18 CO 59/2023-62 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání soud prvního stupně uložil žalovanému povinnosti poskytnout žalobkyni výživné tak, že a) za období od 22. 4. do 31. 12. 2022 zaplatí žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 24 900 Kč, b) za období od 1. 1. 2023 bude platit žalobkyni dávky výživného po 3 000 Kč za kalendářní měsíc tak, že do konce kalendářního měsíce, v němž bude tento rozsudek žalovanému doručen, zaplatí dávky výživného za období počínající měsícem lednem 2023 a končící kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž mu bude rozsudek doručen, a dávky výživného za další období bude platit vždy do konce předchozího kalendářního měsíce s tím, že výživné bude takto do budoucna placeno nejdéle do 26. 12. 2023, nezanikne-li vyživovací povinnost dříve na základě jiné skutečnosti (výrok I). Dále soud zamítl žalobu na poskytnutí výživného v období od 1. 11. 2021 do 21. 4. 2022 (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Žalovanému uložil povinnost zaplatit do 15 dnů od právní moci rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Chebu soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 888 Kč (výrok IV). Uzavřel, že jsou naplněny všechny procesní podmínky § 153b o. s. ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání. Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly doručovány do vlastních rukou žalovaného a byly mu takto doručeny dříve než 10 dnů před termínem prvního jednání. Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil. Žalobkyně při jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto rozhodl rozsudkem pro zmeškání v části, ohledně níž bylo možné skutková tvrzení podřadit pod právní normu, z níž žalovaná povinnost vyplývala, a na tomto základě žalobě v tomto rozsahu částečně vyhovět. Povinnost žalovaného platit žalobkyni výživné vyplývá z § 920 odst. 1 o. z. Přiměřenost výše požadovaného výživného je zřejmá. Žalobkyně v důsledku každodenní osobní péče o dítě účastníků nemá možnost si zajistit jiný příjem než z dávek státní sociální podpory v podobě pobírání peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku. V období, za které bylo žalobě vyhověno, tak byl příjem žalobkyně snížen o 5 000 Kč měsíčně. Při procesní pasivitě žalovaného soud vycházel ze skutkového tvrzení o příjmu žalovaného 35 000 Kč měsíčně. I kdyby nebylo tvrzení o takovém příjmu odpovídající, soud nezjistil žádné překážky pro dosahování potřebného příjmu žalovaného vlastní prací. Právo na výživné podle § 922 odst. 1 o. z. žalobkyni svědčí pouze ode dne zahájení soudního řízení, tj. od 22. 4. 2022. Za dobu od 1. 11. 2021 do 21. 4. 2022 bylo nutno žalobu zamítnout. Trvání povinnosti hradit výživné matce, která není provdána za otce svého dítěte, je ustanovením § 920 odst. 1 o. z. omezeno na dobu 2 let od narození dítěte. Protože tento způsob vypořádání vyplývá z právního předpisu, nebylo nutno žalobu pro následující období formálně zamítat. Soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost poskytnout žalobkyni výživu v žalované výši ode dne zahájení řízení, tj. od 22. 4. 2022, nejdéle však do 2 let od narození dítěte, tj. do [datum]. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Odvolání směřovalo pouze do rozsudku pro zmeškání ve výroku I. Uvedl v něm, že k jednání konanému dne 15. 12. 2022 (správně 14. 12. 2022) zasílal omluvu, která však soudem nebyla uznána. Protože v údajích žalobkyně byly uvedeny zkreslené informace o stavu věci, na základě kterých bylo rozhodnuto, chtěl by tyto uvést na pravou míru. Výdělek žalovaného, který pracuje na plný úvazek, činí 18 477 Kč, k tomu jsou mu vypláceny diety určené na náklady při práci v zahraničí zhruba 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný má náklady na bydlení 3 490 Kč, hradí splátku na rekonstrukci bytu 1 900 Kč, splátku úvěru v Německu vzniklého za dobu soužití účastníků 3 700 Kč. Žalovaný žádá, aby k těmto skutečnostem bylo přihlédnuto a rozhodnutí revidováno. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že pokud v žalobě byly nepřesnosti, pak tyto nebyly úmyslné, neboť k tvrzeným změnám došlo až v průběhu roku. Není jí známo, zda si žalovaný znovu půjčoval na rekonstrukci bytu, ale splátku 1 800 Kč na rekonstrukci z doby soužití účastníků hradí žalobkyně bez jakékoliv účasti žalovaného. Půjčka v SRN 150 Euro vznikla za dobu soužití účastníků, jak žalovaný uvádí, ale za tyto peníze žalovaný odcestoval na několik měsíců do Jižní Ameriky. Je tak logické, že půjčku splácí sám. Žalovaný se nezmiňuje o tom, že o náklady za bydlení se dělí s bratrem, se kterým společně bydlí. Pokud byl odhad příjmů žalovaného nepřesný, nebyl v tom ze strany žalobkyně úmysl. Rozsudkem, proti kterému se žalovaný odvolal, mu byla uložena povinnost uhradit žalobkyni zpětně výživné ve výši 24 900 Kč. Tato částka byla žalobkyni zaslána matkou žalovaného a žalobkyně tak měla možnost zaplatit dluhy, které měla za předešlé měsíce za jídlo a základní potřeby. Žalovaný se ale odvolal a zaplacenou částku považuje za předplacené výživné na dceru na půl roku dopředu a od února 2023 výživné na dceru nehradí. Žalobkyně se tak ocitla ve velmi špatné finanční situaci. 4. K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal rozsudek pro zmeškání soudu prvého stupně podle § 212a odst. 4 o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalovaného i k vyjádření žalobkyně k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné. 5. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b). 6. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se k jednání dostavil, pokládají se tvrzení žalobce obsažené v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná, a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 7. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba a předvolání k prvnímu jednání ve věci, které se konalo 14. 12. 2022, byly žalovanému řádně doručeny více jak 10 dnů před konáním jednání, jak vyplývá z dokladů o doručení na č. l. 14 spisu a úředního záznamu ze dne 1. 12. 2022 (č. l. 14 spisu). Žalovaný byl v předvolání řádně poučen o následcích nedostavení se k jednání bez důvodné a včasné omluvy. Žádost žalovaného ze dne 13. 12. 2022 o odročení jednání z pracovních a rodinných důvodů, které nebyly žádným způsobem konkretizovány a doloženy s tím, že žalovaný zároveň žádá odložit jednání na jaro 2023, soud prvního stupně shledal nedůvodnou a tuto zamítl. Stejný postup, který by pouze vedl k bezdůvodnému prodlužování řízení, ostatně žalovaný zvolil i v rámci odvolacího řízení, kde rovněž z pracovních důvodů žádal o odročení jednání, přičemž zaměstnavatel žalovaného nezbytnost jeho přítomnosti na pracovišti v den konání odvolacího jednání nepotvrdil. 8. Žalobkyně při jednání dne 14. 12. 2022, které bylo prvním, jež se v této věci konalo, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Byly tak splněny předpoklady pro vydání takovéhoto rozsudku, když tvrzení, která byla uvedena v žalobě, bylo možno považovat za nesporná a na jejich základě bylo možné ve věci rozhodnout. 9. Snad je možno pro úplnost k námitce žalovaného připomenout, že tvrzení o výši jeho příjmu uváděné v žalobě není ani v přímém rozporu s následně žalovaným předloženým dokladem o výši příjmu, dle něhož dosahuje čisté mzdy 18 477 Kč, a dále jsou mu vypláceny nezdanitelné náhrady ve výši 15 468 Kč. Soud prvého stupně tedy správně uzavřel, že byly splněny předpoklady pro vydání kontumačního rozsudku, když tvrzení uvedená v návrhu bylo možno považovat za nesporná a na jejich základě bylo možné ve věci rozhodnout. 10. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení. 11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni náklady odvolacího řízení nevznikly, resp. jejich náhradu nepožadovala.