61 Co 99/2023-383 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (podnikatelka a zhotovitelka díla) domáhala na žalované (spotřebitelce) doplacení ceny díla 41 686 Kč s úroky z prodlení (výrok I) a zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením části ceny díla 120 917,56 Kč (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení vzniklé jejím zastoupením ve výši 237 768, 90 Kč (výrok III ve znění opravného usnesení). Uvedl, že účastnice dne 30. 4. 2019 uzavřely smlouvu o dílo č. , hodnota, dle § 2586 o. z., jejímž předmětem byla dodávka a montáž kotle VIESSMANN do nemovitosti žalované a demontáž původního kotle VIADRUS. Žalovaná dne 30. 4. 2019 zaplatila zálohu 40 000 Kč a převzala zakázkový list obsahující rozpis základních položek a celkovou cenu zakázky 110 427 Kč, poté žádala o prověření, zda se na opravu jejího kotle nevztahuje záruka, a po informaci žalobkyně, že nejde o záruční vadu kotle, podepsala smlouvu o dílo. Dne 3. 5. 2019 zaplatila další zálohu 30 000 Kč a 6. 5. 2019 jí žalobkyně dílo předala, žalovaná ale odmítla dohodnutou cenu doplatit poté, co zjistila od , jméno FO, , že výměna kotle nebyla nutná, neboť starý kotel byl opravitelný za několik tisíc korun.2. Soud prvního stupně poukázal na princip ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a zabýval se přednostně platností smlouvy o dílo z hlediska dodržení zásady dobrých mravů a též tím, zda žalovaná uzavřela smlouvu v omylu, jak to namítala v průběhu řízení. Postupoval tedy dle § 583, § 586 o. z. a dle zásad vyjádřených v § 574 o. z., a dospěl k závěru, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná smlouvu uzavřela v omylu vyvolaném žalobkyní na základě její nesprávné informace o tom, že oprava původního kotle VIADRUS by byla značně nákladná a neúčelná, což ji vedlo k uzavření smlouvy o koupi a montáži kotle nového. Šlo o omyl omluvitelný, žalovaná jednala dle odborného doporučení žalobkyně, sama nemohla rozeznat skutečný stav věci ani při zachování obvyklé opatrnosti a jako spotřebitelka neměla potřebné znalosti a informace na rozdíl od žalobkyně, jejímž cílem bylo ovlivnit ekonomické jednání žalované. Smlouva o dílo je proto neplatná. Soud prvního stupně podrobně popsal zjištění z jednotlivých důkazů (odst. 28 – 32 odůvodnění), uvedl, proč některé z důkazů nepovažoval za věrohodné (odst. 33, 34 odůvodnění), a též vysvětlil, z jakých důvodů neprovedl další účastníky navržené důkazy či je nehodnotil, protože neměly význam pro posouzení platnosti či neplatnosti smlouvy o dílo (odst. 35 a 36 odůvodnění). Protože shledal, že neplatnost se týká všech ujednání obsažených ve smlouvě o dílo, zamítl žalobu o doplacení ceny díla i žalobu o zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením části ceny díla. Uvedl dále, že jsou i další důvody pro neplatnost ujednání o smluvní pokutě, zejména jeho neurčitost. Odkázal na to, že sama žalobkyně neměla jasno, jaká byla sjednána výše smluvní pokuty, opakovaně měnila svá tvrzení, částečně vzala návrh na zaplacení pokuty zpět. Žalobkyně také poukazovala na zakázkový list č. 000315, formulář, v němž byly podmínky smluvní pokuty upraveny jinak než ve smlouvě o dílo, ale smlouva byla uzavřena později. Další zakázkový list č. 000497 byl vystaven až po ukončení díla a obsahuje předtištěné ujednání o uznání zakázku a smluvní pokutě a je v něm uvedena výše smluvní pokuty 0,5% za každý den prodlení z celkové ceny 110 427 Kč. Nejde ale o písemný oboustranný dodatek ke smlouvě o dílo, kterým jedině by mohla být – dle svého výslovného znění – smlouva o dílo změněna. Je třeba vycházet z ujednání o smluvní pokutě obsaženém v ( individuálně sjednané) smlouvě o dílo, jde ale o ujednání neplatné dle § 551 až 553 o. z. pro svoji neurčitost, neboť nelze dovodit, zda je výše smluvní pokuty (1% denně) odvozena procentem z celé ceny díla nebo jen z částky, která nebyla zaplacena včas. Uvedl také, že již v průběhu řízení upozornil účastnice, že výše smluvní pokuty 1% denně je zpravidla posuzována jako nepřiměřeně vysoká a ujednání o této výši je posuzováno jako úkon příčící se dobrým mravům. