56 CO 80/2023-283 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 9. 2. 2023, č. j. 38 C 209/2022-204 zvýšil Okresní soud Plzeň-město výživné, které je žalovaný povinen platit na výživu žalobkyně v částce 3 000 Kč měsíčně, na částku 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022 (výrok I), žalobu žalobkyně co do částky 1 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 2022 do budoucna a dále co do částky 2 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 7. 2022 do 31. 8. 2022 zamítl (výrok II), zamítl také vzájemnou žalobu žalovaného, jíž se žalovaný domáhal snížení výživného placeného na žalobkyni za dobu 1. 1. 2018 na částku 1 000 Kč měsíčně do doby zletilosti žalobkyně a dále pak od 4. 8. 2021 do budoucna na částku 0 Kč (výrok III), svým rozhodnutím soud prvního stupně změnil rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve výroku II (výrok IV), dlužné výživné (správně nedoplatek na výživném) ve výši 5 000 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do 31. 1. 2023 uložil soud prvního stupně žalovanému k zaplacení do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok V) a konečně pak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobkyně i žalovaný. 3. Žalobkyně směřuje své odvolání proti výrokům I, II, IV, V a VI rozsudku soudu prvního stupně. Zdůrazňuje, že v době posledního rozhodování soudu o výživném jí bylo 6 let, nyní je zletilá a zvýšení výživného o pouhých 1 000 Kč měsíčně se jí jeví jako nedostatečné a nepřiměřeně nízké. Dále žalobkyně namítá, že žalovaný má dlouhodobě problémy s placením výživného, na výživném splatném k rukám její matky dluží cca 123 000 Kč a k rukám žalobkyně dlužil cca 54 000 Kč. Dne 10. 3. 2023 byla žalobkyni zaslána k jejím rukám ze strany otcovského dědečka částka 50 000 Kč. Žalobkyně dále uvádí, že se v mezidobí snížil výdělek její matce, která musela zanechat přivýdělku s ohledem na péči o další dítě, nezletilou [jméno], narozenou [datum], kterou má nyní ve střídavé péči s jejím otcem. Žalobkyně nesouhlasí se stanovením počátku zvýšené vyživovací povinnosti na 1. 9. 2022, když má za to, že zvýšené životní náklady měla už k 1. 7. 2022, a z tohoto důvodu považuje svůj požadavek na zvýšení výživného od uvedeného data za oprávněný. Žalobkyně zdůrazňuje, že se opravdu řádně připravuje na své budoucí povolání soustavným studiem, má výborné studijní výsledky a není možné, aby veškeré náklady související s jejími potřebami hradila pouze a výlučně její matka. V současné době nemá žalobkyně ani časový prostor k tomu, aby si při studiu vysoké školy přivydělávala. Žalobkyně zdůrazňuje, že nemá zájem na tom, aby její otec platil neúměrně vysoké výživné, a proto, po zohlednění jeho situace, požaduje výživné v pouhé částce 5 000 Kč měsíčně, tedy jen o 2 000 Kč vyšší než v době, kdy jí bylo 6 let. V závěru odvolání žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zvýší výživné, které je žalovaný povinen platit žalobkyni, na částku 5 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 3. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, počínaje od 1. 7. 2022, stanoví dlužné výživné od 1. 7. 2022 a uloží žalovanému povinnost dlužné výživné uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku a dále nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení. 4. Žalovaný v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně požaduje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a návrh žalobkyně na zvýšení výživného zcela zamítl a dále vyhověl jeho návrhu na snížení výživného. Polemizuje s dílčími skutkovými závěry soudu prvního stupně a zdůrazňuje, že jeho nynější špatná finanční situace je zaviněna neoprávněnou exekucí vedenou na jeho majetek, kdy mu byly exekutorem zabaveny movité věci, které potřebuje ke svému podnikání, a dále zdravotním stavem, kdy je omezen co do pracovního zařazení, a i když je evidován jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce, zatím vhodnou práci nenalezl a je nyní bez příjmu. Z těchto důvodů má za to, že jsou u něho dány podmínky pro snížení, nikoli pro zvýšení, výživného. Žalovaný nesouhlasí se soudem prvního stupně, pokud dovodil, že žalovaný měl dostatečnou dobu na uspořádání svých poměrů. V tomto směru žalovaný namítá, že tato doba nezávisí na jeho vůli, ale na postupu zúčastněných státních institucí. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání, doplnil řízení provedením důkazu listinami, jak je uvedeno níže, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je nedůvodné a odvolání žalovaného, pokud směřuje proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně, je částečně důvodné. 6. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů zjistil skutkový stav věci a z jeho skutkových zjištění lze vycházet i v odvolacím řízení. Správně bylo zjištěno, že od doby předchozího rozhodování soudu o rozsahu vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni došlo k výraznému nárůstu potřeb žalobkyně. Pro určení rozsahu vyživovací povinnosti jsou však kromě odůvodněných potřeb oprávněné osoby a jejích majetkových poměrů významné i majetkové poměry a schopnosti a možnosti osoby povinné, jak vyplývá z ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku. V tomto směru již soud prvního stupně zjistil, že žalovaný v květnu 2021 prodělal závažné onemocnění (akutní infarkt spodní stěny a pravé komory srdeční) a v důsledku této nemoci je schopen pouze lehké fyzické práce; není schopen práce na směny a v nočním provozu (lékařská zpráva z 10. 10. 2022 na č. l. 62a spisu). Tento zdravotní stav žalovaného pak ovlivňuje možnosti úřadu práce zajistit žalovanému zaměstnání, zejména jestliže v průběhu odvolacího řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný je na základě rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 2. 3. 2023 osobou zdravotně znevýhodněnou podle ustanovení § 67 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, a to s účinností od právní moci toho rozhodnutí (2. 3. 2023) do 29. 2. 2028. Podle odůvodnění zmíněného rozhodnutí má žalovaný zachovanou schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale jeho schopnost být nebo zůstat pracovně začleněn, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat, jsou podstatně omezeny z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalovaný ani před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím nevyloučil obnovení podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné, avšak za podmínek, které vyhoví jeho zdravotnímu stavu a v situaci, kdy bude schopen opatřit si finanční a další prostředky k opětovnému zahájení podnikatelské činnosti. Odvolací soud má za to, že pracovní schopnost žalovaného je zachována do té míry, že je schopen, ať už v důsledku přijetí zaměstnání třeba i mimo obor či prostřednictvím samostatně výdělečné činnosti, dosahovat příjmu ve výši alespoň minimální mzdy, která v současné době činí 17 300 Kč, a není tedy žádný důvod ke snížení výživného dosud stanoveného částkou 3 000 Kč měsíčně. Odvolací soud současně neshledává podmínky pro zvýšení výživného ve smyslu návrhu žalobkyně se zpětnou účinností od 1. 7. 2022. Za prokázanou skutečnost odvolací soud považuje žalobkyní tvrzený nárůst jejích odůvodněných potřeb v souvislosti s věkem a zahájením vysokoškolského studia. Na těchto nákladech jsou povinni podílet se oba rodiče žalobkyně v rozsahu, který vyplývá z výše citovaného ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku. Pokud jde o příjmové poměry matky žalobkyně, bylo v průběhu odvolacího řízení zjištěno, že v době od července do prosince 2022 činil její průměrný čistý měsíční výdělek 33 136 Kč a v době od ledna do dubna 2023 24 937 Kč. Matka žalobkyně na rozdíl od otce žalobkyně, tedy žalovaného, má další vyživovací povinnost k polorodé sestře žalobkyně [jméno], narozené [datum]. Lze tedy uvažovat, že i vyživovací povinnost matky žalobkyně k žalobkyni je dána v rozsahu minimálně 3 000 Kč měsíčně, a dále je třeba zohlednit i to, že žalovaný nad rámec soudem stanoveného výživného hradí žalobkyni náklady na telefon ve výši 600 Kč měsíčně. Nelze se tak domnívat, že by žalobkyně nebyla schopna hradit v nezbytném rozsahu odpovídajícím příjmovým poměrům svých rodičů své potřeby, včetně nákladů spojených se studiem. 7. K podání návrhu na snížení výživného pro žalobkyni byl žalovaný motivován, jak sám uvedl, podáním trestního oznámení ze strany žalobkyně a její matky z důvodu neplacení výživného žalovaným v době minulé. Pokud soud prvního stupně vzájemnou žalobu žalovaného zamítl, když nezjistil žádné závažné důvody, které by byly sto založit změnu předchozího rozsudku o vyživovací povinnosti žalovaného ve smyslu jejího snížení, odvolací soud se se závěrem soudu prvního stupně zcela ztotožňuje. I odvolací soud připouští, že žalovaný po určitou dobu, kdy byl hospitalizován v důsledku svého onemocnění od 18. 5. do 1. 6. 2021, nebyl schopen pracovat a následkem tohoto onemocnění byla u žalovaného výrazně omezena schopnost k právním úkonům (zpráva neurologa z 8. 6. 2021). Tyto závažné obtíže již nebyly zjištěny při neurologickém vyšetření žalovaného dne 23. 3. 2022, kdy