61 CO 243/2021-252 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 712 649 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 657 012,60 Kč od 11. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 53 136,33 Kč od 22. 10. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalovanému uložil povinnost vyplácet žalobci za ztrátu na výdělku valorizovanou měsíční rentu ve výši 12 148,73 Kč počínaje od 20. 8. 2016, a to každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 407 105 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 24 323 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a konečně žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech náhradu nákladů řízení ve výši 14 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V). 2. K odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ve věci posuzoval nárok žalobce na zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy z důvodu, že dne 17. 8. 2015 v rámci výkonu práce pro žalovaného utrpěl pracovní úraz s rozsáhlým zraněním dolních končetin, přičemž ohledně vzniku nároku bylo provedeno rozsáhlé dokazování a mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 10. 2019, č. j. 6 C 206/2018-165, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2020, č. j. 61 Co 26/2020-195, bylo rozhodnuto, že právní základ žalobou uplatněného nároku na náhradu škody vzniklou pracovním úrazem ve smyslu § 366 odst. 1 zákoníku práce je zcela opodstatněný, když současně byla vyloučena možnost zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele (žalovaného) ve smyslu § 367 odst. 2 písm. a) zákoníku práce. V další fázi řízení se tak soud prvního stupně již zabýval pouze výší nároku žalobce, kdy žalobce uplatnil v řízení nároky na náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění, náklady spojené s uplatněním nároku za vypracování znaleckých posudků, náhrady cestovních výdajů do zdravotnických zařízení, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Znaleckými posudky MUDr. [jméno] [příjmení] bylo bolestné stanoveno na částku 370 250 Kč a náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 162 500 Kč, tyto nároky jsou odůvodněny ust. § 369 odst. 1 zákoníku práce a výše těchto nároků byla mezi účastníky nesporná. Fakturami bylo doloženo, že za zpracování znaleckých posudků žalobce vynaložil částku 6 300 Kč a listinnými důkazy (lékařskými zprávami a technickým průkazem vozidla žalobce) bylo prokázáno, že žalobci vznikly cestovní náklady za cestu do zdravotních zařízení v souvislosti s jeho léčbou po pracovním úrazu ve výši 53 136,33 Kč. Pokud jde o ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ta žalobci náleží dle § 370 odst. 1 zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 a dle § 271a odst. 1 zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 10. 2015, za dobu od vzniku pracovní neschopnosti dne 17. 8 2015 do 19. 8. 2016, když od 20. 8. 2016 byl žalobci přiznán invalidní důchod. Výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti po zjištění průměrného výdělku žalobce dle § 271m odst. 1 zákoníku práce a po odpočtu nemocenského vyplaceného žalobci jak zaměstnavatelem (žalovaným), tak i Českou správou sociálního zabezpečení, činí částku 120 462,64 Kč. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je odůvodněn ust. § 1970 o. z., když žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku a výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále žalobci náleží dle § 271b odst. 1 zákoníku práce, ve znění zákona č. 205/2015 Sb., i náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a jelikož žalobce před pracovním úrazem dosahoval průměrného výdělku 22 628,73 Kč a od 20. 8. 2016 mu byl přiznán invalidní důchod ve výši 10 480 Kč, rozdíl k tomuto datu činí 12 148,73 Kč a žalovaný je tak povinen vyplácet žalobci za ztrátu na výdělku valorizovanou měsíční rentu v této výši počínaje od 20. 8. 2016 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na plnou náhradu řízení. Vzhledem k osvobození žalobce od soudních poplatků byla žalovanému uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 24 323 Kč, z toho soudní poplatek za majetkovou újmu ve výši 179 898,97 Kč činí 8 995 Kč a soudní poplatek za nemajetkovou újmu ve výši 1 532 750 Kč činí 15 328 Kč. S ohledem na výsledek řízení také žalovanému byla dle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost zaplatit státem zálohované náklady řízení. 