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně plným úspěchem žalované ve věci, tedy dle § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Ve včasném odvolání žalobkyně namítla, že uzavření smlouvy o dílo bylo prokázáno, neboť žalovaná podepsala zakázkové listy i písemné vyhotovení smlouvy. Po prohlédnutí původního kotle VIADRUS žalobkyně nemohla garantovat rychlou opravu poruchy, zejména pro nutnou výměnu součástek, které by bylo nutno nejprve objednat. Není ale pravda, že by sdělila žalované, že je kotel neopravitelný. Trvala na svém tvrzení uváděném již v průběhu řízení, že opravu původního kotle považovala za nerentabilní a nedoporučila ji - jde o její odborný závěr, a není pravda, že by jím uvedla žalovanou v omyl. Nesouhlasila se závěrem, že opravu původního kotle bylo možné provést a že by oprava byla rentabilní, namítla vady znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a poukázala na to, že kotel byl špatně instalován, což znalec nehodnotil, objektivně se nezabýval technickým stavem kotle VIADRUS a jeho jednotlivá zjištění i závěry jsou nesprávné. Vytkla, že soud prvního stupně pochybil, neboť nevyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně a neustanovil znalce k objektivnímu zkoumání stavu původního kotle a příčin jeho závad. Žalobkyně také navrhla provedení důkazu zprávou výrobce kotle VIADRUS zejména ohledně toho, co vše bylo na kotli měněno, a výslech , jméno FO, , její pracovnice, která je autorizovaným servisním technikem původního kotle i kotle nového. Trvala na tom, že z jednání žalované nevyplývá její omyl, ale naprostá lhostejnost k řešení problému, což by mělo jít k její odpovědnosti. Zdůraznila, že žalovaná kotel normálně užívá, ač ho nezaplatila, neprovádí pravidelnou kontrolu, a protože kotel se pravděpodobně stal součástí její nemovitosti, měla by poskytnout náhradu toho, co podle smlouvy obdržela, tedy zhodnocení svého majetku. Tím se však soud prvního stupně nezabýval a jeho překvapivý závěr o neplatnosti právního jednání – smlouvy o dílo - byl přijat bez předchozího upozornění účastníků, čímž došlo k vadě řízení, neboť soud prvního stupně nesplnil poučovací povinnost dle § 118a odst. 2 o. s. ř. Je nepřijatelné, aby žalovaná nebyla povinna platit sjednanou cenu díla ani jinak nahradit hodnotu poskytnutého plnění. Podrobně se žalobkyně také zabývala otázkou platnosti ujednání o smluvní pokutě a uváděla, že její výše byla srozumitelně a určitě sjednána v zakázkových listech i ve smlouvě o dílo a není nic neurčitého či nejasného na tom, že smluvní pokuta činí 1% denně z účtované částky ceny díla. Sjednaná výše smluvní pokuty je také přiměřená, odpovídající kritériím dle judikatury vyšších soudů. Žalobkyně nesouhlasila ani s rozhodnutím o nákladech řízení a žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání poukázala na správný závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o dílo a uvedla dále, že dílo nebylo řádně dokončeno, protože jí nebyly předány všechny nezbytné doklady, např. protokol o předání díla, a pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že je smlouva platná, měl by hodnotit, že žalovaná dopisem ze dne 28. 9. 2019 od smlouvy o dílo odstoupila pro její podstatné porušení. Žalobkyni nevznikl nárok na doplatek ceny díla a ani nárok na zaplacení smluvní pokuty, protože část smlouvy o smluvní pokutě vyjádřená v čl. 4.3. je neurčitá. Není patrné, jak přesně má být výše smluvní pokuty stanovena a není ani jasné, s kým byla smluvní ujednání uvedená v tomto dokumentu vlastně uzavřena. V té souvislosti žalovaná poukázala na judikaturu týkající se nepřiměřenosti ujednání o výši smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy. Vyjádřila se i k otázce náhrady nákladů řízení a k dalším námitkám žalobkyně a žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i předchozí řízení, dospěl ale k závěru, že zatím lze věcně rozhodnout jen o části odvolání žalobkyně, a to proti výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení smluvní pokuty 120 917, 56 Kč.6. Žalovaná se uplatněnému nároku na doplacení ceny díla bránila tvrzením, že si koncem dubna 2019 objednala u žalobkyně opravu svého porouchaného kotle VIADRUS, revizní technik žalobkyně , Anonymizováno, . , jméno FO, konstatoval jeho neopravitelnost a další nepoužitelnost a dodatečně k žádosti žalované jí sdělil i to, že její kotel není v záruce, resp. že jeho vady neuznal výrobce jako vady podléhající záruce. Pod vlivem těchto informací žalovaná souhlasila, že jí žalobkyně dodá a instaluje kotel nový. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení správně uzavřel, že dílo žalobkyně provedla a žalovaná postupně zaplatila zálohy celkem 70 000 Kč. Dne 26. 5. 2019 však nechala prohlédnout původní kotel , jméno FO, , tj. osobou oprávněnou k instalaci, provozu a údržbě kotlů VIADRUS na pevná paliva a z jeho zprávy – servisního záznamu – zjistila, že kotel měl poruchu provozního cha