56 CO 275/2022-879 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované 1 zaplatit žalobci částku 11 556 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 8. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalovaným 1 a 2 uložil zaplatit žalobci částku 19 494 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 8. 2012 do zaplacení, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), rozhodl dále, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok IV.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaná 1 dluží na příspěvcích do fondu oprav za bytovou jednotku [číslo] za rok 2011 částku 11 556 Kč, oba žalovaní na příspěvcích do fondu oprav za bytovou jednotku [číslo] za rok 2011 dluží částku 19 494 Kč. Pokud se soud prvního stupně zabýval námitkou započtení a obranou započtení, jíž se dovolávali žalovaní, dovodil, že žalovaní nezpůsobili zánik svých závazků, které žalobce důvodně požadoval žalobou, dopisem ze dne 5. 8. 2011, přičemž netvrdili, že provedli započtení jiným právním úkonem. Pokud jde o projev učiněný v dopise z 5. 8. 2011, jedná se o neurčitý právní úkon započtení a jako takový je tento právní úkon neplatný a nemá žádných právní následků. Stejné závěry ohledně zániku závazků žalovaných v důsledku obrany v podobě započtení platí i pro procesní obranu žalovaných. Ani tato procesní obrana pro svoji neurčitost nemohla vést k zániku závazku žalovaných. Soud prvního stupně proto žalobě ve zbývající části vyhověl. 2. Žalovaní ve včasném odvolání namítali, že soud prvního stupně se nedostatečně zabýval obranou první žalované a neprovedl navrhované důkazy k prokázání postupu, jak bylo započtení pohledávky první žalované provedeno. Žalovaná provedla započtení řádně a dostatečně jasným a logickým způsobem. Žalovaní navrhovali zejména účastnickou výpověď první žalované. Poukazovali na vyhrocené vztahy a na způsob jednání [anonymizována dvě slova] v pozici statutárního orgánu žalobce. Jediné vyúčtování nebylo provedeno správně. Žalobce se odpovědnost za své pochybení snaží odklonit odkazem na nenaplnění formálních náležitostí určitého úkonu na straně žalované nebo vznášením námitky neurčitosti či promlčení. Tento postup je třeba považovat za zneužití práva, kterému nelze přiznat ochranu. Žalobce si byl dobře vědom toho, že neplní své povinnosti, zejména pokud jde o zajištění vytápění v domě. Žalovaná na to upozorňovala mnohokrát, její požadavek byl formálně shrnut v dopise ze dne 5. 8. 2011. Žalovaní odkázali na svá předchozí podání. Soud prvního stupně se nezabýval problematikou, zda žalobce měl právo vytápění v domě zastavit či nikoliv. K této problematice existuje rozsáhlá judikatura. Žalovaní navrhovali zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně navrhovali změnu rozsudku v tom směru, aby žaloba byla i ve zbývající části zamítnuta. 3. Ve svém podání z 28. 2. 2023 žalovaní namítali, že vznikla situace předvídaná ustanovením § 29 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť žalobce je právnickou osobou, přičemž od 16. 8. 2022 zde není osoba oprávněná za žalobce jednat. Je zde nedostatek procesní způsobilosti, z tohoto důvodu by měl být žalobci ustanoven opatrovník pro řízení. 4. Žalobce se k odvolání žalovaných vyjádřil v tom směru, že velká část odvolání je věnována pro spor irelevantním výtkám k výkonu funkce dnes již bývalého předsedy [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Pokud jde o zásadní právní otázku platnosti provedeného započtení vůči soudem v rozsudku přiznané pohledávce žalobce, není pro zodpovězení této otázky nutné řešit otázku, zda měl žalobce povinnost dodávat vlastníkům jednotek v domě teplo. Soud prvního stupně se musel zabývat určitostí samotného úkonu zápočtu. Žalovaní přes výzvy ze strany soudu netvrdili, že by k úkonu započtení došlo jindy a jinak, než jimi předloženými listinami. Pokud nyní účelově tvrdí, že k započtení došlo ústně, je zřejmé, že takové tvrzení je uplatňováno v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. Soud mohl posuzovat jen započtení, jenž byla žalovanými tvrzena. Vztahy mezi účastníky byly vypjaté, komunikace omezená, žalobce vylučuje, že by první žalovaná vůči němu někdy uplatnila započtení ústně tak, aby se takové uplatnění blížilo požadavkům na určitost právního úkonu. Ústní uplatnění