10 CO 22/2023-247 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 250 000 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení z částky 250 000 Kč od 17. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.), řízení o žalobě na zaplacení soudní pokuty ve výši 35 Kč denně od 16. 4. 2020 do zaplacení zastavil (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplati České republice – Okresnímu soudu v Domažlicích soudní poplatek za podání návrhu ve výši 3 194 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a dále povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 152 190 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok IV.). 2. Proti výroku I., III. a IV. rozsudku se včas odvolal žalobce s námitkou, že posouzení věci nalézacím soudem nepovažuje za správné a je naopak přesvědčen, že v průběhu řízení prokázal, že dne 16. 3. 2020 v [část obce] fakticky v hotovosti předal žalované částku 250 000 Kč, a to účastnickou výpovědí žalobce, především pak listinou„ smlouva o zápůjčce“, která obsahuje výslovné prohlášení žalované o převzetí finanční částky 250 000 Kč v hotovosti od žalobce. Tato listina je vlastnoručně podepsána žalovanou, která pravost svého podpisu nezpochybňuje, naopak svojí účastnickou výpovědí potvrdila, že jde o její pravý podpis. Žalobce připustil, že původní listina stejného znění byla na jaře roku 2021 zničena a nahrazena listinou novou v souvislosti se změnou osobních dokladů žalované, jejichž kopii žalobce soudu předložil k důkazu. Smlouva o zápůjčce však nemusí být uzavřena v písemné formě, je smlouvou reálnou, tudíž absence písemné formy smlouvy nevylučuje její reálné uzavření dne 16. 3. 2020. Žalovaná je plně svéprávnou osobou, která s ohledem na způsob, jakým nakládá se svými finančními prostředky tak, aby se vyhnula jejich exekučnímu zabavení po dlouhou řadu let, by listinu na jaře roku 2021 nepodepsala, kdyby příslušnou částku skutečně v minulosti od žalobce nepřevzala. Žalobce je právním laikem a jen to, že má určité zkušenosti s poskytováním půjček, z něj nedělá odborníka, který by rozlišoval mezi dodatkem ke smlouvě a nahrazením původní listiny obsahující smlouvu jejím vytištěním s původním datem uzavření a aktuálními údaji o číslech osobních dokladů některého z účastníků, podepsáním účastníky smlouvy a zničením původní listiny. Žalobce namítl, že soud prvního stupně přehlíží, že by mohl mít k dispozici úspory z minulého období v hotovosti a naopak přeceňuje stavy bankovních účtů a příjmy v inkriminované době. Žalobce nemá k dispozici jiný lepší důkaz o tom, že žalované částku 250 000 Kč skutečně předal a žalovaná ji od něj převzala, než vlastnoručně podepsané písemné potvrzení žalované o převzetí peněz. Dle názoru žalobce lze smlouvu o zápůjčce podle jejího obsahu posoudit i jako uznání dluhu, neboť obsahuje veškeré zákonné předpoklady v daném ohledu a je tak dlužním úpisem. Žalovaná neprokázala, že by předmětnou listinu nepodepsala nebo že by ji podepsala v omylu, a byť převzetí žalované částky popírá, v tvrzeních a účastnické výpovědi žalované existují zásadní nesrovnalosti zpochybňující jejich pravdivost a věrohodnost. Proti žalované je vedeno několik drobných exekucí, ale jak vyplynulo z její účastnické výpovědi i z výpovědi svědkyně [příjmení], nejde o situaci, že by nebyla schopna své závazky splnit, ale o to, že je splnit nechce. V době, kdy si žalovaná zapůjčila žalovanou částku, si zakoupila vozidlo [příjmení] právě za částku 250 000 Kč, jak potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení]. Svědkyně [příjmení] sice tvrdila, že v předmětné době měly jako partnerky dostatek peněz, když žalovaná v té době vyhrála v casinu 30 000 EUR, nicméně dokazováním vyšlo najevo, že žalovaná naopak v krátké době před uzavřením smlouvy o zápůjčce v casinu naopak prohrála 60 000 EUR. I přes určitou výhru svědkyní [příjmení], obě přišly o cca 40 000 EUR. Z uvedeného žalobce dovozuje, že žalovaná v inkriminované době přišla v casinu o značné množství peněz, a navíc potřebovala nejméně 250 000 Kč na zakoupení vozidla [příjmení], které si také koupila, a tudíž měla důvod si od žalobce půjčit právě částku 250 000 Kč. 3. V odvolání proti výroku III. rozsudku žalobce namítl, že žalobou neuplatňoval konkrétní částku smluvní pokuty, žaloba v této části byla zpočátku zjevně neurčitá, a pokud soud prvního stupně žalobce k upřesnění tohoto žalobního návrhu nevyzval, nemohl správně určit výši smluvní pokuty jako základ pro soudní poplatek, a tudíž nesprávně určil i samotnou výši soudního poplatku. Výrok IV. rozsudku žalobce napadl pro nesprávnost a nezákonnost. Výše odměny advokáta za úkon právní služby je ve vztahu k některým úkonům počítána nesprávně i z částky smluvní pokuty ve výši 63 875 Kč, ačkoli výše nebyla specifikována, a navíc je přiznávaná i náhrada za neuplatnitelné či nikoliv účelně vynaložené úkony právní služby jako je porada s klientem přesahující jednu hodiny a současně účtované převzetí a příprava zastoupení dne 20. 