64 CO 318/2021-81 — Krajský soud v Plzni

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 13 761,78 Kč s úrokem z prodlení a o zaplacení 227 Kč (smluvní pokuty) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle odůvodnění rozhodnutí soud vyšel z žalobkyní předložených listin a dovodil, že zjištěný skutkový stav prokazuje pouze to, že žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poštovních služeb - obstarávání doručování zásilek, má stanovena pro tuto obchodní činnost rámcová pravidla v podobě zmíněných Obchodních podmínek, na které navazuje Ceník služeb, které svým obchodním partnerům nabízí. Žalobkyně však nepředložila žádný důkaz o tom, že by byla v jakémkoliv obchodním vztahu s žalovanou tj., že by např. mezi sebou měly uzavřenou rámcovou smlouvu, na základě které pro žalovanou jako tvrzenou provozovatelku internetového obchodu obstarávala doručování zásilek v jednotlivých obchodních případech. Soud tedy nemá k dispozici žádná zjištění o tom, na základě jaké platformy měla žalobkyně se žalovanou obchodovat, a už vůbec neměl od žalobkyně k dispozici doklady o vzniku závazků v jednotlivých obchodních případech, tj. jednotlivých objednávek doručení zásilek, za jejichž doručení požadovala žalobkyně plnění podle zmíněných faktur. K jednotlivým fakturám soud uvádí, že samy o sobě nejsou důkazem o vzniku závazku dle ust. § 1724 odst. obč. zákoníku, tedy o tom, že by strany smlouvou projevily vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Tyto faktury jsou za daného procesního stavu pouhým pokračováním žalobních tvrzení o existenci dluhu žalované, a nikoli důkazem o tomto dluhu. Navíc v žádné z uvedených faktur není pohledávka blíže specifikována, neboť v každé z nich je pouze obecně uvedeno, že se jedná o fakturaci za blíže neuvedené služby v podobě dopravného. Žalobkyně tedy neprokázala existenci závazku např. v podobě nějakého typu rámcové smlouvy, natož existenci závazku v jednotlivých obchodních případech; proto žalobě nelze vyhovět. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Poukázala na to, že se z nařízeného jednání řádně omluvila z důvodu kolize s jednáním, které bylo jiným soudem nařízeno dříve. Požádala sice soud, aby rozhodl v její nepřítomnosti, avšak pokud měl soud při jednání v úmyslu žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., měl jednání odročit a uvědomit žalobkyni o skutečnosti, že její přítomnost u jednání je nutná. Je přesvědčena, že předložené důkazy a tvrzení poskytují„ dostatečně průkazný mechanismus spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou“. Obchodní podmínky velmi přesně a detailně popisují, jakým způsobem probíhá a funguje spolupráce mezi žalobkyní a jednotlivými odesílateli. Žalobkyně s odesílateli až na výjimky neuzavírá žádnou smlouvu, celá spolupráce probíhá výhradně dle obchodních podmínek„ v rámci mobilní aplikace a internetového informačního systému“. Dle článku 1.12 obchodních podmínek pak vložením elektronických dat o zásilce do informačního systému uzavírá odesílatel s žalobkyní smlouvu, potvrzuje tyto podmínky a prohlašuje, že se před uzavřením smlouvy seznámil s jejich obsahem a že je přijímá. Žádné písemné dokumenty pak již nejsou třeba, celá komunikace probíhá v elektronickém prostředí. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. V odvolacím řízení zůstala stejně jako v řízení před soudem prvního stupně nečinná. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání není důvodné. 5. V přezkoumávané věci se žalobkyně domáhá zaplacení peněžité pohledávky v uvedené výši na základě tvrzení, že pro žalovanou prováděla podle jejích objednávek přepravu zásilek zboží, které si u žalované jako provozovatelky internetového obchodu zakoupili její zákazníci. Žalovaná částka představuje součet odměn, na jejichž zaplacení za provedení jednotlivých přeprav vzniklo právo. Žalobkyně specifikovala výši odměny za každou tvrzenou přepravu (která je určena ceníkem žalobkyně), uvedla číslo faktury, kterou byla ta která odměna uplatněna, a datum splatnosti každého dílčího nároku. Dále tvrdila již pouze to, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou, a proto v souladu s článkem 6.11 obchodních podmínek žalobkyně nárokovala smluvní pokutu vypočtenou jako 0,05 % z dlužné částky za každý den trvání prodlení, což do 26. 6. 2021 činí 227 Kč. Žalované zaslala předžalobní upomínku, na kterou žalovaná nereagovala. V průběhu řízení před soudem prvního stupně svá tvrzení více nedoplnila. 