64 CO 250/2023-52 — Krajský soud v Plzni

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 20 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z tohoto základu od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok I), ve zbývající části, tj. ohledně částky 24 314 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 936,22 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 2 100 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 588,86 Kč a dále úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 22 900 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Zjistil, že předchůdce žalobce – [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 21. 10. 2019 smlouvu o úvěru, podle které žalované poskytl úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se jej zavázala vrátit s úrokem ve výši 13 054 Kč, s dohodnutým poplatkem ve výši 9 160 Kč a s pojistným ve výši 3 096 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Ze smlouvy vyplývá vyplacení částky žalované v hotovosti. Úvěrová smlouva prokazuje, že žalovaná byla věřitelem jasně a srozumitelně seznámena s tím, kolik bude muset hradit na jednotlivých splátkách i kolik celkově zaplatí. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena na žalobkyni. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 25 000 Kč měla žalovaná uhradit tuto částku ve lhůtě do jednoho měsíce (??) navýšenou o částku 25 310 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Tyto podmínky shledal vůči žalované značně nevýhodné a smlouvu jako celek posoudil jako neplatnou, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, ve smyslu ustanovení § 580 občanského zákoníku (o. z.) K takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat. Žalobkyně má právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistině 20 800 Kč s úrokem z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 2. Rozhodnutí soudu prvního stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním. Odvolání směřuje proti výroku II a proti výroku o nákladech řízení. Výrok ve věci samé je napaden toliko v rozsahu, v jakém soud zamítl žalobu na zaplacení 2 100 Kč s úrokem z prodlení. Soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, pokud dovodil, že žalovaná uhradila celkem 4 200 Kč a že jí zbývá na dluh zaplatit částku 20 800 Kč. Tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobce ani z jím předložených důkazů (Přehled plateb neboli Tabulka umoření – předloženo již jako příloha žaloby). Žalobce v podané žalobě (Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 01. 11. 2022) výslovně uvádí, že:„ Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 2 100 Kč“ (poslední věta čl. II. na straně č. 3 žaloby). Ve druhém odstavci čl. IV. na straně č. 4 žaloby pak žalobce uvádí, že:„ Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Navrhuje, aby odvolací soud přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčené části změnil a žalobě v rozsahu podaného odvolání vyhověl. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. v rozsahu odvoláním dotčeném. Odvolání je důvodné. 5. V přezkoumávané věci, jak plyne z žaloby a z rozsudku soudu prvního stupně je předmětem řízení peněžitá pohledávka žalobkyně ve výši 45 114 Kč s příslušenstvím, které je žalobou vymezeno jako kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 936,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 588,86 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z 22 900 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 25,23 % ročně, rovněž ze základu 22 900 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Jak uvedeno, právním důvodem uplatněných nároků je smlouva o zápůjčce ze dne 31. 7. 2017, kterou uzavřeli [právnická osoba] a žalovaná. Tuto smlouvu žalobkyně k žalobě připojila, soud prvního stupně ji provedl k důkazu a zjištění, která stran jejího uzavření a obsahu učinil a která jsou výše shrnuta, má odvolací soud za správná. Stejně tak má odvolací soud za správný závěr soudu, že poskytnutí peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč žalované bylo v řízení prokázáno, a že byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně k uplatnění žalovaného nároku. 6. Soud prvního stupně ohledně rozsahu plnění, které se žalobkyni od žalované dostalo, vyšel z předpokladu, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 4 200 Kč. Pravděpodobně vyšel z vlastní interpretace žalobních tvrzení, která pod bodem 1 odůvodnění rozsudku uvedl, a dovodil, že do 29. 7. 2020 bylo zaplaceno 2 100 Kč (rozdíl mezi 25 000 Kč a částkou 22 900 Kč) a poté znovu tatáž částka, tj. 2 100 Kč. Jde o spekulaci, neboť úvaha o tom, jakým způsobem prvoinstanční soud dospěl k rozsahu plnění žalované v odůvodnění rozsudku, chybí. Podle názoru odvolacího soudu nemá uvedený závěr v provedeném dokazování ani v tvrzeních účastníků oporu. Žalovaná v řízení netvrdí nic, tedy ani to, že by zaplatila více, než co uvedla žalobkyně. Žalobkyně v žalobě jednoznačně uvedla, že žalovaná do„ podpisu smlouvy o postoupení pohledávek“, k němuž došlo dne 28. 1. 2022, zaplatila 2 100 Kč, přičemž poslední platba byla provedena 15. 11. 2019, a poté do sepisu a podání žaloby již neuhradila nic. Toto tvrzení není v jakémkoliv rozporu s dalším tvrzením žalobkyně, že ke dni 29. 7. 2020 činila dlužná jistina 22 900 Kč. I z listiny nazvané„ tabulka umoření“, kterou soud podle protokolu o jednání z 20. 4. 2023 provedl k důkazu, plyne, že ke dni vyhotovení tohoto dokumentu (31. 1. 2022) bylo na jistinu dluhu zaplaceno právě 2 100 Kč. Zjištění soudu prvního stupně, že ve skutečnosti žalovaná zaplatila 4 200 Kč, proto zcela postrádá oporu ve skutkovém stavu, který vyšel v řízení najevo. 7. Z uvedených důvodů odvolací soud při rozhodnutí o odvolání vyšel ze závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyni na úhradu jí poskytnuté zápůjčky od žalované dostalo více než 2 100 Kč. Vzhledem k rozsahu, v jakém žalobkyně přezkoumávané rozhodnutí soudu prvního stupně napadla, je pro rozhodnutí o jejím odvolání nepodstatné, zda závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti účastníky uzavřené smlouvy je správný či nikoliv, a odvolací soud se hodnocením platnosti smlouvy nezabýval. Je totiž nepochybné, že ať už jde o nárok z této smlouvy nebo o nárok vzniklý z bezdůvodného obohacení, má žalobkyně vedle soudem prvního stupně jí již přisouzených 20 800 Kč s příslušenstvím, také právo na zaplacení dalších 2 100 Kč, kterážto částka v součtu s tím, co již bylo žalované uloženo, představuje rozdíl mezi tím, co žalovaná od žalobkyně obdržela a co jí již vrátila. Odvolací soud proto podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. v napadené části rozhodnutí soudu prvního stupně změnil, a zaplacení této částky žalované uložil, a to spolu s úrokem z prodlení, který je žalobkyní právem požadován ve výši určené předpisy práva občanského. 8. Jelikož odvolací soud změnil přezkoumávané rozhodnutí, je povinen podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout i o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Přestože se míra úspěchu žalobkyně vzhledem k jejímu úspěšnému odvolání zvýšila, nadále je v řízení úspěšnějším účastníkem žalovaná, které v něm ovšem žádné náklady nevznikly. Odvolací soud tak podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.