10 Co 329/2023-341 — Krajský soud v Plzni

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 6. 6. 2023, č. j. 20 C 44/2022-218, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 92 564 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 92 564 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 24 989 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 989 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení a částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 53 393,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.). Proti tomuto rozsudku, a to jen proti jeho výrokům I. a III., podala si žalovaná včasné odvolání, ve kterém nejprve shrnula průběh řízení před soudem prvního stupně a závěry soudu prvního stupně. Poté uvedla, že nijak nezpochybňuje, že vinou škodní události došlo na straně žalobce ke vzniku škody, a tudíž otázkou vzniku nároku žalobce na náhradu škody není třeba se dále zabývat, spornou však mezi účastníky řízení zůstala otázka výše vzniklé škody, kdy bylo třeba správně stanovit, jaké movité věci byly škodní událostí poškozeny, jaká byla jejich souhrnná obvyklá cena v době poškození, a jaké náklady musel žalobce vynaložit na rekonstrukci obývacího pokoje za účelem jeho uvedení do původního stavu. Pokud jde o nárok na náhradu škody vzniklé na stavební části obývacího pokoje, pak soud prvního stupně své rozhodnutí opřel o závěry znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, Polepila a jeho výslech, ovšem s námitkami žalované k tomuto znaleckému posudku a k podkladům, ze kterých vycházel, se nevypořádal a nepřihlédl rovněž k návrhu žalované na vypracování revizního znaleckého posudku a ani nevysvětlil, proč se tímto důkazním návrhem nezabýval. Dále žalovaná podrobně argumentovala, z jakých důvodů není dle jejího názoru znalecký posudek znalce , tituly před jménem, Polepila použitelný pro určení výše škody vzniklé žalobci na stavebních částech obývacího pokoje. Žalovaná přitom zejména zdůraznila, že znalecký posudek byl vypracován výhradně z údajů tvrzených žalobcem, avšak nikterak doložených, jelikož žalobce žalované a ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně žádné doklady prokazující skutečně vynaložené náklady na opravu obývacího pokoje nepředložil. Připomněla dále, že znalec sice učinil místní šetření, avšak více než půl roku po provedených opravách, kdy nebylo možné u většiny tvrzených prací bez provedení sond ověřit, zda byly či nebyly provedeny. Sám znalec také dle žalované při svém výslechu uvedl, že nemůže potvrdit, že by jím rozpočtované položky a materiály byly skutečně žalobcem použity. Dle žalované ani fotografie, ze kterých znalec vycházel, nedokládají nic ve vztahu k tvrzeným opravám. Pokud žalobce uváděl, že většina prací byla provedena třetími osobami a materiál že zakoupil, mohl tyto skutečnosti doložit jinými důkazy než znaleckým posudkem. Znalci ostatně ani nesvědčí oprávnění přijmout závěr o tom, že účelně vynaložené náklady na opravu obývacího pokoje jsou ve výši 126 065 Kč včetně DPH, neboť jde o závěr právní. Správně měl tedy dle žalované znalec odpovědět na to, jaké jsou skutečně vynaložené náklady, ovšem sám znalec uvedl, že výpočet provedený v posudku je pouhou teoretickou modelací a skutečné použití jím rozpočtovaných položek a materiálů potvrdit nemůže. Znalec rovněž použil k ocenění jednotlivých položek cenovou hladinou druhého pololetí roku 2021, ačkoli z provedeného dokazování a samotných tvrzení žalobce vyplynulo, že oprava byla realizována v prvním pololetí roku 2021. S ohledem na výše uvedené nedostatky znaleckého posudku byl tak dle žalované odůvodněný její návrh na zpracování revizního znaleckého posudku. Jde-li o škodu na zařízení obývacího pokoje, tedy sedací soupravy, pak dle žalované nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by k poškození této sedací soupravy skutečně došlo, přičemž v posuzované věci není dále důvod výši škody stanovit odvozením od pořizovací ceny věci nové, což ostatně ani soud prvního stupně řádně nevysvětlil. Podotkla přitom, že předmětnou sedací soupravu žalobce zakoupil v minulosti jako použitou od žalované za částku 5 000 Kč, a tedy hypotetická výše škody nemůže být vyšší. Žalovaná dále pro případ, že by odvolací soud považoval posouzení nároku na náhradu škody ze strany soudu prvního stupně za správné, k otázce náhrady nákladů řízení namítla, že se znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, Polepila byla seznámena až dne 30. 