10 Co 850/2024-150 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 203 438,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Ohledně nároku na zaplacení částky 10 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 200 000 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a z částky 13 438,40 Kč od 24. 1. 2024 žalobu zamítl (výrok II.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 44 035,83 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) Výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 10 672 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. Usnesením ze dne 30.7.2024 soud prvního stupně opravil rozsudek ve výroku II. tak, že specifikoval správně úrok z prodlení, který měl znít: ve výši 15 % z částky 200 000 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a ve výši 14,75 % ročně z částky 13 438,40 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení.3. Proti výroku II. rozsudku se odvolal žalobce. Namítl, že v reakci na připsání části 10 000 Kč na účet zástupce žalobce paní , jméno FO, , babičkou žalovaného, s označením, že se jedná o splátku za bolestné, tedy na jistinu, započítal poukázané plnění v souladu s ust. § 1932 nejprve na žalobou již uplatněný úrok z prodlení, a jelikož částka 10 000 Kč byla jen o málo nižší než kapitalizovaný roční úrok z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 15 % za dobu od 2. 7. 2023 do 31. 10. 2023 (jenž činí 10 027,40 Kč), vzal žalobu co do ročního úroku z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 15 % za dobu od 2. 7. 2023 do 31. 10. 2023 zpět. O tomto částečném zpětvzetí žaloby však soud prvního stupně v rozporu s ust. § 96 odst. 2 a 3. o. s. ř. nerozhodl. Dále vznesl námitky k závěru soudu prvního stupně, který žalobci nepřiznal zákonný úrok z prodlení s odkazem na rozpor s dobrými mravy. Institut nároků z úroků z prodlení představuje odůvodněnou ochranu věřitele a slouží k zajištění pohledávky pod hrozbou zvyšujícího se dluhu na dlužníka. Využití tohoto prostředku nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy (viz usnesení NS ČR 25 Cdo 2895/99, rozsudek NS ČR 30 Cdo 3562/2013, 33 Odo 1427/200530, 30 Cdo 3562/2013). Dále poukázal na judikaturu týkající se práva na ochranu zdraví, které je funkčně vyšší hodnotou než právo na ochranu majetku škůdce (viz rozsudek NS ČR 25 Cdo 2216/2019, nález Ústavního soudu II. ÚS 2149/17). Nezletilý žalobce je o pět let mladší než žalovaný a jeho požadavek na úrok z prodlení nemůže být právem v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný je navíc již osobou mladistvou, která může být zaměstnána, může chodit na brigády a zabránit tedy tomu, aby dluh vůči žalobci nenarůstal. Navíc v rozhodnutí soudu prvního stupně chybí důvod, pro který by žalovaný jako student střední školy nebyl schopen nikterak svůj dluh umořovat. Žalobce proto navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.4. Proti rozsudku, o to proti výroku I., se odvolal i žalobce, který ale vzal své odvolání podáním ze dne 15. 8. 2024 zcela zpět.5. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobce do výroku II. s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné. Poukázal na to, že žalobce se domáhal prostřednictvím svého zástupce i náhrady škody na zdravotnickém zařízení a je tedy otázkou, zda bodové ohodnocení způsobeného bolestného nemohlo být ovlivněno i okolností, která souvisela s jeho léčením a za kterou žalovaný nemůže odpovídat. Poukázal na ust. § 2953 občanského zákoníku, podle kterého lze snížit náhradu způsobené škody škůdcem, což je závislé i od jednotlivostí a zvláštností každého konkrétního případu. V nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2844/14 (body 53. - 57.) je uveden postup obecných soudů při určení výše náhrady majetkové újmy. Jde o podmínky, které se vymykají obvyklým poměrům, které nespadají do běžných životních podmínek a podle žalovaného v tomto případě takové okolnosti naplněny jsou. Žalovaný dal proto na zváženou i posouzení, zda stanovené bodové ohodnocení znalcem je objektivní, pokud jde o pochybení i jiného subjektu. Žádost o vypracování znaleckého posudku pak podala , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , advokátní kancelář, což také mohlo mít vliv na metodiku k náhradě nemajetkové újmy. Žalovaný uvedl, že v době, kdy žalobce utrpěl úraz hlavy, tj. ke dni 23. 10. 