56 CO 76/2022-116 — Krajský soud v Plzni

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované povinnost vyklidit byt [číslo] o velikosti 1 + 2 s příslušenstvím v domě [adresa], v ulici [anonymizována dvě slova] ve [obec] a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I rozsudku). Výrokem II rozsudku uložil soud prvého stupně žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 24 924,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. V odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že žalobce je vlastníkem domu, ve kterém se předmětný byt nachází, žalovaná předmětný byt užívala na základě smlouvy o nájmu na dobu určitou, tedy důvodně do 31. 3. 2021. Po uvedeném datu žalovaná byt užívá bez právního důvodu a vzhledem k tomu, že byla žalobcem řádně vyzvána k jeho vyklizení a této výzvě nevyhověla, podal žalobce důvodnou žalobu na vyklizení bytu, které soud po provedeném řízení vyhověl s odkazem na ust. § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Vytkla soudu, že neprovedl důkaz výslechem svědků navržených žalovanou, kteří by objasnili podstatu zneužití pravomoci starosty žalobce při uzavírání dodatků některých nájemních smluv na dobu určitou. K neprodloužení posledního dodatku smlouvy o nájmu došlo po opakovaných upozorněních žalované na vedení obce na špatný technický stav bytového domu, ve kterém se předmětný byt nachází. Nájemní smlouva týkající se předmětného bytu byla uzavřena v roce 1992 na dobu neurčitou a zastupitelstvo obce o její změně na dobu určitou nikdy nerozhodlo, přestože si pravomoc o nájmech bytového fondu v roce 1999 atrahovala na sebe a nikdy tato skutečnost nebyla žádným zastupitelstvem změněna. Soud prvého stupně skutečnost týkající se smlouvy na dobu neurčitou sice uznal, následně však nesprávně vyhodnotil platnost uzavření dodatků, které měly údajně změnit platnost nájemní smlouvy z dobu neurčité na dobu určitou, kdy tyto dodatky byly všechny uzavřeny v rozporu se zákonem o obcích a v obci nastavenými postupy. Žalovaná tedy byt užívá i nadále a plní si veškeré svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy na dobu neurčitou. Dále vytkla soudu prvního stupně, že nesprávně posoudil ustanovení novelizovaného zákona o obcích, tato novela zákona nezná pojem nevyhrazená pravomoc obce, zřejmě měl soud na mysli nevyhrazenou pravomoc rady obce, což vedlo k počátku nejasností. Pokud se týče argumentace soudu prvého stupně uvedené v bodě 14 odůvodnění napadeného rozsudku, vyplývá z ní, že se zabývá zněním zákona o obcích do 1. 7. 2016, kdy se již tehdy jednalo dle soudu v obci, kde není obecní rada, o výkon nevyhrazené pravomoci starosty. V poslední větě pak soud prvého stupně nelogicky dochází k závěru, že v takovém případě nelze uplatnit omezení plynoucí z ust. § 84 odst. 4 zákona o obcích. Ten však naopak dává zastupitelstvu obce v takovém případně nevyhrazené pravomoci možnost atrahovat si pravomoc v samostatné působnosti do své působnosti. Stejně jako v současném zákoně platném od 1. 7. 2016, kdy tato možnost atrahovat si tuto pravomoc na zastupitelstvo byla rozšířena i na obce, kde je zřízena obecní rada. Snižuje se tím riziko korupčního jednání, kterému se snažilo před lety předejít i zastupitelstvo žalobce, kdy si pravomoc o přidělování a prodlužování nájmů atrahovala na sebe dle návrhů bytové komise. V bodě 15 (odstavec 15 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně) soud mylně dospěl k závěru, že zastupitelstvo nemohlo před 1. 7. 2016 tam, kde není obecní rada, takovou pravomoc na sebe atrahovat. Bylo to možné tehdy, stejně jako dnes, podle v současné době platného ust. § 84 odst. 4 zák. č. 116/2016 Sb., a to ve výjimečných případech nájmu, stejně jako v celém rozsahu všech 45 nájemních bytů v majetku žalobce. Toto nesprávné právní posouzení se pak promítá i do všech následujících bodů odůvodnění rozsudku. Žalovaná považuje za vhodné zdůraznit rasový aspekt celého sporu. Vedení žalobce projevilo zjevně ve svém postoji k nájemníkům domu [adresa] rasovou diskriminaci. Při prodlužování dodatku nájemních smluv v průběhu roku 2020 po stížnostech ze strany žalované na špatné nakládání s majetkem žalobce se vedení městyse rozhodlo nájemní smlouvy, jindy formálně prodlužované, nájemníkům [anonymizováno] národnosti neprodloužit. Na listinu nežádoucích nájemníků se tak bez porušení nájemní smlouvy dostali 9 měsíců před uplynutím termínu„ platnosti“ posledního dodatku nájemci [anonymizováno] národnosti žalovaná a [jméno] [příjmení]. Zbývající nájemníci [anonymizováno] národnosti byli ujištěni, že jich se toto opatření týkat nebude. Tento přístup se potvrdil také následně při osobním jednání vedení radnice se zástupci Senátu (zřejmě Senátu parlamentu České republiky) a organizace Člověk v tísni, ke kterým se žalovaná obrátila o pomoc. Na jednání zastupitelstva žalobce dne 17. 