6. Jako důkaz k prokázání žalobních tvrzení žalobkyně předložila písemnosti v elektronické podobě, a to zmíněnou předžalobní výzvu, faktury, ceník a obchodní podmínky. K odvolání připojila další elektronický dokument, o němž sdělila, že jde o„ kompletní přehled podaných zásilek“. 7. Odvolací soud předně poznamenává, že nemá za opodstatněné výtky žalobkyně směřující vůči procesnímu postupu soudu prvního stupně, tedy proti tomu, že jednal v nepřítomnosti (řádně omluvené) žalobkyně přesto, že měl za to, že je namístě ji vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Podle zmíněných ustanovení občanského soudního řádu, soud účastníka, který podle jeho názoru nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo je uvedl neúplně, případně nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech sporných tvrzení, vyzve k doplnění tvrzení či k označení dalších důkazů při jednání. Žalobkyně byla k jednání řádně předvolána, stejně jako žalovaná. Bylo na jejím uvážení, zda svého práva účastnit se jednání využije či nikoliv, a pokud jí v účasti na jednání bránil významný důvod, což doložila, mohla soud požádat, aby jednání odročil; soud prvního stupně by neměl důvod její žádosti nevyhovět. Jestliže tak neučinila, sama zmařila možnost, aby soud k výzvám podle uvedeného ustanovení občanského soudního řádu mohl přistoupit. Její názor, že v takovém případě měl soud jednání odročit a sdělit jí, že její účast„ je nutná“, odvolací nesdílí a nemá oporu v žádném ustanovení občanského soudního řádu. Účast žalobkyně na jednání nelze nikterak vynucovat. Nutná ostatně nebyla, neboť i v její nepřítomnosti bylo možno ve věci rozhodnout, což se také stalo. Postup soudu byl zákonný a nevedl k jakékoliv újmě účastníků řízení na jejich procesních právech. 8. Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, především o klíčový závěr soudu, že se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat okolnosti odůvodňující jí uplatněné právo, také v tomto případě se odvolací soud se soudem prvního stupně plně ztotožňuje. Žalobní tvrzení jsou sice velmi stručná, jsou však dostačující proto, aby věc mohla být projednána. Skutkové okolnosti, které uplatněný nárok individualizují v míře potřebné k projednatelnosti žaloby ve smyslu ust. § 79 o. s. ř., jsou v žalobě dostatečně vylíčeny. Je z nich zřejmé, že žalobkyně tvrdí, že s žalovanou uzavírala dílčí zasilatelské smlouvy, na základě kterých obstarala žalobkyně objednanou přepravu věcí, které žalovaná jako provozovatelka internetového obchodu dodává svým zákazníkům. Rovněž je zřejmé, že žalobkyně tvrdí, že obsah těchto dílčích smluv byl určen i obchodními podmínkami, které žalobkyně zpřístupnila žalované (resp. všem potenciálním„ odesílatelům“ na svých internetových stránkách [webová adresa], a to spolu s ceníkem obsahujícím pravidla pro určení odměny žalobkyně za tu kterou přepravu. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná se s těmito obchodními podmínkami seznámila, a že podle nich jednala tím, že uskutečnila první přepravu a pak všechny další, za které žalobkyně nárokuje dohodnutou odměnu. 9. Odvolací soud s žalobkyní plně souhlasí v tom, že jí popsaný způsob uzavření smluvního vztahu (tedy smlouvy, přestože žalobkyně v odvolání uvádí, že se svými zákazníky včetně žalované smlouvu neuzavírá – pravděpodobně tím myslí, že nejsou uzavírány písemné smlouvy v listinné podobě), je dostatečný v tom směru, že pokud by tato tvrzení byla prokázána, pak by nebylo důvodu (při absenci jakékoliv jiné obrany ze strany žalované) žalobě nevyhovět. S tím ostatně soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí nikterak nepolemizuje. Důvod proč žalobě nevyhověl, je ten, že žalobkyně listinami, které k žalobě připojila, tato tvrzení neprokázala. Prokázala pouze to, že zveřejnila na svých stránkách umožňujících dálkový přístup, návrh smlouvy v podobě obchodních podmínek a ceníku. Nebylo ovšem prokázáno žádné právní jednání žalované, které by vedlo k přijetí takového návrhu, až už výslovnému nebo, tak jak obchodní podmínky ostatně předjímají, by návrh přijala konkludentně tím, že by u žalobkyně poptala přepravu způsobem, z něhož by bylo možno usoudit, že obchodní podmínky žalobkyně přijímá. Tvrdí-li až v odvolání žalobkyně, že se tak mělo stát úkony činěnými„ v rámci mobilní aplikace a internetového informačního systému“, pak bylo na ní, aby předložila soudu takové důkazy, které by tyto právní jednání žalované zachytily, případně označila i jiné důkazní prostředky, z nichž by bylo zřejmé, že žalovaná takto postupovala (odvol