2021, bylo žalovanému 12 let, byl nezletilým, spolu s kamarádem se dostal do konfliktu s mladšími chlapci, kteří „si začali“. Byl i tehdy bezproblémovým žákem svěřen do výchovy své babičce, neboť rodiče nebyli schopni zajistit jeho výchovu. Svého jednání litoval, omluvil se, dluh chce splácet, ale až začne vydělávat. Nechce platit úroky z prodlení v požadované výši, protože nechce zahájit svou výdělečnou činnost případnou exekucí se stále narůstajícím dluhem. Je si vědom své odpovědnosti. V současné době studuje střední školu v oboru elektro a je to pro něj zárukou, že získá zaměstnání, které mu umožní závazek splnit. Dluh s narůstajícími úroky, které není schopen aktuálně platit, je pro něho zcela demotivující. Pokud se jedná o náklady řízení, domluvil se se svojí babičkou a svým dědečkem, kteří jsou ve starobním důchodu, že tento budou dluh postupně splácet. V řízení proti dětem mladším patnácti let by měla být dostatečně citlivě a individuálně zvážena a splněna i výchovná složka každého opatření ve vztahu ke konkrétní věci. Žalovanému bylo uloženo napomenutí s výstrahou. Žalovaný se žádné recidivy od té doby nedopustil. Navrhl proto, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno jako věcně správné.6. Žalobce se k tomuto vyjádření písemně vyjádřil, zopakoval argumenty uvedené v původním vyjádření s tím, že nezpochybňuje aplikovatelnost kritérií vyjádřených v nálezu I. ÚS 2844/14, ale zdůraznil, že v nyní projednávané věci jde o újmu na zdraví dítěte, a to o pět let mladšího, než je žalovaný, a to v důsledku jednání způsobeného úmyslně, byť v úmyslu nepřímém. Sám žalobce pak již sociální poměry žalovaného zohlednil a nežádal po něm více, než kolik odpovídalo bodovému ohodnocení. Pokud jde o vyžádání znaleckého posudku, pak o tom, kdo tento posudek zadával, byl žalovaný informován a k této okolnosti nebyly vzneseny žádné námitky. Procesní postup žalobce odpovídal § 127a o. s. ř. Zpočátku žalobce byl ochoten uzavřít smír ohledně částky 200 000 Kč s úrokem z prodlení, což však nebylo ze strany žalovaného akceptováno, respektive ten vyjádřil ochotu k uhrazení náhrady toliko ve výši 30 000 Kč. Až v reakci na tento zjevně iracionální postoj žalovaného navázalo další rozšíření žaloby, další nárůst úroku z prodlení a další nárůst nákladů řízení. Žalobce pochybnosti nad přezkoumatelností výroku II. (výrok I. již nabyl právní moci). Zdůraznil, že nebylo rozhodnuto o zpětvzetí, které bylo učiněno ze strany žalobce a řízení tak bylo zatíženo procesní vadou, která znamená porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Podle názoru žalobce existuje hned několik důvodů pro zrušení odvoláním napadeného výroku II. bez jednání. Poukázal rovněž na to, že pokud je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, pak brání tento nedostatek odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost.7. Odvolací soud v souvislosti se zpětvzetím části uplatněného nároku ze strany žalobce před soudem prvního stupně, učinil dotaz na žalovaného, zda s tímto zpětvzetím souhlasí. Žalovaný podáním na čl. 127 sdělil, že s tímto zpětvzetím souhlasí.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, kterému předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a následující o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce, neboť žalovaný vzal odvolání zpět a k vyjádřením obou účastníků a po odvolacím jednání dospěl k závěru, že ve vztahu k výroku II. je namístě tento výrok změnit s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby a s ohledem na částečnou důvodnosti odvolání žalobce.9. Výrokem I. uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 203 438,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ačkoliv se žalovaný původně do tohoto výroku I. odvolal, vzal následně své odvolání zpět a odvolací soud proto postupoval dle ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení zastavil. Tento výrok je nyní pravomocný a vykonatelný. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 203 438,40 Kč. Jelikož vzal žalovaný odvolání do tohoto výroku zpět, má odvolací soud za to, že lze důvodně předpokládat, že žalovaný své povinnosti dostojí a tuto částku žalobci zaplatí.10. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci peněžitou náhradu představující bolestné, protože mu způsobil zranění, které následně bylo ohodnoceno znaleckým posudkem. Vyšel zejména z rozsudku Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 24 Rod 2/2022–23, ze dne 27. 4. 2022, kterým bylo žalovanému uloženo napomenutí s výstrahou za čin jinak trestný, vykazující znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 12 písm. b) trestního z