25 CO 134/2023-161 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 126 216 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši částky 62 726,40 Kč (výrok II). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o dílo ze dne 28. 8. 2019, jejímž předmětem byla montáž provětrávané fasády v ceně 950 Kč za m2, kdy součástí objednávky ze dne 28. 8. 2019 byly všeobecné obchodní podmínky žalobce. Smlouva stanovila termín prací pro montáž kotev cca 9. 9. 2019, pro montáž desek cca 23. 9. 2019 (jedna strana objektu). Celková cena činila částku 420 716 Kč Smlouva rovněž stanovila, že termín dokončení prací je závazný s tím, že při nedodržení termínu bude uplatněna sankce 0,5 % za každý den prodlení. Potvrzením objednávky zhotovitel potvrdil, že se seznámil s obsahem VOP. VOP pak v článku 15.1 obsahovaly ujednání, že v případě, že zhotovitel bude v prodlení s dokončením díla, je povinen platit smluvní pokutu ve výši 0,5 % z ceny díla bez DPH za každý den prodlení. Dílo bylo předáno 13. 2. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný předal dílo 13. 2. 2020, oproti sjednanému termínu 23. 9. 2019, vznikl žalobci nárok na úhradu smluvní pokuty. V žalobě žalobce uvedl, že si je vědom, že v objednávce samotné došlo v ustanovení o smluvní pokutě k administrativní chybě, kdy vypadla slova„ z ceny díla bez DPH“, nicméně vzhledem k tomu, že jde o pouhý přepis ujednání uvedeného rovněž ve VOP, kde je základ pro výpočet smluvní pokuty řádně uveden, nemůže být mezi stranami pochyb o základu pro výpočet smluvní pokuty. Žalobce se domáhá smluvní pokuty za období od 16. 12. 2019 do 13. 2. 2020, celkem částkou 126 216 Kč. Žalovaný namítal, že k úplnému dokončení díla došlo dne 14. 12. 2019, a to s ohledem na prodlení ze stavbou na straně žalobce. Dále že žalobce bránil předání díla, toto nechtěl převzít pravděpodobně účelově ve snaze získat sankce za prodlení. Žalovaný se do prodlení nedostal, neboť bylo způsobeno tím, že žalobce uvedenou zakázku nestíhal. Následně žalovaný zpochybnil určitost ujednání o smluvní pokutě v objednávce. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že pokud jde o případné prodlení žalovaného ve vztahu ke sjednanému předmětu díla a ujednání o smluvní pokutě, bylo je možno hodnotit jako dostatečně určité, jen pokud jde o zpracování části díla„ montáž kotev“, která měla být ze strany žalovaného zpracována nejdéle do 9. 9. 2019. Ze stavebního deníku investora stavby vzal soud za zjištěné, že práce na fasádě byly zahájeny 13. 9. 2019 a v období od 16. 9. 2019 – 25. 9. 2019 probíhala montáž izolantu na fasádě, k opravám izolantu došlo 9. 10., 15. 10., 16. 10. a 18. 10. 2019 a v období od 30. 9. 2019 až 1. 10. 2019 proběhlo kotvení izolantu fasády. Soud odkázal na ustanovení § 2048 a § 2586 o. z., a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že uzavřeli dne 28. 8. 2019 ve smyslu ustanovení § 2586 a následujících o. z. smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla montáž provětrávané fasády žalovaným dle CN v ceně bez DPH 950 Kč za m2. Součástí objednávky byly všeobecné obchodní podmínky žalobce dostupné rovněž na jeho webových stránkách. SOD stanovila termín prací pro montáž kotev cca 9. 9. 2019, pro montáž desek cca 23. 9. 2019 (jedna strana objektu). V objednávce byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % za každý den prodlení, a to s odkazem na VOP a ustálenou obchodní praxí mezi stranami za použití výkladových pravidel dle ustanovení § 558 o. z. z celkové ceny díla bez DPH. Dostatečně určitě byla ale stranami sjednána uvedená smluvní pokuta jen pro případ prodlení žalovaného se zpracováním části díla – montáže kotev, které měly být dle SOD dokončeny do 9. 9. 2019. Ohledně určitosti ujednání o smluvní pokutě ohledně části díla – montáž desek – viz výše. Dle shodných tvrzení účastníků v rámci vyjádření stavbyvedoucího žalobce pana [příjmení], svědka [příjmení] a svědka [příjmení] část díla – montáž kotev mohla být započata až v okamžiku, kdy na předmětné stavbě byla zahájena montáž tepelné izolace fasády. Dle stavebního deníku práce na fasádě byly zahájeny dne 13. 9. 2019, montáž izolantu dne 16. 9. 2019. S ohledem na tato skutková zjištění je zřejmé, že žalovaný v žádném případě nemohl dostát svému závazku ze smlouvy, sankcionovanému smluvní pokutou, a to závazku namontovat kotvy do 9. 9. 2019, když teprve 13. 9. 