11 Co 71/2024-712 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované povinnost uzavřít se žalobkyněmi dohodu o převodu náhradních pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , jméno FO, , adresa, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, k uspokojení jejich restitučního nároku ve výši 377 818,60 Kč (výrok I) a žalované uložil nahradit žalobkyním náklady řízení ve výši 133 243,20 Kč (výrok , jméno FO, ). Rozsudek odůvodnil tím, že původní žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, byl jako dědic po zemřelé , jméno FO, , původní vlastnici pozemků PK 197, 200 a 202 v k. ú. Zličín, které jí byly odňaté ve smyslu zákona o půdě v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, oprávněnou osobou. Z tohoto důvodu se podle § 11a zákona o půdě domáhal náhradních pozemků, avšak uspokojení svého restitučního nároku nedosáhl ani po více než 30 letech od jeho uplatnění, když ohledně zanedbatelné části pozemku PK 197 v k. ú. Zličín bylo žalovanou rozhodnuto teprve dne 20. 11. 2012 a do zbývajícího nároku až rozsudkem soudu ze dne 2. 3. 2020, z něhož teprve vyplynulo, že za nevydané pozemky PK 200 a 202 přísluší žalobci náhrada. Přes upozornění žalobce na stavební charakter odňatých pozemků i judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ocenila žalovaná nevydané pozemky PK 200 a 202 chybně jako pozemky zemědělské na 361 124,70 Kč, a na tomto setrvala v každém dosud vedeném řízení, přestože sama předkládala k důkazu znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , který je oceňoval jako stavební. Pozemky PK 200 a 202 v k. ú. Zličín bylo třeba dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. ocenit jako pozemky stavební, při zařazení do hl. m. Praha za jednotkovou cenu 250 Kč/m2, když byly ještě před uzavřením trhové smlouvy z 21. 11. 1949, kterou je byla původní vlastnice nucena převést, výměrem KNV v Praze ze 14. 4. 1949 zahrnuty do stavebního obvodu pro stavbu opravárny strojů, a následně bezprostředně využity k výstavbě, za jejímž účelem byly vykoupeny. Byť s ohledem na dostatečnou výši restitučního nároku nebylo rozhodující, mají-li být aplikovány srážky z jednotkové ceny, soud uzavřel, že k aplikaci srážek z důvodu stavební nesrostlosti, absence přístupu po zpevněné komunikaci a možnosti napojení na veřejný vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny nebyl s ohledem na skutková zjištění důvod. Neměnný postoj žalované k ocenění pozemků vylučoval žalobce z možnosti domoci se uspokojení restitučního nároku prostřednictvím veřejných nabídek, v nichž by žalovaná rovněž nerespektovala ocenění odňatých pozemků jako stavebních. Účast na veřejných nabídkách jako předpoklad pro úspěšné uplatnění nároku prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle proto nelze podle judikatury Nejvyššího soudu po žalobci spravedlivě požadovat. Délku správního řízení i nerespektování judikatury při oceňování pozemků bylo možno posoudit jako liknavý a svévolný postoj žalované, proti němuž se lze podle judikatury Ústavního soudu bránit žalobou na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o vydání konkrétního pozemku. Při rozhodování o tom, zda jsou pozemky způsobilé být vydány jako pozemky náhradní, soud vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu a hodnotil, zda převodu pozemků nebrání zákonné výluky dle § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, představují pouze přístupový pás k Chráněnému ložiskovému území , adresa, , přičemž kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyněmi a společností , právnická osoba, . si dosavadní nájemce pozemků zajistil přístup k ložiskovému území. Soud dospěl k závěru, že převažuje-li dle zákona o půdě nad zajištěním lesního či zemědělského využití pozemku požadavek na zmírnění majetkových křivd, je argumentace žalované, že tato dohoda je obcházením zákona o půdě a způsobu vypořádání restitučních nároků, irelevantní. Též námitku, že vydání pozemku brání jeho užívání třetí osobou, která jej potřebuje k zajištění své činnosti, v situaci, kdy přístup této třetí osoby je zajištěn kupní smlouvou, považoval soud za účelovou. Co se týče pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , soud vycházeje z platného územního plánu neshledal žádnou ze zákonných