazu. Žalobce v žalobě uvedl a kupní smlouvou ze dne 6. 4. 2016 prokazoval, že žalovaným za kupní cenu stanovenou na částku 3 870 Kč prodal pozemkové parcely [číslo] [číslo] v k. ú. a obci [obec]. Žalobce tvrdil, že tato cena byla stanovena na základě chybného znaleckého posudku [jméno] [příjmení], když správně měla obvyklá cena pozemků činit 19 240 Kč. Žalovaná částka 15 370 Kč je tedy rozdílem mezi cenou obvyklou a cenou realizovanou a tuto částku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení žádá k zaplacení od žalovaných. 2. Žalovaní se k žalobě žalobce písemně vyjádřili; navrhli zamítnutí žaloby a poukazovali na platně uzavřenou kupní smlouvu. 3. Soud prvního stupně žalobu žalobce zamítl. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena platná kupní smlouva, která obsahuje veškeré náležitosti stanovené v § 2079 a násl. občanského zákoníku Kupní smlouva je určitá a srozumitelná, byly určeny nemovitosti, které byly předmětem kupní smlouvy, byla stanovena kupní cena a žalobce umožnil žalovaným nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Soud prvního stupně bral v úvahu, že podle zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu bylo povinností žalobce prodat pozemky za cenu obvyklou. Byl to žalobce, kdo koncipoval znění smlouvy a stanovil výši kupní ceny, na kterou žalovaní museli přistoupit. Bylo na uvážení žalobce, jakým způsobem bude cena obvyklá zjištěna a v jeho gesci byl i výběr znalce, který znalecký posudek následně vyhotovil. Soud prvního stupně poukázal na to, že v samotné kupní smlouvě navíc není odkaz na znalecký posudek, ze kterého žalobce při určení kupní ceny vycházel a žalovaným tedy ani nebylo známo, jakým způsobem byla kupní cena určena. Pokud žalobce odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou konkrétně označil, pak soud prvního stupně uvedl, že tato rozhodnutí se vztahovala k restitučním nárokům dle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a soud prvního stupně tuto judikaturu nepovažuje za dostatečně přiléhavou. Soud prvního stupně rovněž poukázal na dobu pěti let, která uplynula od uzavření kupní smlouvy k zaslání výzvy žalobce žalovaným k vydání bezdůvodného obohacení a takovéto jednání soud prvního stupně označil jako jednání v rozporu s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Soud prvního stupně dodává, že žalovaní jako běžní občané uzavřeli kupní smlouvu se státem a měla by tedy být dána právní jistota občanů v to, že stát postupuje v souladu se zákony. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchem žalovaných v řízení. Výši nákladů řízení spočívajících v právním zastoupení žalovaných soud prvního stupně stanovil podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, v němž zdůraznil, že v projednávané věci, jak vyplývá z dikce ust. § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., musel být převod pozemků realizován za splnění zákonných podmínek, tedy i za zákonem definovanou cenu, tj. cenu obvyklou. Pokud bylo na základě revizního znaleckého posudku zjištěno, že došlo k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné, učinil tak žalobce mimo rámec zákona, tedy i bez právního důvodu, čímž se kupující na úkor žalobce bezdůvodně obohatili a jsou povinni bezdůvodné obohacení vydat. Stejně jako v řízení před soudem prvního stupně žalobce v odvolání odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zejména rozhodnutí vydaná pod spisovými značkami 28 Cdo 1189/2010 a 28 Cdo 1623/2019. Byť se tato rozhodnutí týkala převodu náhradního pozemku za pozemky nevydané v režimu zákona č. 229/1991 Sb., má žalobce za to, že výše zmíněná rozhodnutí lze užít při řešení chyby v ocenění ve vazbě na smlouvu o převodu pozemků podle zákona č. 503/2012 Sb., neboť oba zákony definují dispoziční oprávnění pro žalobce i cenové podmínky, za jakých žalobce musí dispozici realizovat. Žalobce dále uvádí, že rozhodovací praxe soudu potvrdila i to, že se žalobce v prvé řadě musí domáhat vydání bezdůvodného obohacení vůči kupujícímu, nikoli vůči znalci, který pochybil při zpracování znaleckého posudku. Žalobce tedy navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě žalobce vyhověl. 