započtení v dostatečně určité formě je vzhledem k rozsahu dílčích pohledávek na obou stranách jen stěží představitelné. Soud prvního stupně s odkazem na konstantní judikaturu dospěl k závěru, že započtení není dostatečně určité. Tento závěr považuje žalobce za správný, navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalovaných, k vyjádření žalobce a dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným. 6. Pokud jde o podání, jímž žalovaní navrhovali postup dle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu a tedy ustanovení opatrovníka žalobci v důsledku situace, kdy není v současné době osoby oprávněné za žalobce jednat, odvolací soud neshledal důvod pro ustanovení opatrovníka žalobci, neboť dle ustálené soudní praxe by bylo namístě ustanovit opatrovníka za situace, kdy právnická osoba nemá ustanovený statutární orgán, nejsou zde žádné další osoby, které by za ni vedle statutárního orgánu mohly jednat, avšak musí existovat i podmínka, že neexistuje žádný zmocněnec s dříve udělenou dosud účinnou procesní plnou mocí, který by za ni mohl jednat. V daném případě za žalobce vystupuje zástupce s dříve udělenou dosud účinnou procesní plnou mocí. 7. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně již předchozím rozsudkem z 22. 10. 2021 č. j. 11 C 328/2017-721 ve znění opravného usnesení z 16. 11. 2021, č. j. 11 C 328/2017-724. K odvolání žalovaných byl rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení v napadené části, tj. ve výrocích I., III., V., VI., zrušen a věc byla vrácena v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně předčasnými a neúplnými. Soud prvního stupně se nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem zabýval námitkou započtení, jíž se dovolávali žalovaní. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby postavil najisto, zda byla vznesena řádně námitka započtení, pakliže byla vznesena včas a řádně, bylo na místě zabývat se vznesenou obranou ze strany žalované, když z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nebylo seznatelné, jaké důkazní návrhy soud prvního stupně zamítl a z jakých důvodů. 8. Soud prvního stupně v dalším řízení provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje, na které pro stručnost odkazuje a které níže uvedeným způsobem doplňuje. 9. V posuzované věci se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 68 453 Kč s odůvodněním, že žalovaní se dostali do prodlení s placením vyúčtování služeb spojených s užíváním bytových jednotek [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. V žalobním návrhu žalobce uvedl, že první žalovaná dluží za vyúčtování za rok 2010 za bytovou jednotku [číslo] částku 22 114 Kč, za vyúčtování za rok 2011 za tutéž bytovou jednotku dluží částku 20 839 Kč, za vyúčtování za rok 2010 za bytovou [číslo] dluží částku 910 Kč, za vyúčtování za rok 2011 za tutéž bytovou jednotku dluží částku 24 590 Kč, celkem 68 453 Kč. Ve vztahu k bytové jednotce [číslo] bylo za kalendářní rok 2010 žalovanou zaplaceno 50 000 Kč a za kalendářní rok 2011 pak 18 000 Kč, ve vztahu k bytové jednotce [číslo] za kalendářní rok 2010 bylo zaplaceno 18 707 Kč a za kalendářní rok 2011 nebylo zaplaceno ničeho. V průběhu řízení bylo rozhodnuto o přistoupení druhého žalovaného na straně žalované. Uplatnění návrhu u soudu předcházela předžalobní upomínka, adresovaná první žalované ze dne 14. 10. 2012. Mezi účastníky řízení je nesporným, že žalovaná číslo jedna dluží na příspěvcích do fondu oprav za bytovou jednotku [číslo] za rok 2011 částku 11 556 Kč, oba žalovaní na příspěvcích do fondu oprav za bytovou jednotku [číslo] za rok 2011 dluží částku 19 494 Kč. 10. Soud prvního stupně provedl k důkazu dopis žalované z 5. 8. 2011 nazvaný„ oznámení o vzájemném započtení pohledávek“. Žalovaná předložila tvrzení, že tímto dopisem hodlala započíst částku 139 531,05 Kč, dopis byl žalobci doručen dne 8. 8. 2011 Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalovaných, že se soud prvního stupně s námitkou započtení nevypořádal dostatečným způsobem. Soud prvního stupně vyhodnotil text výše uvedeného dopisu v kontextu s vyjádřením žalovaných, tak jak žalovaní učinili ve svých podáních činěných vůči soudu prvního stupně po příslušných poučeních a výzvách. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že tvrdil