64 CO 277/2023-35 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I) a ve zbylé části žalobu zamítl (výrok II). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 405,36 Kč (výrok III). Vycházel ze zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému 8 000 Kč za úplatu 2 988 Kč a žalovaný měl vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úplatou ve lhůtě 28 dnů. Žalovaný nic nevrátil. Soud prvního stupně dovodil, že poplatek za sjednání úvěru je odměna věřitele ze zapůjčených peněz, tedy úrok. Úroková sazba by tak byla sjednána ve výši 487% ročně. Takové ujednání soud prvního stupně považoval na jednání v rozporu s dobrými mravy a neplatné podle § 580 občanského zákoníku. Sjednanou částku souhrnného poplatku považoval za zcela nepřiměřenou, protože roční procentní sazba nákladů se v době poskytnutí peněžních prostředků pohybovala kolem 9% ročně. Celou smlouvu proto hodnotil jako neplatnou. Vztah mezi účastníky proto posuzoval i titulu bezdůvodného obohacení žalovaného a uložil mu povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbývající části žalobu zamítl. 2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala zamítavý výrok pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně, protože nesdílela závěr o neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky. Namítala, že samotný poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje náklady spojené s administrací úvěru (administrativní náklady, prověření úvěruschopnosti) a současně přiměřený zisk žalobkyně. Při posuzování jeho výše je třeba zvážit i rizikovost poskytovaného úvěru a sjednaný úrok tak může i několikanásobně překračovat úrok obvykle poskytovaný bankami. Odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě žalovaný uplatnil slevový kód, takže byl poplatek snížen na 1 494 Kč (50%), který by zaplatil v případě splnění své smluvní povinnosti úvěr vrátit. Proto přiměřenost poplatku, který je svou povahou úrokem za poskytnutí úvěru, nelze posuzovat jen podle úrokových sazeb, které jsou standardně vyžadovány u spotřebitelských úvěrů. Sjednaný poplatek tak nevybočuje z ustálení praxe a je třeba jej hodnotit jako přiměřený. Závěr o platnosti smlouvy o úvěru tak znamená, že žalobkyni náleží i právo na smluvní pokutu podle smlouvy o úvěru, protože úvěr nebyl zajištěn jiným způsobem. Žalobkyně odkazovala i na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni v obdobných věcech, např. 25 Co 37/2020 nebo 64 Co 333/2019. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II a III a žalobě vyhověl. 3. Povinný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výroku II a souvisejícím výroku III, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části není věcně správné. O odvolání rozhodl bez jednání se souhlasem účastníků (§ 214 odst. 3 o. s. ř). 5. Byť soud prvního stupně nedostatečně vyjádřil, která část žaloby byla zamítnuta, z obsahu spisu je zcela zřejmé, že se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 000 Kč představující jistinu spolu s úrokem z prodlení, částky 2 988 Kč souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru, a částky 1 768 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum] Celkem 12 756 Kč. Předmětem odvolacího řízení, to je„ zbylá část žaloby“ ve výroku II, je tak právo na zaplacení poplatku z úvěru ve výši 2 988 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 768 Kč. 6. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 občanského zákoníku. Žalovaný se sám zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně, uvedl požadované údaje a předložil kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Žalobkyní mu byla založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný tímto způsobem požádal o poskytnutí úvěru, žalobkyně po prověření údajů zaslala žalovanému návrh smlouvy o úvěru ve výši 8 000 Kč a on tento návrh [datum] odsouhlasil. Podle obsahu smlouvy měl vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč do [datum] a to spolu se sníženým poplatkem 1 494 Kč, celkem 9 494 Kč. Obsahem smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě v článku IX bod. 1 písm. a) ve výši 0,1% denně za každý den prodlení s plněním povinnosti. Pokud soud prvního stupně smlouvu o úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatnou, odvolací soud s takovým právním posouzením nesouhlasí. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy nelze učinit pouze na základě soudem prvního stupně zmíněné roční úrokové sazby ve výši 487% a RPSN ve výši 4 270% bez závěru, zda lze takové ujednání oddělit od celku a bez úvahy o tom, že úvěr měl být vrácen za 28 dnů a nikoliv za rok nebo později. 7. Smlouva byla uzavřena [datum] a téhož dne byla žalovanému částka 8 000 Kč odeslána na jeho účet č. [bankovní účet]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí tzv. rychlé půjčky v řádu několika hodin, čehož si žalovaný musel být nepochybně vědom, protože se přihlásil do elektronického systému žalobkyně a vyplnil potřebné údaje a se žalobkyní nastavenými podmínkami, včetně sankcí v případě nesplnění povinností v podobě smluvní pokuty, souhlasil. Nelze přehlédnout, že úvěr byl poskytnut v poměrně malé výši a na krátkou dobu a kromě mluvní pokuty nebyl ničím jiným zajištěn, takže jeho rizikovost byla vysoká. Srovnávat roční úrokovou sazbu, kterou soud prvního stupně v daném případě určil ve výši 487%, nelze srovnávat s úrokovou sazbou z úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy spotřebitelům, protože úvěr byl poskytnut za s nimi nesrovnatelných podmínek spočívajících v tom, že se žalovanému dostalo téměř obratem od uzavření smlouvy požadované částky, a úrok je sjednán a požadován za konkrétní krátké časové období 28 dnů, nikoli úrok běžící až do zaplacení jistiny. Za situace, kdy měl úvěr vrátit v této době, nelze výši 1 494 úroku Kč zahrnující i administrativní výdaje považovat za rozpornou dobrými mravy. Ze žádných okolností nelze také dovodit, že by žalobkyně zneužila obtíží žalovaného k prosazení vlastních zájmů, případně že by se žalovaný v nějakých obtížích nacházel a svoji životní situaci hodlal vyřešit úvěrem. 8. Žalobkyni také nelze vyčítat, že v úvěrové smlouvě zajistila splnění povinnosti žalovaným vrátit jí 8 000 Kč spolu s poplatek ve výši 1 494 Kč, případně 2 988 Kč, do 28 dnů smluvní pokutou ve výši 0,1% denně. Pokud soud prvního stupně považoval za neplatné i toto ujednání, nelze s jeho závěrem souhlasit. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno vzít v úvahu zejména výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. V projednávané věci bylo řádné splacení úvěru žalovaným v poměrně krátké době zajištěno denní pokutou 0,1%, to odpovídá roční sazbě 36,5%, což se § 122 zákona č. 256/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ani ustálené judikatuře nepříčí. 9. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru o platném jednání účastníků při uzavření smlouvy o úvěru tedy i o opodstatněnosti nároku žalobkyně plynoucího ze smlouvy nejen na jistinu s úrokem z prodlení, ale i na poplatek ve výši 2 988 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 768 Kč počítanou za dobu od [datum] do [datum] (podání žaloby). Z těchto důvodů podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil a žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 4 756 Kč. 10. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady před soudem prvního stupně představuje odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč určené podle § 14b odst. 1 bod 2, a 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu, to je spolu s náhradou za DPH 1 452 Kč a soudní poplatek 800 Kč, celkem 2 252 Kč Náklady odvolacího řízení představuje odměna advokáta za jeden úkon právní služby (odvolání) 1 620 Kč, režijní paušál 300 Kč, spolu s náhradou za DPH to je 2 323,20 Kč a soudní poplatek 1 000 Kč, celkem 3 323,20 Kč.