překážek pro jeho vydání. Mezi účastníky sporné ocenění pozemku jakožto pozemku zemědělského bylo přesvědčivě vysvětleno znalcem , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Soud dospěl k závěru, že v obecné rovině sice platí požadavek žalované na ekvivalenci mezi hodnotou odňatých a náhradních pozemků, na druhou stranu je však třeba vycházet z konkrétních okolností, které v daném případě nejsou srovnatelné. Vyjádření žalované, že za účelem eliminace rizika vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně se jeví jako nejvhodnější, aby pozemek žalobkyním vydán nebyl, za situace, kdy restituční nárok je po více než 30 letech od podání žádosti a nutnosti vedení mnoha soudních řízení uspokojený pouze z malé části, jen dokresluje obstrukční přístup žalované. Soud tedy shledal, že všechny požadované náhradní pozemky jsou způsobilé k vydání, přičemž jejich hodnota nepřevyšuje hodnotu nevypořádaného restitučního nároku žalobkyň.2. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž namítala, že soud prvého stupně chybně dovodil, že žalovaná postupovala svévolně, liknavě a diskriminovala původního žalobce a žalobkyně jsou tedy oprávněny domáhat se uspokojení svých restitučních nároků v řízení o nahrazení projevu vůle, aniž provedl důkazy navrhované žalovanou vztahující se k prokázání, že se právní předchůdce žalobkyň řádně neúčastnil veřejných nabídek a neusiloval o uspokojení svých nároků tímto zákonným způsobem. Provedené důkazy nesprávně právně hodnotil. Soud na základě provedených důkazů dospěl k chybnému závěru, že pozemky PK 200 a 202 v k. ú. Zličín je třeba ocenit jako stavební. I kdyby se mělo skutečně jednat o stavební pozemky, pak měly být při jejich ocenění aplikovány srážky dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Soud dále dospěl k chybným závěrům, že požadované náhradní pozemky jsou převoditelné a že pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, je třeba ocenit jako zemědělský, ačkoli bylo prokázáno, že je určen jako územní rezerva k zastavění a z ostatních skutečností vyplynulo, že bude brzy zastavěn.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedly, že rozsudek je věcně správný. Vydání pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, je v souladu s primárním účelem zákona o půdě, kterým je zmírnění způsobených majetkových křivd a který má podle judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu přednost před zemědělským využitím pozemků. Vydáním pozemků nedojde k omezení či narušení veřejného zájmu, který spočívá v zajištění přístupu společnosti , právnická osoba, . přes tyto pozemky k chráněnému ložiskovému území, jejich vydáním nedojde k narušení tohoto příjezdu či jiného nakládání s tímto územím, a pozemky jsou tak vhodné k vydání. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, není územním plánem určen k zastavění, ale je zařazen toliko do rezervy, u které má být potřeba a plošné nároky uvedeného využití teprve prověřeny. Pozemek je zemědělským pozemkem, je tak i využíván, a je proto vhodný k vydání a jeho ocenění je správné.4. Žalobkyně po vydání napadeného rozsudku, ve vyjádření k odvolání, vzali žalobu částečně zpět ohledně pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , jméno FO, , adresa, (hodnota 124 660 Kč) s ohledem na sdělení , jméno FO, , že mu byl pozemek vydán, a odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k tomuto pozemku napadený rozsudek zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.5. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalované i vyjádření žalobkyň a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen zčásti.6. Předně lze konstatovat, že soud prvého stupně provedl účastníky navržené důkazy v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci, kdy žádný podstatný důkaz neopomněl. V odůvodnění rozsudku jasně vyložil, které skutečnosti měl z provedených důkazů prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Z provedených důkazů přitom učinil správné, úplné a logické skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud. Provedení jiných důkazů či opakování důkazů provedených soudem prvého stupně k vyvrácení či zpochybnění skutkových závěrů, které soud prvého stupně učinil, žalovaná v odvolacím řízení nenavrhovala. Protože skutkov