9. 2020, na kterém se případ žalované projednával, starosta žalobce, ani místostarostka nebyli schopni věc vysvětlit ani zastupiteli, který se ptal na podrobnosti tohoto opatření. Závěrem žalovaná uvedla, že je toho názoru, že soud prvého stupně věc nesprávně právně posoudil, nesprávně posoudil pravomoci a kompetence zastupitelstva žalobce. Její smlouva na dobu neurčitou nebyla nikdy změněna na dobu určitou, jelikož dodatky, kterými jí smlouva měla být údajně změněna z doby neurčité na dobu určitou, nebyly nikdy přijaty v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o obcích a v obci nastavenými postupy, kdy o změně nájemních smluv mělo rozhodovat zastupitelstvo obce, což se v případě žalované nestalo a tedy nadále trvá její smlouva na dobu neurčitou, jejíž existenci ostatně uznal i soud prvního stupně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné. Uvedl, že v řízení nebylo žalovanou prokázáno, že by mezi účastníky byl sjednán nájemní vztah na dobu neurčitou, jedná se o pouhé tvrzení žalované, které není podepřeno žádným důkazem. Naopak žalobce prokázal, že nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou a nájemní vztah byl ukončen ke dni 31. 3. 2021 uplynutím sjednané doby jeho trvání. Tím žalobce zpochybňuje správnost úvahy soudu prvého stupně o tom, že nebylo-li možné odstranit pochybnost o době trvání původního nájemního vztahu, je nutno vycházet z toho, že byl uzavřen na dobu neurčitou. V tomto ohledu se jedná o pouhou spekulaci soudu prvého stupně. Není nutné, naopak je bezpředmětné, aby se soud zabýval tvrzeními žalované o tom, že si údajně zastupitelstvo žalobce mělo atrahovat v roce 1999 pravomoc rozhodovat ve věcech nájemních smluv. Toto tvrzení žalované je zcela nové, uplatněné v rozporu s principem koncentrace řízení až v odvolacím řízení. V řízení před soudem prvého stupně žalovaná tvrdila, že zřejmě neexistuje usnesení, kterým by si zastupitelstvo na sebe atrahovalo rozhodování ve věcech nájmu a nájemních smluv, jak o tom svědčí protokol z jednání soudu prvého stupně ze dne 7. 10. 2021. Ostatně toto tvrzení žalované není pravdivé, žalovaná ho nijak nedoložila. Je tak zcela nerozhodné, zda v období do 1. 7. 2016 bylo či nebylo možné si atrahovat uváděnou pravomoc zastupitelstvem žalobce, kdy zastupitelstvo žalobce tuto pravomoc si nikdy nevyhradilo. K tomu žalobce dodal, že k žádosti žalované adresované zastupitelstvu žalobce o prodloužení nájemního vztahu uvedené zastupitelstvo poté, co žalované bylo oznámeno, že jí nájemní vztah nebude prodloužen, rozhodlo o tom, že její žádosti nebude vyhověno. O tom svědčí rozhodnutí zastupitelstva žalobce ze dne 17. 9. 2020. Žalobce odmítl všechna tvrzení žalované o údajně rasovém aspektu sporu, který jednak popírá, jednak žalobce nemá za to, že by takové tvrzení jakkoli se sporem souviselo. Žalobce připustil, že nějaká jednání s osobami, které se prohlašovaly za zástupce žalované, proběhla (tyto osoby ale netvrdily, že jsou zástupci Senátu či organizace Člověk v tísni), uvedené osoby však nezajímala věcná stránka nájemního vztahu, ale spíše jen údajný„ rasový motiv“ skončení nájemního vztahu žalované, který žalobce popřel a tím jednání skončilo. Ostatně jejich následné stížnosti na údajný nesprávný úřední postup žalobce byly Ministerstvem vnitra České republiky vyhodnoceny jako neoprávněné a v postupu žalobce nebylo shledáno žádné pochybení. Žalobce dále popřel, že obdržel od žalované či od jiného nájemníka bytu v domě, ve kterém se předmětný byt nachází, oznámení ohledně špatného technického stavu domu. Dále uvedl, že pokud žalovaná tvrdí, že„ z rasových důvodů“ a tím diskriminačním postupem žalobce byl dotčen, pokud se týče bydlení, i jiný nájemce bytu v předmětném domě [jméno] [příjmení]. Ten v pronajatém bytě po delší dobu ubytovával další osoby, ačkoli na to byl upozorněn s tím, že porušuje nájemní smlouvu, a protože [jméno] [příjmení] své pochybení uznal, vyklidil byt cca 6 měsíců před skončením sjednané doby trvání nájemní smlouvy. Žalobce považuje rozhodnut