56 CO 64/2021-782 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 6 C 147/2018-626 rozhodl Okresní soud v Klatovech o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), a to pozemků zapsaných na [list vlastnictví] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], konkrétně označených ve výroku I. odstavec 3) rozsudku, zamítl žalobu žalobkyně o nahrazení projevu vůle ohledně převodu pozemků p. [číslo] p. č. [rok] a p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí] (výrok II.) a konečně pak rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 174 100,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, vyjma výroku II., podala odvolání žalovaná. Navrhovala, aby odvolací soud výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba o nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků uvedených ve výroku I. odstavec 3) se zamítá, změnil i výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně v plné výši k rukám zástupce žalované a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované i náhradu nákladů odvolacího řízení, rovněž k rukám zástupce žalované, eventuelně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Odvolací námitky žalované směřují vůči posouzení otázky svévole a liknavosti žalované ve vztahu k uspokojení restitučního nároku žalobkyně, kdy je třeba rozlišovat mezi dobou, po kterou žalovaná vystupuje vůči žalobkyni jako správní orgán a dobou, kdy vůči žalobkyni jedná žalovaná jako osoba povinná k uspokojení jejího restitučního nároku. Je tedy třeba se zabývat tím, zda žalovaná nabízela ve veřejných nabídkách v rozhodné době vhodné náhradní pozemky, zda nabídka byla dostatečná a zda se žalobkyně nabídek účastnila. V tomto směru odvolatelka zdůrazňuje, že z ustálené rozhodovací praxe nejen dovolacího soudu vyplývá, že upokojení nároku oprávněných osob převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého, je na místě jen tehdy, kdy se oprávněné osoby přes svůj aktivní přístup nemohou dlouhodobě domoci svých práv. Žalovaná je toho názoru, že žalobkyni nijak nebránila v uspokojení jejího restitučního nároku; kvantita i kvalita nabízených pozemků ze strany žalobkyně byla dostatečná, když ve veřejné nabídce nabízela tisíce pozemků v různých katastrálních územích o různých výměrách a hodnotách. Byla to žalobkyně, která v souvislosti s upokojením svého restitučního nároku na vydání náhradních pozemků uplatněného žalobou zůstala zcela nečinná a povinností žalované není kontaktovat a vyzývat oprávněné osoby, aby své nároky uplatnily a nabízet jim individuálně určené pozemky. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno 20. 6. 2018 a před tímto datem se žalobkyně žádné veřejné nabídky pozemků nezúčastnila a výši svého restitučního nároku nezpochybňovala. Výši svého restitučního nároku začala žalobkyně sporovat až po podání této žaloby na základě znaleckého posudku [číslo] [rok] z 21. 8. 2018. Žalovaná dále zdůrazňuje, že žádné soudní rozhodnutí, které by pravomocně stanovilo výši restitučního nároku žalobkyně, dosud vydáno nebylo. Žalovaná odmítá závěr soudu prvního stupně o tom, že by vůči žalobkyni stran uspokojování jejího restitučního nároku postupovala liknavým či svévolným způsobem. Žalovaná taktéž nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyni nevydané pozemky byly již v době přechodu na stát určeny k zástavbě a je tak třeba při jejich ocenění vycházet ze znaleckých posudků vypracovaných [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., které předložila žalobkyně. V takovém případě by však v řízení musela být prokázána existence příslušné územně plánovací dokumentace, vykoupení pozemků za účelem výstavby a bezprostřední realizace stavby, to vše splněno kumulativně. Žalobkyně však existenci příslušné územně plánovací dokumentace neprokázala. Kromě toho zařazení předmětných pozemků do 11. stavebního obvodu bylo provedeno až po jejich odnětí, ke kterému došlo vyvlastňovacími rozhodnutími v roce 1956. To dokládá příloha č. 7 znaleckého posudku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Znaleckému posudku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. žalovaná kromě jiných vad vytýká i to, že se náležitě nevypořádal s aplikací příslušného oceňovacího předpisu, kterým