2019 byly zahájeny práce na fasádě. Žalovanému tedy zabránila splnění jeho povinnosti stavební nepřipravenost na straně žalobce. Na tomto závěru nemůže změnit nic, ani další průběh zpracování díla. Soud tedy jako nedůvodnou žalobu v plném rozsahu zamítl. 2. Proti rozsudku se žalobce odvolal. V odvolání namítá, že rozsudek má za nesprávný, neboť spočívá na nesprávných skutkových zjištěních a nesprávných právních posouzeních. Pokud jde o ujednání o smluvní pokutě, pak soud toto posoudil jako dostatečně určité, soud rovněž dovodil, že dojednání o termínech je rovněž dostatečně určité. Dále uvedl, že ujednání o smluvní pokutě je neurčité, když mezi stranami byla sjednána povinnost uhradit smluvní pokutu v případě prodlení se zhotovením části díla – montáž desek cca 23. 9. 2019 (jedna strana objektu). Takové hodnocení soudu nemůže obstát. Poukazuje na textaci smluvní pokuty v objednávce s tím, že smluvní pokuta nezajišťuje povinnost dodržovat dílčí termíny dle smlouvy či vyhotovení části díla. Smluvní pokuta zajišťuje povinnost dokončit dílo jako celek. Takto zněl rovněž samotný žalobní nárok žalobce. Žalobce se nedomáhal smluvní pokuty dle článku 15.2 VOP, který zajišťuje právě dílčí termíny, nýbrž smluvní pokuty dle objednávky a článku 15.1 VOP, který zajišťuje termín dokončení celého díla. Tedy smluvní pokuta zajišťovala povinnost zhotovitele dokončit dílo do 23. 9. 2019. Co bylo předmětem díla mezi stranami, nebylo sporné. Byl-li řádně ujednán předmět plnění, pak nelze vykládat řešené ujednání o smluvní pokutě jakkoliv jinak, než že předmětná smluvní pokuta zajišťuje včasné dokončení takto vymezeného díla. Soud nesprávně hodnotil smluvní pokutu vztahující se k jednotlivým termínům smlouvy, aniž by předmětnou smluvní pokutu žalobce v řízení nárokoval. Namítá, že soud neprovedl jím navržené důkazy prokazující sjednaný termín dokončení díla a sjednaný rozsah díla. Účastníci po celou dobu znali přesnou specifikaci díla, a tedy že dílo vždy zahrnovalo montáž provětrávané fasády na čtyřech stranách objektu kina. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude plně vyhověno. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ustanovení § 214 odst. 1 o. s. ř. po provedeném ústním jednání konaném za přítomnosti obou účastníků řízení. 4. Odvolací soud má za správný závěr soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o dílo ve znění objednávky žalobce potvrzené žalovaným dne 28. 8. 2019, jejímž předmětem byl závazek žalovaného jako zhotovitele vyhotovit montáž provětrávané fasády dle cenové nabídky v ceně bez DPH 950 Kč za m2 s tím, že celková cena díla činila částku 420 716 Kč. Namístě je i závěr, že součástí smlouvy byly prohlášeny VOP žalobce. Rovněž tak je správný závěr o možnosti vyložit ujednání o smluvní pokutě týkající se způsobu jejího výpočtu, tj. v sazbě 0,5 % z ceny díla bez DPH za každý den prodlení, a to zejména s přihlédnutím ke znění VOP žalobce jako objednatele. 5. Smluvní pokuty se žalobce domáhá z titulu pozdního dokončení díla a jeho předání, tj. z důvodu prodlení na straně zhotovitele. Je tak namístě posoudit, zda a jak byl sjednán termín plnění (dokončení) díla ze strany zhotovitele. Úvaha o tom, že byl sjednán dostatečně určitě termín plnění, jen pokud jde o zhotovení tzv. kotev, jak ji soud prvního stupně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí, však není namístě. Termín pro zhotovení kotev byl uvozen slovem„ cca“, tedy„ přibližně“. Již tato formulace je nejasná, neboť neexistuje žádné pravidlo, ze kterého by bylo možno dovodit jakou odchylku toto„ přibližně“ představuje. Jisté ale je, že nejde o určení fixního, konkrétního a určitého termínu. Závěr soudu prvního stupně v tomto ohledu je navíc zcela nadbytečný, neboť žalobce se nedomáhá smluvní pokuty za prodlení se zhotovením kotev. Navíc by ani pro toto prodlení nebylo možno smluvní pokutu určit, neboť pro kotvení nebyla sjednána samostatně cena této části díla. Ne zcela správná (a navíc nadbytečná) je i úvaha o tom, že žalovaný nemohl být v prodlení se zhotovením kotev pro stavební nepřipravenost ze strany objednatele. Soud v tomto směru provedl dokazování, z něhož však nevyplývá, že by zhotovitel stavební připravenost (o níž jinak smlouva mlčí) od objednatele požadoval, a že by v případě prodlení objednatele se stavební připraveností k tomu objednatele vyzýval (dle ust. 2591 o. z.). 6. Zásadním pro posouzení