56 CO 264/2021-164 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 11. 8. 2021, č. j. 39 C 271/2020-112 zamítl Okresní soud Plzeň-město žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému uvést oplocení na hranici pozemků parcelní [číslo] parcelní [číslo] vše v k. ú. a obci [obec], do původního stavu a uložení povinnosti žalovanému nadále se zdržet jednání spočívajícího v odstraňování oplocení na hranici pozemků parcelní [číslo] parcelní [číslo] vše v k. ú. a obci [obec] (výrok I,) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně 10 890 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Podle jejího názoru dospěl soud prvního stupně k nesprávnému právnímu závěru o tom, že se Ing. [jméno] [příjmení] stala vlastníkem oplocení, jehož se spor mezi účastníky týká. Pokud by plot nebyl posuzován jako stavba na cizím pozemku, ale jako součást věci, tedy pozemku, na kterém je zbudován, což je jeden z možných právních výkladů, pak by rodině [příjmení] k plotu žádné právo nevzniklo a uvažovat by bylo možno pouze o tom, že by jim vzniklo právo proti tehdejšímu vlastníku pozemku, na němž plot zbudovali a tím případně tento pozemek zhodnotili. Žalobkyně nemůže vyvrátit dojem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, že předmětný plot rekonstruovali jeho rodiče a tedy jim patřil, avšak pouhý dojem prodávající o tom, že má vlastnické právo k určité věci, není dostatečným argumentem pro to, aby k převodu vlastnického práva k takové věci skutečně došlo. Nemohlo dojít ani k vydržení vlastnického práva Ing. [jméno] [příjmení] k plotu, a to s ohledem na tvrzení svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, že plot byl zbudován v roce 1996 a v době prodeje pozemku Ing. [jméno] [příjmení], tedy v roce 2005, ještě neuplynula desetiletá vydržecí lhůta. Žalobkyně tedy má za to, že v době, kdy Ing. [jméno] [příjmení] kupovala své nemovitosti v dané lokalitě, nebyl Ing. [jméno] [příjmení] vlastníkem pozemku dnes označeného jako parcela [číslo] nebyl vlastníkem plotu na hranici tohoto pozemku stojícího, neuplynula ani doba nutná k vydržení takového vlastnického práva a nemohl podle tehdejší právní úpravy jako nevlastník převést toto vlastnické právo na jinou osobu, byť by byl v dobré víře. Žalobkyně má za to, že i v situaci, kdy by nebylo prokázáno její vlastnictví k předmětnému plotu, je podaná žaloba projednatelná s ohledem na to, že žalobkyně je nepochybně uživatelkou předmětného plotu a má zájem na jeho zachování. V závěru odvolání žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalovanému uloží povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení za řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil. Poukazuje na to, že žalobkyně ve svém odvolání nenamítá žádné nové skutečnosti nad rámec již projednaného v rámci řízení u soudu prvního stupně. Její námitky se v podstatě koncentrují na to, že předmětné oplocení bylo vystavěno na jejím pozemku a nemůže být tedy ve vlastnictví žalovaného, respektive jeho matky. K tomu žalovaný uvádí, že předmětné oplocení bylo vybudováno mezi roky 1996 a 1998, kdy tato skutečnost je prokazována svědeckou výpovědí Ing. [příjmení], který jednoznačně potvrdil, že oplocení stavěl on s vlastníky pozemků, které nyní patří mimo jiné žalovanému. Pokud žalobkyně tvrdila, že předmětný plot byl vybudován jejím právním předchůdcem, kterým byla [právnická osoba] [anonymizováno], toto své tvrzení žádným způsobem nedoložila, když opak je prokazován řadou nepřímým důkazů, jako je umístění oplocení, způsob uchycení oplocení, porost okolo oplocení, i přímým důkazem v podobě tvrzení právního předchůdce žalovaného, který plot budoval. Žalovaný si je vědom toho, že po více než dvaceti letech od vybudování předmětného oplocení bylo zjištěno, že toto je podle katastru nemovitostí fakticky umístěno na pozemku žalobkyně, avšak k tomuto podle názoru žalovaného došlo s největší pravděpodobností až zpřesněním katastrální mapy. Sousední pozemky byly nesporně užívány v souladu s vybudovaným oplocením a není tak možné souhlasit s tvrzením žalobkyně, že oplocení bylo vybudováno na jejím pozemku. Pokud by tomu tak mělo být, žalobkyně měla být bdělá a svých práv se domáhat již o mnoho let dříve. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o žalobě žalobkyně podané u soudu prvního stupně dne 12. 11. 