je v daném případě vyhláška č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Podle názoru žalované měla být cena nevydaných pozemků redukována minimálně o 60 % na základě korekce určené ceny dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky (stavební nesrostlost). Současně bylo třeba zabývat se i srážkami podle dalších položek přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, jako například přístup po nezpevněné komunikaci, nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci a dalších. I pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží právo domáhat se nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků, je žalovaná přesvědčena, že rozsudek soudu prvního stupně nelze považovat za správný a na tomto místě vznáší řadu námitek, které se týkají převoditelnosti náhradních pozemků. V tomto směru žalovaná odkazuje zejména na ust. § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu a § 11 zákona o půdě a rovněž i na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Žalovaná zdůrazňuje, že i pozemky, u nichž není dána přímo zákonná překážka převodu, mohou být k převodu nevhodné a tedy nepřevoditelné. Důvodem nevhodnosti převodu náhradních pozemků může být i to, že je nelze zemědělsky obhospodařovat, případně vzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Žalovaná vytýká soudu prvního stupně, že při posuzování převoditelnosti náhradních pozemků přehlížel řadu námitek žalované. Konkrétní námitky žalované se vztahují k celkem šesti níže uvedeným pozemkům v k. ú. a obci [obec]. Pozemek parc. [číslo] je podle přesvědčení žalované nepřevoditelný na žalobkyni, neboť je oplocen, v současnosti není obhospodařován a nelze si představit, jakým způsobem by vůbec kdy obhospodařován být mohl. Pozemek parc. [číslo] je podle názoru žalované z převodu vyloučen dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, neboť je platným a účinným územním plánem [územní celek] určen k realizaci veřejně prospěšné stavby – přeložka silnice I/27 a současně je k převodu nevhodný také proto, že se již fakticky nyní jedná o cestu. Rovněž pozemek parc. [číslo] je podle tvrzení žalované vyloučen z převodu na žalobkyni dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, neboť je podle platného a účinného územního plánu [územní celek] určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou – přeložka silnice I/27. Stejnou námitku nepřevoditelnosti podle téhož zákonného ustanovení žalovaná vznáší vůči pozemkům parc. [číslo]. Ve vztahu k výroku III. o náhradě nákladů řízení žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně brala žalobu ohledně celé řady pozemků opakovaně částečně zpět a nelze tedy přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně měla ve věci úspěch. Žalovaná vytýká soudu prvního stupně také to, že při rozhodování o nákladech řízení nezohlednil to, že žaloba byla dokonce v části zamítnuta. Žalovaná je toho názoru, že zpětvzetí žaloby je třeba zásadně považovat za zaviněný procesní úkon vedoucí k zastavení řízení, v jehož důsledku je žalobce povinen nahradit žalovanému vzniklé náklady řízení v souladu s ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a pouze v případě, kdy ke zpětvzetí žaloby dojde pro chování žalovaného, je tomu podle § 146 odst. 2 věta druhá naopak. Soud prvního stupně z pohledu žalované neposoudil náhradu nákladů řízení správně, když při zastavení řízení nepostupoval primárně dle zásady procesního zavinění, aplikoval nesprávná ustanovení procesního předpisu a nezohlednil ani skutečnou míru úspěchu či neúspěchu žalobkyně, i s přihlédnutím k tomu, že žaloba byla v části zamítnuta. 4. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně vyjádřila. Předně žalobkyně uvádí, že jí již 4krát bylo vyhověno ve skutkově i právně obdobných věcech, a to v konkrétních řízeních vedených Okresním soudem v Kladně, Okresním soudem v Mladé Boleslavi, Okresním soudem v Trutnově a Okresním soudě v Semilech; rozsudky okresních soudů byly potvrzeny v odvolacím řízení a v případě rozsudku [název soudu] vzala žalovaná své odvolání zpět. Dovolání podaná žalovanou byla odmítnuta usneseními Nejvyššího soudu ČR pod spisovými značkami 28 Cdo 35/2020, 28 Cdo 1190/2020 a 28 Cdo 1723/2020. Ve všech uvedených říze