3. Proti tomuto rozsudku podali žalovaný a vedlejší účastník vystupující na jeho straně včasné odvolání. 4. Žalovaný v odvolání uvedl, že si je vědom mezitímního rozhodnutí, ale dle jeho názoru při úvaze o výši škody měl soud vzít v úvahu zásadní okolnost, kdy v předchozím řízení soudy obou stupňů bylo zjištěno a jde k tíži žalobce, že užil kloubovou hřídel bez krytů, ačkoliv je přímo na krmném voze uvedeno, že použití kloubového hřídele s poškozeným krytem je zakázáno, byť toto porušení výslovného pokynu dle závěru odvolacího soudu nepostačuje ke zproštění odpovědnosti žalovaného. Žalovaný si je vědom speciálního ukotvení odpovědnosti zaměstnavatele za škodu v ust. § 365 a násl. zákoníku práce, jako zvláštního druhu objektivní odpovědnosti za škodu, proto v řízení o výši nároku v rámci své obrany v souladu s ust. § 4 zákoníku práce odkázal na aplikaci ustanovení občanského zákoníku, když je přesvědčen, že při užití ust. § 2 odst. 3 a § 6 o. z. je stanovení výše škody výlučně jen dle příslušných ustanovení zákoníku práce vůči němu nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy. Nárok žalobce by tak dle korektivu o dobrých mravech měl být adekvátně snížen s užitím úvahy soudu dle § 136 o. s. ř. Žalobce se také vůči žalovanému nechoval poctivě, když úmyslným porušením zákazu nebral ohled na zájem žalovaného jako svého zaměstnavatele a svým úmyslným nepoctivým jednáním vyvolal příčinu vzniku poškození svého zdraví, takže i z tohoto důvodu by měl být nárok žalobce snížen. Žalovaný proto navrhoval změnu napadeného rozsudku tak, že přiznané nároky žalobce budou postupem dle § 136 o. s. ř. poměrně sníženy. 5. Vedlejší účastník v odvolání poukázal na skutková zjištění učiněná v průběhu řízení, kdy bylo znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví vyvráceno tvrzení žalobce, že nebyl seznámen s předpisy BOZP a pokyny v oblasti bezpečnosti práce, dále bylo zjištěno, že inkriminovaný krmný vůz, při jehož obsluze došlo k pracovnímu úrazu žalobce, byl opatřen výrazným a čitelným zákazem práce s náhonovou hřídelí s poškozenými kryty, na odloučeném pracovišti žalobce byla k dispozici technicky způsobilá náhonová hřídel s ochrannými kryty a bylo zjištěno, že v případě kontroly byla nezakrytovaná náhonová hřídel demontována a nasazena náhonová hřídel s ochrannými kryty, čímž zcela vědomým a úmyslným jednáním zaměstnanců (včetně žalobce) bylo žalovanému znemožněno plnění jeho preventivní funkce ve formě upozornění na nedostatky v oblasti BOZP. Jestliže i přes existenci zaviněného jednání žalobce by žalovaný měl nést plnou odpovědnost za poškození zdraví žalobce, bylo by to v rozporu s dobrými mravy a zjištěným skutkovým stavem, což však soud prvního stupně při posuzování výše nároku žalobce na náhradu materiální a nemateriální škody vůbec nezohlednil. Nepochybně žalobce má nárok na odškodnění s ohledem na pravomocné rozhodnutí soudu o nedostatku podmínek pro plné zproštění se odpovědnosti, ale v rámci rozhodování o výši nároku žalobce na náhradu škody na zdraví je nezbytné zabývat se i otázkou spoluzavinění samotného žalobce a tedy i otázkou částečného zproštění odpovědnosti žalovaného. Dle přesvědčení vedlejšího účastníka byly splněny podmínky pro částečné zproštění odpovědnosti žalovaného za škodu a tento liberační důvod nastupuje v případě, kdy se ostatní liberační důvody uvedené v § 367 zákoníku práce nemohou uplatnit z důvodu, že nedošlo k porušení předpisů ani pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany při práci. Lehkomyslné jednání zaměstnance je podle ust. § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce samostatným důvodem pro částečné zproštění se odpovědnosti a dopadá na případy, lze-li jednání zaměstnance charakterizovat jako nebezpečné riskování nebo hazardérství, kdy si zaměstnanec vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná způsobem, při němž vědomě podstupuje riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu na zdraví je svým charakterem odpovědností objektivní, nikoliv však absolutní a i zaměstnanec by měl být veden k dodržování zákonných povinností a rozhodnutí soudu by mělo plnit preventivní funkci i vůči dalším zaměstnancům a dát jim na srozuměnou, že