4. 2022, nahlédnutí do spisu dne 27. 4. 2022 a dne 12. 7. 2022. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. zrušil a ve výrocích I. a IV. změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci částku 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle připuštěné změny žaloby a žalované uloží i povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního i druhého stupně, eventuálně aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výrocích I., III. a IV. zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení soudu prvního stupně. 4. Žalovaná v rámci vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že žalobce v podstatě požaduje, aby odvolací soud zcela změnil a přehodnotil skutková zjištění, a aby nevycházel ze skutkového stavu zjištěného v řízení před soudem prvního stupně, ani z hodnocení důkazů jím provedených a v podstatě bezvýhradně převzal skutkovou verzi předkládanou žalobcem, ačkoliv je v příkrém rozporu s tím, co bylo dosud zjištěno. Z listinných důkazů provedených před soudem prvního stupně je zřejmý tzv. modus operandi žalobce, který v jiné skutkově téměř totožné věci řešené před soudem prvního stupně učinil to samé, tedy vymáhal neexistující zápůjčku, tentokrát ve výši 1 490 000 Kč, kterou mu měla údajná dlužnice vracet ve splátkách převyšujících 100 000 Kč měsíčně (případ žalované [příjmení]). Soud prvního stupně žalobu zamítl, nyní probíhá odvolací řízení. I v tomto případě měl žalobce údajně tedy zapůjčit částku, která zjevně nebyla v jeho finančních možnostech. Své majetkové poměry umožňující dle tvrzení žalobce zápůjčku vysokých částek měl možnost vysvětlit v rámci svého účastnického výslechu, avšak tak neučinil, resp. pouze uvedl, že má doma jakousi„ rezervičku“ pro svoji osobní potřebu. Dále uvedl, že si na poskytnutí údajné bezúročné zápůjčky žalované musel sám půjčit od dalších lidí, což nejen samo o sobě nedává smysl z hospodářského hlediska, ale navíc je v rozporu s jeho předchozím tvrzením o jakési„ rezervičce“. Navíc žalobce při svém výslechu uvedl, že žalované měl údajně zapůjčenou částku„ napůjčovat“ během několika dnů, což se rozchází s žalobou a s jeho předchozími tvrzeními, samozřejmě včetně jeho tvrzení v rámci odvolání. 5. Žalovaná poukázala na to, že dle smlouvy o zápůjčce předložené žalobcem měl tento vystavovat potvrzení o přijatých platbách a měl vystavit splátkový kalendář, ani jedna z listin neexistuje. Žalobce nebyl schopen přesvědčivě vysvětlit, jak se číslo dokladu o trvalém pobytu žalované, vystavené až v roce 2021, dostalo na smlouvu o zápůjčce datovanou dnem 16. 3. 2020. Žalobce do dotazu zástupce žalované při účastnickém výslechu nikdy předtím netvrdil, že by měl nějakou údajnou„ předchozí“ smlouvu, ani že ji skartoval a nahradil ji jakousi jinou smlouvou, což žalovaná kategoricky popírá. Při prvním jednání ve věci žalobce tvrdil, že byl pouze jeden originál a poté toto své tvrzení po dotazech zástupce žalované změnil. Žalovaná v inkriminované době byla v exekucích, bez nemovitého majetku a s vyživovací povinností vůči třem dětem a údajně měla poskytnutou půjčku vrátit ve splátkách po 50 000 Kč, což je zjevně mimo její schopnosti. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobce má na svém domě reklamu o tom, že poskytuje půjčky do 50 000 Kč. Žalobce potvrdil, že se pohybuje v oblasti poskytování úvěrů celkově přes dvacet let, a přitom absolutně nerespektoval a zcela zanedbal povinnosti, které mu při poskytování spotřebitelských úvěrů ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, což jen dále dokresluje nepoctivé chování žalobce. Žalobce potvrdil v související trestní věci, že měsíčně půjčuje několika desítkám lidí a jak vyplynulo z rozhodnutí prvostupňového orgánu České národní banky, také z rozhodnutí o rozkladu proti tomuto rozhodnutí, kdy ČNB posuzovala skutkově velmi podobnou situaci, poskytování půjček v takovém rozsahu je již podnikáním. Pokud žalobce argumentuje tím, že smlouva je současně„ dlužní úpis“, pak i s touto argumentací žalovaná zásadně nesouhlasí, přičemž poukázala na ust. § 1952 o. z. s tím, že občanský zákoník tento institut nikterak nedefinuje. Tvrzení žalobce