2020, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému uvést oplocení na hranici pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] do původního stavu, a dále uložení povinnosti žalovanému zdržet se jednání spočívajícího v odstraňování oplocení na hranici těchto pozemků. V žalobě žalobkyně uvedla, že v minulosti byl jejím právním předchůdcem, kterým byla [právnická osoba] [anonymizováno], zbudován plot mezi pozemkem parc. [číslo] (ve vlastnictví žalobkyně) a pozemkem parc. [číslo] nyní ve vlastnictví matky žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jde o plot sestávající ze železných sloupků a drátěného pletiva. Dne 20. 10. 2020 žalobkyně obhlídkou zjistila, že žalovaný demontoval část plotu a započal se stavbou vjezdové branky. Žalobkyně dosáhla vydání předběžného opatření, jímž bylo žalovanému uloženo zdržet se jednání spočívajícího v odstraňování oplocení, a žalobkyni byla uložena povinnost podat u soudu řádnou žalobu. Žalobkyně dovozuje své vlastnické právo k oplocení z toho, že bylo vystavěno jejím právním předchůdcem a žalobkyně k němu nabyla vlastnické právo spolu s dalšími nemovitými věcmi kupní smlouvou. Za významnou skutečnost žalobkyně považuje to, že oplocení bylo vybudováno zcela na pozemku parcelní [číslo] v k. ú. a obci [obec], který je v jejím vlastnictví. 6. Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil. Zpochybnil tvrzení žalobkyně o jejím vlastnickém právu k oplocení s poukazem na to, že žalobkyně toto tvrzení ničím nedokládá. Způsob provedení plotu a jeho umístění, kdy se jedná o tzv. pravý plot, a dále kupní smlouva z 20. 6. 2005, na jejímž základě nabyli jeho rodiče dům [adresa] a další nemovitosti v [obec], včetně všech součástí a příslušenství, prokazují, že sporné oplocení není vlastnictvím žalobkyně. Žalovaný proto navrhoval zamítnutí žaloby. 7. Soud prvního stupně provedl důkaz listinami, které účastníci předložili, vyslechl jako svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], provedl důkaz místním ohledáním, dále částí připojeného spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 31 C 47/2018 a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem. Vycházel z toho, že žaloba žalobce je koncipována jako žaloba směřující k ochraně vlastnického práva, kdy žalobce tvrdí, že je vlastníkem předmětného plotu, jenž je tvořen železnými sloupky a drátěným pletivem, a že tento plot vybudoval jeho právní předchůdce, konkrétně [právnická osoba], kdy pravděpodobným rokem výstavby je rok 1994. Žalobkyně dále tvrdila, že pozemek, na kterém plot stojí, získala kupní smlouvou v roce 2012. K prokázání svého vlastnického práva však žalobkyně nepředložila žádný důkaz, pouze tvrdila, že plot je funkčním celkem s jejími pozemky. Soud prvního stupně souhlasil se stanoviskem žalovaného o tom, že žalobkyně své vlastnické právo k plotu nijak neprokázala. Podle názoru soudu prvního stupně k prokázání vlastnického práva žalobkyně k předmětnému oplocení nepostačuje fakt, že oplocení ve skutečnosti nebylo postaveno na hranici pozemků, ale na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, jak bylo zjištěno v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod spisovou značkou 31 C 47/2018. V tomto řízení matka žalovaného argumentovala, že pozemek až k předmětnému plotu užívala vždy v dobré víře, že jej vlastní. Řízení bylo ukončeno jeho zastavením, když účastníci své nároky vypořádali mimosoudně – žalobkyně vydržení části pozemků akceptovala. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že předmětný plot získali do vlastnictví manželé [příjmení] na základě kupní smlouvy uzavřené s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] 20. 6. 2005, kdy pozemky se stavbou kupovali jako funkční celek oplocený, oddělený od ostatních nemovitostí, včetně sousedního [anonymizována dvě slova]. Dále soud prvního stupně konstatoval, že Ing. [jméno] [příjmení] se chovala jako dobrověrný vlastník přilehlého pozemku i plotu na něm, plot užívala, udržovala jako své vlastnictví a prostřednictvím tohoto plotu docházelo k úpravám zahrady, a to již v době, kdy nemovitosti byly ve vlastnictví manželů [příjmení]. Soud prvního stupně žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že žalobkyně není oprávněna domáhat se ochrany vlastnického práva ve vztahu k věci, která jejím vlastnictvím není a není žádným způsobem zasahována do jejího vlastnického práva k pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. a obci [o