18 CO 41/2023-482 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a žalobce jako oprávněná osoba tento pozemek do svého vlastnictví přijímá (výrok I). Ve vztahu k nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezplatném převodu pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] byla žaloba zamítnuta (výrok II). Bylo rozhodnuto, že účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce a žalovaná se v minulosti neshodli a dosud neshodují na výši nároku, který žalobci svědčí z důvodu nevydaných pozemků. Byť žalovaná dokládala, že plní své povinnosti nabízet veřejně osobám oprávněným náhradní pozemky, nebylo v konkrétním žalobcově případě prokázáno, že by tak bylo činěno způsobem, který by umožnil ucházet se o pozemky a získat je, a to právě z důvodu sporné výše jeho nároku. Žádané náhradní pozemky [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] jsou ve vlastnictví státu, přičemž právo hospodaření s nimi náleží žalované. Ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] byla žalovanou vznesena námitka existence pravomocného předběžného opatření vydaného [název soudu] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které zakazuje žalované nakládání s tímto pozemkem. Existence předběžného opatření je zjistitelná ze zdarma poskytovaného veřejného systému Informace o pozemku ČÚZK. Z úplného výpisu z katastru nemovitostí pak lze zjistit, že poznámka existence předběžného opatření byla vyznačena v katastru nemovitostí dne [datum], resp. ve vztahu k potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum]. Uplatnění nároku na předmětný pozemek v jiném soudním řízení i vydání zjistitelného předběžného opatření zakazujícího dispozici s pozemkem je tudíž dřívější než vznesení nároku na pozemek v tomto soudním řízení, k čemuž došlo usnesením soudu ze dne 19. 1. 2022, jímž bylo vyhověno návrhu žalobce na připuštění změny žaloby ze dne 2. 11. 2021. Ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] nebyly žalovanou tvrzeny, ani nevyšly najevo, žádné překážky, které by bránily převodu pozemku. Vydání pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] se domáhá jiná osoba v jiném řízení již od roku 2020, zatímco žalobce v tomto řízení navrhl změnu žaloby ve vztahu k tomuto pozemku podáním ze dne 2. 11. 2021. Žalobce při jisté míře obezřetnosti mohl z katastru nemovitostí zjistit, že pozemek je již dotčen předběžným opatřením, zakazujícím nakládání s ním a je tedy zřejmé, že na tento pozemek již dříve někdo uplatnil nárok. Pokud jde o náklady řízení, prvoinstanční soud uvedl, že původně byly předmětem řízení a poté i v průběhu řízení jiné pozemky, ohledně nichž vzal žalobce žalobu, aniž by žalovaná plnila, čeho se po ní žalobce domáhal, zpět. Zdaleka větší míru úspěchu ve věci tak ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. měla žalovaná. Dle názoru soudu prvního stupně však nelze přehlédnout specifikum tohoto řízení, kdy je to žalobce, kdo musí vybírat a navrhovat pozemky, jejichž vydání žádá, aniž by znal (a mohl znát) veškeré informace o těchto pozemcích, včetně možných závad bránících převodu či skutečnosti, že pozemky budou v průběhu soudního řízení převedeny jiné osobě, ať již v důsledku veřejné nabídky či soudního rozhodnutí v jiném sporu. Povaha tohoto druhu soudního řízení je dle názoru soudu důvodem hodným zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro nějž nelze klást žalobci k tíži jeho rozhodnutí o změnách a dílčích zpětvzetích žaloby a je namístě rozhodnout, že účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, které směřovalo pouze do výroku III o náhradě nákladů řízení. Žalobce namítl, že soud nesprávně právně posoudil úspěch obou účastníků. Soud vycházel z toho, že větší míru úspěchu měla žalovaná ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobci nebyly převedeny všechny pozemky, kterých se domáhal. Z konstantní judikatury však plyne, že v předmětných sporech má soud vycházet z úspěchu ve věci ohledně ocenění restitučního nároku. Žalobce při změně žaloby vycházel při výběru pozemků ze seznamu předloženého žalovanou, u kterých se později ukázalo, že nejsou vhodné k převodu. Tyto pozemky v rámci vstřícnosti