3. 2022, do té doby žalobce nárokoval náhradu škody na základě jiných podkladů, které oprávněnost jeho nároku neprokazovaly, a nebylo tak po ní možné spravedlivě požadovat, aby předchozím výzvám žalobce vyhověla. Veškeré úkony právní služby, které předcházely seznámení se s posudkem, tak neměly být žalobci v rámci náhrady nákladů řízení přiznány, tedy konkrétně náklady za úkon sepisu předžalobní výzvy a sepisu návrhu ve věci samé. Stejná úvaha by dle žalované měla být použita i ve vztahu k rozhodnutí o úrocích z prodlení, tedy není namístě přisoudit žalobci úroky z prodlení od splatnosti dluhu stanovené předžalobní výzvou, ale až od okamžiku seznámení se žalované se znaleckým posudkem. Závěrem svého odvolání žalovaná připomněla, že se ke škodní události stavěla od počátku odpovědně a byla připravena vzniklou škodu nahradit, což je zjevné i z toho, že obratem poskytla žalobci zálohu ve výši 50 000 Kč, použití a vyúčtování této zálohy stejně jako ostatní tvrzené náklady však žalobce žalované nikdy nedoložil, a nelze tak po ní spravedlivě požadovat, aby hradila škodu, která není objektivně prokázána. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedl, že žalovaná přehlíží tu skutečnost, že předpokladem odpovědnosti za škodu není vyčíslení škody, kdy žádné ustanovení občanského soudního řádu také nestanoví, že by znalecký posudek mohl být použit jako důkaz pouze v případě, kdy je určení výše škody problematické nebo nemožné. Žalobci tedy nemůže být kladeno k tíži, že jako jeden z důkazů k prokázání vzniku škody a vyčíslení škody navrhl provedení znaleckého posudku, naopak znalecký posudek dle něj představuje objektivní zhodnocení škodní události, jakož i vyčíslení vzniklé škody. Vznik škody byl přitom dle žalobce spolehlivě prokázán a vzniklá škoda byla také detailně vyčíslena v rámci znaleckého posudku. Znalecký posudek nechal vypracovat s ohledem na postoj žalované, které již předtím prezentoval výši vzniklé škody na základě nabídkových rozpočtů, na jejichž podkladě však žalovaná škodu žalobci neuhradila. Dle žalobce znalec , tituly před jménem, Martin Polepil v rámci svého výslechu popsal, z čeho při svém posouzení vycházel, a podle žalobce byl schopen rozsah poškození s ohledem na svoji odbornost posoudit. Aplikaci ust. § 2955 o. z. žalobce navrhoval pouze pro případ, pokud by soud prvního stupně považoval vyčíslení škody za nedostatečné. Pokud žalovaná soudu prvního stupně vytýká, že se nevypořádal s jejím důkazním návrhem na vypracování revizního znaleckého posudku, je třeba dle žalobce uvést, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že má rozsah poškození za prokázaný znaleckým posudkem Ing. Polepila a jeho výslechem, a tedy znalecký posudek znalce , tituly před jménem, Polepila považoval za dostatečný a případné nejasnosti za vysvětlené v rámci jeho výslechu, proto nebylo třeba vypracovávat revizní znalecký posudek. Dle názoru žalobce soud prvního stupně rozhodl správně i v případě náhrady škody za poškození sedací soupravy, pokud vyšel z ceny nově pořízené sedací soupravy, neboť náhrada škody by měla zajišťovat obnovu původní funkce poškozené věci s tím, že po žalobci nikdo nemůže racionálně požadovat, aby poškozený použitý nábytek v podobě sedací soupravy nahradil jiným použitým nábytkem neznámého původu od neznámé osoby, u které nelze presumovat, jakým způsobem sedací soupravu používala, kdy nikdy nelze takovou sedací soupravu ani zcela vyčistit. Tvrzení žalované o tom, že sedací soupravu od ní žalobce zakoupil za částku 5 000 Kč, je tvrzením novým, a dle žalobce nepřípustným. Mezi účastníky není sporu o tom, že ke škodě na majetku žalobce došlo, přičemž poškození svého majetku žalobce také prokázal a již v průběhu mimosoudního jednání také žalované doklady a fotografické materiály dokumentující rozsah a charakter poškození jeho majetku dokládal. Bylo přitom na jeho úvaze, jakou částku z uplatněného nároku na náhradu škodu uplatní žalobou. Není tedy dle žalobce důvod, aby nárok na náhradu nákladů řízení a nárok na zákonný úrok z prodlení byl spojen až s momentem, kdy se žalovaná seznámila se znaleckým posudkem, který ostatně sama zpochybňuje. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud napadený ro