13 CO 313/2022-217 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6 771,21 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbytku co do částky 61 190,91 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Žalobce se svou žalobou v tomto řízení domáhal náhrady za újmu na zdraví, která mu vznikla v důsledku jednání žalovaného, za něž byl žalovaný pravomocně odsouzen rozhodnutím [stát. instituce], Odboru správního, sp. zn. [spisová značka], č. j. [spisová značka], ze dne 10. 9. 2019, pro přestupek proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb. a dle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zák. č. 251/2016 Sb., kterého se dopustil tím, že dne [datum] v době kolem 2:45 hodin, v obci [obec], v ulici [ulice], před vstupem do klubu [anonymizováno], [adresa], vytáhl a držel v ruce před hosty velký nůž, a to v okamžiku, kdy žalobce držel v sevření [jméno] [příjmení], tedy úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání. Následkem tohoto jednání došlo k potyčce s žalobcem, který mu chtěl nůž z ruky sebrat, přičemž došlo k poranění žalobce, a to na článku 2. a 3. prstu levé ruky, tedy žalovaný jinému z nedbalosti ublížil na zdraví. Žalobce se svou žalobou domáhal náhrady bolestného v částce 24 232,60 Kč včetně náhrady nákladů za bodové ohodnocení bolestného v částce 250 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v částce 40 336 Kč a náhrady nákladů cestovních výdajů za cesty za ošetřením a rehabilitací v souhrnné výši 3 143,52 Kč. Výše nároků byla mezi účastníky nesporná, spor mezi nimi byl o míře příčinné souvislosti jednání žalovaného a vzniklé újmy na zdraví žalobce. Žalovaný s nárokem žalobce na náhradu újmy nesouhlasil. Namítal, že žalobci nechtěl ublížit, že žalobce si poranění ruky způsobil sám. Rozsudkem z 15. 3. 2021, č. j. 9 C 32/2020-130, soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl se zdůvodněním, že žádnou příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a poraněním žalobce neshledal, že si žalobce poranění způsobil v plném rozsahu sám tím, že při potyčce účastníků v baru nůž nešikovně chytil. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 13 Co 121/2021-147, tento v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s poukazem na ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. Vyložil, že v tomto řízení o náhradu škody a újmy, je soud vázán rozhodnutím přestupkové komise [stát. instituce] potud, že skutečnost, že žalovaný vytáhl a držel v klubu nůž, je v příčinné souvislosti s poraněním žalobce, a uložil soudu prvního stupně, aby s přihlédnutím k dané skutečnosti opětovně zhodnotit míru spoluodpovědnosti žalovaného za poranění žalobce. Soud prvního stupně vázán pokyny odvolacího soudu doplnil v potřebném rozsahu dokazování o listinné důkazy - spisy Policie ČR, KŘPK, ÚO [obec], OO [obec] o řízeních, která z incidentu mezi účastníky v klubu [anonymizováno] vzešla. Jednalo se o spisy sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ([příjmení] hrubé jednání [anonymizováno] [obec]), sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ([příjmení] podezření z pořezání ruky [příjmení]), sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ([příjmení] obtěžování [příjmení] [jméno]) a sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (výtržnictví [příjmení] [příjmení] [obec] - [příjmení]). Dále soud prvního stupně vyslechl jako svědky [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - vedoucího oddělení policie [anonymizováno] [obec], který incident řešil. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že situaci předcházející incidentu mezi účastníky vnímala tak, že byla držena„ opilým chlapem, který byl tak dvakrát silnější než ona“ a že žalovaný nůž jen držel a neměl v plánu s ním útočit. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] připustil, že bylo nestandardní, že policie u žalobce po incidentu neprovedla test na přítomnost alkoholu v krvi ani na přítomnost drog a testovala jen žalovaného, který byl negativní. Uvedl, že se souhlasem dozorujícího státního zástupce věc podezření žalovaného ze spáchání přečinu ublížení na zdraví spočívajícího v pořezání prstů levé ruky žalobci odložil, neboť nezjistil příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a poraněním žalobce. Opětovným zhodnocením důkazů provedených již v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2021, č. j. 9 C 32/2020-130, kdy se jednalo především o spis [stát. instituce], Odboru správního, sp. zn. [spisová značka], obsahující kromě výpovědí osob zúčastněných na incidentu a svědků zejména kopii kamerového záznamu incidentu, jakož i zhodnocením výše uvedených důkazů doplněných po kasaci prvního rozsudku, dospěl soud prvního stupně k závěru, že celou potyčku mezi účastníky vedl aktivně žalobce, že je třeba mu přičítat, že k úrazu došlo za situace, kdy žalobce dle tvrzení svědkyně [jméno] [příjmení] pil alkohol a svým nevybíravým chováním vůči svědkyni incident mezi účastníky vyvolal. Žalobce se podle názoru soudu prvního stupně nenacházel v takové situaci, aby byl oprávněn se na žalovaného (tehdy ještě nezletilého) vrhnout, zvláště pokud ho žalovaný nijak neatakoval a jen s nožem stál. Žalobce se podle hodnocení soudu prvního stupně nezachoval přiměřeně okolnostem a úraz si způsobil svojí nepozorností a nedbalostí. Vzhledem k uvedenému vyhodnotil soud prvního stupně spoluzavinění žalobce na vzniku jeho vlastní škody a újmy na zdraví v poměru 90 % a ve zbývajícím rozsahu 10 % shledal spoluúčast žalovaného. Vlastní výši nároku na náhradu škody a újmy žalovaný nerozporoval, a proto soud prvního stupně vyšel z výše škody, resp. újmy tak, jak byla uplatněna, a žalovanému uložil uhradit žalobci z této částky 10 %, tj. 6 771,21 Kč, přičemž ve zbytku, co do částky 61 190,91 Kč, žalobu opětovně zamítl. 3. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvoláním, které směřovalo do zamítavého výroku II a do výroku III o nákladech řízení. Namítal, že soud prvního stupně vybočil z intencí ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. a nerespektoval, že plná odpovědnost žalovaného za následek v podobě poranění žalobce závazně vyplývá z pravomocného rozhodnutí přestupkové komise [stát. instituce]. Poukazoval na to, že vázanost soudu v tomto řízením rozhodnutím přestupkové komise vyplývá jednoznačně již z předchozího kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Dále se ohrazoval proti závěrům soudu prvního stupně o vlivu alkoholu na jeho jednání. Daný závěr označil za nepřezkoumatelný s poukazem na skutečnost, že policie u něho hodnotu alkoholu ani dalších návykových látek nezjišťovala. Stejně tak nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že měl incident vyvolat svým chováním. Namítal, že takovým závěrem soud prvního stupně jen zbytečně vyvolává náznaky legitimizace počínání žalovaného. Proti závěru soudu prvního stupně, že k jeho poranění došlo v podstatě nešťastnou náhodou, resp. v důsledku skutečnosti, že chytil špatně nůž, argumentoval tím, že k jeho poranění nedošlo v době, kdy nůž nebyl nikým ovládán, ale naopak za situace, kdy byl uchopen žalovaným. Je přesvědčen, že plnou odpovědnost za újmu na jeho zdraví nese žalovaný, neboť vytvořil nebezpečnou situaci. Podle videozáznamu z bezpečnostní kamery žalovaný vytahoval velký nůž a měl ho připravený v ruce k použití a přitom komunikoval směrem k žalobci. Nepokládá za normální a běžné, aby někdo nosil a používal abnormálně velký nůž na veřejně přístupném místě jako je bar. Odmítl úvahy o tom, že žalovaný nožem„ zachraňoval či ochraňoval“ [jméno] [příjmení], neboť s ohledem na větší počet lidí okolo účastníků před incidentem bylo podle žalobce zřejmé, že [jméno] [příjmení] nebyla v nebezpečí. Jednání žalovaného bylo podle žalobce excesivní a žalobce nesouhlasí s tím, že by mělo požívat ochrany. Vlastní spoluzavinění na vzniklé újmě na zdraví žalobce jednoznačně vyloučil. Namítal, že se v daném okamžiku cítil být ohrožen na životě a zdraví a nechtěl být pasivní v případě napadení žalovaným, který držel v ruce velký nůž, díky němuž měl převahu, a chystal se k ataku na jeho osobu. Proto využil okamžiku překvapení a odvrátil předpokládaný útok žalovaného nožem. Z tohoto důvodu navrhoval, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí ve výroku II. a také v zamítnuté části nároku žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Písemné vyjádření k odvolání nebylo žalovaným podáno. Při jednání před odvolacím soudem žalovaný uvedl, že souhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně i s jeho odůvodněním. Připustil, že v ruce nůž držel, avšak z videozáznamu je patrné, že s nožem nijak neútočil, že ho držel spíše za sebou. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním žalobce včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), zhodnotil žalobcem uplatněné odvolací důvody a dospěl k závěru, že odvolání žalobce nen