5. Žalovaní navrhovali potvrzení napadeného rozsudku. I nadále jsou přesvědčeni, že žalobcem označená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se na projednávanou věc vztahovat nemohou, neboť řeší zcela specifickou a úzkou otázku oceňování náhradních pozemků podle příslušných ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. V těchto případech se nejednalo o převody pozemků formou kupní smlouvy. Podle názoru žalovaných soud prvního stupně správně poukázal na právní jistotu a dobrou víru na straně kupujících a žalovaní k tomu dále připomínají, že to byl prakticky žalobce, kdo jednostranně stanovil výši kupní ceny, na kterou kupující přistoupili a obě strany pak v článku X kupní smlouvy prohlásily, že kupní smlouva je výrazem jejich svobodné a vážné vůle. Žalovaní dále podotýkají, že obvyklá cena nemusí být cenou zjištěnou znaleckým posudkem. Obvyklá cena je cenou, za kterou je prodávající ochoten něco prodat a kupující je ochoten toto koupit a za takovou cenu se obvykle převody či koupě v daném místě a čase realizují. Jestliže žalobce zvolil způsob stanovení ceny znaleckým posudkem, jde o způsob přípustný, avšak jakmile byla uzavřena smlouva na konkrétní cenu, pak smlouva platí a nelze ji jednostranně měnit ani s odkazem na další, po letech zpracovaný znalecký posudek, eventuelně revizní posudek znaleckého ústavu. Na skutečnost, že smlouva byla uzavřena a je platná, žádné další znalecké posudky nemohou mít vliv. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalovaných a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 7. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, k jejichž správnosti nemá odvolací soud žádných výhrad, vyplývá, že žalobce jako prodávající uzavřel se žalovanými jako kupujícími dne 6. 4. 2016 kupní smlouvu, na základě které žalovaným prodal pozemky parcelní [číslo] parcelní [číslo] v k. ú. a obci [obec] za kupní cenu 3 870 Kč, kterou kupující uhradili prodávajícímu před podpisem uvedené smlouvy. Kupní smlouva byla uzavřena v režimu zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, který v ust. § 14 odst. 1 stanoví, že pozemky, s nimiž je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit, se převádějí úplatně, a to za cenu obvyklou, pokud tento zákon nestanoví jinak. Obvyklou cenu definuje ust. § 2 odst. 1 zák. č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku tak, že se jí rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popř. obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Dále zákon uvádí, jaké další okolnosti se při stanovení obvyklé ceny zvažují. V projednávané věci byla kupní cena sjednána jako cena obvyklá ve výši stanovené znaleckým posudkem soudního znalce [jméno] [příjmení] vyžádaným žalobcem. Žalovaní na tuto kupní cenu přistoupili a tuto uhradili před podpisem kupní smlouvy. Došlo tak ke konsensu mezi smluvními stranami, co se týče výše kupní ceny. Okamžikem podpisu smlouvy se dohodnutá kupní cena stala závaznou pro obě smluvní strany. K bezdůvodnému obohacení žalovaných na úkor žalobce tak nemohlo dojít. 8. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně i žalovanými toho názoru, že žalobcem zmiňovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR nemá dopad na právní posouzení žalobcem uplatněného nároku. Zákon č. 229/91 Sb. pro případ vydání náhradních pozemků přímo označuje předpis, podle kterého se pozemky oceňují, zatímco v případě prodeje pozemku v režimu zákona č. 503/2012 Sb. se vychází z ceny obvyklé. Správné stanovení ceny náhradních pozemků v souladu se zákonem je důležité pro závěr, zda restituční nárok oprávněné osoby byl již uspokojen či nikoli a pokud by oprávněné osobě byla poskytnuta náhrada v rozsahu větším, než je zákonný nárok, došlo by k bezdůvodného obohacení oprávněné osoby. Jedná se tedy o zcela jinou záležitost, než stanovení obvyklé kupní ceny. 9. Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, včetně správného a náležitě odůvodněného výroku o nákladech řízení, který odpovídá ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchu žalovaných v řízení, potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšným žalovaným přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 731,64 Kč sestávající z náhrady nákladů právního zastoupení žalovaných advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tari