vzal žalobce zpět. Toto dokazuje, že i pro samotnou žalovanou je těžké posoudit, zda je konkrétní pozemek vhodný k převodu. Pouze po důkladné analýze pozemků může namítat jejich nepřevoditelnost. Z tohoto důvodu by bylo nespravedlivé po restituentech požadovat, aby poznali, zda je konkrétní pozemek vhodný či nevhodný k převodu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 95 920 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že v projednávané věci má za nepřípustné, aby právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno žalobci. Žalobce je jako oprávněná osoba poživatelem mnoha beneficí, což však neznamená, že by pro oprávněné osoby neměly platit obecné procesní předpisy a že by se tak neuplatnily základní zásady pro rozhodování o náhradě nákladů řízení spočívající na posouzení procesního úspěchu účastníků. Rozhodování o nákladech řízení, které bylo (i pouze v části) zastaveno pro zpětvzetí žaloby, je plně ovládáno zásadou procesního zavinění, které má být zkoumáno výlučně z procesního hlediska, soud se při rozhodování o nákladech řízení nezabývá hmotněprávní stránkou věci. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované převodu (nahrazení projevu vůle) pozemků v celkové hodnotě 6 620 345,35 Kč. Soud rozsudkem žalobě vyhověl pouze co do pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], jehož hodnota činí 111 804,96 Kč; žalobce tak byl úspěšný pouze v rozsahu 2,7 % z hodnoty původně požadovaných náhradních pozemků, celkem pouze co do hodnoty menší jak 1,7 % hodnoty pozemků. Žalovaná odkázala na aktuální nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3063/21. Žalovaná uznává, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] označila původně za převoditelný; zohlednění tohoto pozemku však mění jen to, zda žalobce byl v řízení úspěšný pouze co do 1,7 % nebo co do 2,7 %. V každém případě byl však žalobce úspěšný pouze ve zcela zanedbatelné části řízení. Z toho pak vyplývá, že žalobce žádnou reálnou snahu o prověření původně požadovaných náhradních pozemků nevynaložil, a pokud ano, přesto podanou žalobou„ zkusil“, zda mu pozemky nebudou nedopatřením žalované či soudu převedeny. V každém případě je zřejmé, že následky takového jednání či nejednání ze strany žalobce nelze přičítat k tíži žalované a zohlednit je při rozhodování o náhradě nákladů řízení v neprospěch žalované. Specifické postavení žalobce jako oprávněné osoby neznamená, že by žalobce za svoji svobodnou volbu a rozhodnutí ohledně původně požadovaných náhradních pozemků neměl v konečném důsledku nést procesní odpovědnost, jež se projeví právě v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Nevýznamné pak není ani to, že žalobce je držitelem významného restitučního nároku odpovídajícího několika miliónům v hodnotách dnešních korun. Je proto principiálně přípustné a proporcionální, aby se odpovědnost za volbu předmětu řízení projevila v nákladovém výroku. K tíži žalobce jde to, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] požadoval až do samotného konce řízení, nevzal jej zpět, přestože na posledním jednání byl žalobce ze strany soudu poučen, že předmětný pozemek není k převodu vhodný. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený výrok III rozsudku změnil tak, že právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů se přiznává žalované jako procesně úspěšnějšímu účastníkovi, eventuálně že se rozsudek v napadeném výroku III potvrzuje a žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobce i k písemnému vyjádření žalované k tomuto odvolání. Aniž by musel nařizovat odvolací jednání dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné. 5. V posuzované věci se žalobce podanou žalobou dne 22. 6. 2018 domáhal na žalované převodu (nahrazení projevu vůle) pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [část obce], parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [část obce], parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], parc. [číslo] v k. ú. [část obce] [anonymizováno] [obec], parc. [číslo] v k. ú. [část obce] [anonymizováno] [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Celková hodnota původně požadovaných náhradních poze