64 CO 289/2023-37 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 204 030,31 Kč s 11,75% úrokem z prodlení z částky 193 221,64 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení (výrok I) a povinnost nahradit náklady řízení 10 159,80 Kč (výrok II) vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud vycházel ze zjištění, že podle smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky poskytla žalobkyně žalované 2. 7. 2020 peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaná se zavázala prostředky vrátit ve splátkách po 3 150,75 Kč měsíčně. Žalovaná svoji povinnost neplnila a soud vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dluhu na jistině ve výši 183 477,34 Kč, úroku 9 744,30 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 7 148,67 Kč a smluvních poplatků ve výši 3 660 Kč. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni také právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Při výpočtu výše účelně vynaložených nákladů soud prvního stupně zohlednil to, že žalobkyně mohla učinit úkony, za které požadovala odměnu, najednou jak v tomto řízení, tak i v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11C 429/2022, ve kterém byla uložena žalované povinnost zaplatit žalobkyni 288 802,79 Kč s úroky a náklady řízení 46 981,80 Kč. Obě řízení byla typově shodná – plnění ze smlouvy o úvěru a mohlo dojít ke společnému řízení ve věci. Pokud by se tak stalo, činily by žalobkyní vynaložené náklady celkem 57 141,60 Kč. Ve společném řízení by tak byly náklady nižší, což je okolností hodnou zvláštního zřetele, pro kterou soud prvního stupně podle § 150 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení jen ve výši 10 159,80 Kč jako rozdíl vypočtených nákladů a nákladů přiznaných v jiném řízení ve výši 46 9814,80 Kč. 2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala pouze výrok II o náhradě nákladů mezi účastníky řízení. Navrhovala, aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši i v tomto řízení. Odkazovala na Nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2890/20, podle kterého musí být úspěch účastníka řízení posuzován pro každé řízení zvlášť, protože musí být přihlédnuto k tomu, co je předmětem řízení v každém z těchto řízení. Uváděla, že pokud měl soud prvního stupně za to, že je možné vést společné řízení, měl věci spojit ke společnému projednání, což neučinil. Takové rozhodnutí nemůže být připsáno k tíži žalobkyně. Navíc zdůraznil, že zásada hospodárnosti je významným principem řízení, nikoli však principem vůdčím (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Co 2991/2019). Právo na přiznání práva na náhradu nákladů řízení je součástí práva na spravedlivý proces. Navrhovala, aby odvolací soud změnil výrok II napadeného rozsudku tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně v plné výši. 3. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výroku II, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není věcně správné. O odvolání rozhodl, aniž by nařídil jednání, jak mu to dovoluje ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. 4. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobkyni, která měl v řízení úspěch, náleží právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady by tak představoval zaplacený soudní poplatek za řízení ve výši 7 486 Kč odměna za pomoc advokáta za 3 úkony právní sužby, z toho dva (převzetí věci a příprava zastoupení a podání žaloby) po 8 620 Kč a předžalobní výzva za 4 310 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč a náhrada za DPH ve výši 4 714,50 Kč, celkem 34 650,50 Kč. Soud prvního stupně odňal žalobkyni právo na takto určenou náhradu nákladů řízení postupem podle § 150 o. s. ř. Za okolnost hodnou zvláštního zřetele považoval to, že žalobkyně vedla ještě další řízení proti povinné z jiné smlouvy o úvěru, ve kterém měla žalobkyně také úspěch. Pokud by došlo ke spojení věci do jednoho řízení, pak by celkové náklady byly jen 57 141,60 Kč, kdežto v případě, že by jí byly přiznány náklady v obou řízeních, náklady by byly vyšší, podle výpočtu odvolacího soudu 81 632,30 Kč. 5. Obecnou zásadou procesního práva je to, že úspěch účastníka soudního řízení musí být posuzován pro každé řízení zvlášť, protože musí být přihlédnuto k tomu, co je jeho předmětem, a to v každém z těchto řízení. Je pravdou, že v zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které spolu skutkově souvisejí nebo se týkají stejných účastníků. Toto spojení není jen předmětem volné úvahy soudce, ale je třeba vycházet z hlediska souladu procesního postupu soudu se zřetelem k principu proporcionality zásahu do práv žalované. K samostatnému rozhodování v jednotlivých věcech lze přistoupit pouze tehdy, je-li takový postup rozumně odůvodnitelný. K takovému závěru dospěl soud prvního stupně, který obě řízení stejných účastníků o nárocích z různých smluv o úvěru ke společnému projednání nespojil s odůvodněním, že vyřizující soudce se spojováním těchto věcí nesouhlasí. V daném případě pro byly nároky z jednotlivých smluv projednávány samostatně a samostatně je třeba rozhodovat i o nákladech řízení. Okolností hodnou zvláštního zřetele odnímající úspěšnému účastníku zčásti právo na náhradu nákladů řízení pak nemůže být to, že měl plný úspěch v jiném řízení o nárocích z jiné smlouvy se žalovanou. A to za situace, kdy nebylo z obsahu spisu zjištěno, že by se žalovaná ve 20 létech svého věku nedokázala sama hájit, či si zvolit právní zastoupení, že by její projev vůle získat peněžní prostředky na základě úvěrové smlouvy nebyl svobodný. Žalovaná si zásilky na poště vždy vyzvedávala jen někdy, na výzvy soudu nereagovala a o soudní jednání neprojevila zájem. Byla ve sporu zcela pasivní. Pak nelze dospět k závěru, že by měla požívat ochrany při rozhodování o povinnosti k náhradě účelně vynaložených nákladů ve vztahu k úspěšné žalobkyni. Závěr soudu prvního stupně o tom, že naopak chování žalobkyně, která se domáhá svého práva ze smluv, a peněžní prostředky žalované poskytla, je okolností hodnou zvláštního zřetele, pro kterou mu bude právo na náhradu nákladů odepřeno, není správný. Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 34 650,50 Kč v zákonné lhůtě tří dnů. 6. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 2 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měla žalobkyně úspěch, a proto jí náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty představuje odměna advokáta za 1 úkon právní služby (sepis odvolání). Tarifní hodnota činí 24 490,70 Kč (34 650,50 – přiznaných 10 159,80 Kč). Odměna za jeden úkon je 2 500 Kč, ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu) 1 250 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč a náhrada za DPH, celkem 1 875,5 Kč.