56 Co 158/2024-158 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost doložit žalobci náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh na služby a provedení vyúčtování za rok 2019 a aby bylo umožněno žalobci pořízení kopie podkladů, zamítl (výrok I), žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému k rukám zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 17 424 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalovaný povinnost vyplývající pro něho z ust. § 8 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. splnil, žalobce žádné možnosti seznámit se s podklady nevyužil, žaloba proto nebyla shledána důvodnou. Žalobce ve včasném odvolání namítal neúplně zjištěný skutkový stav, nesprávné právní posouzení věci, výskyt vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud by soud prvního stupně vyslechl žalobcem navržené svědky, aby dle odvolatele tak bylo najisto postaveno, zda se 4. 8. 2021 konalo seznámení s podklady o hospodaření žalovaného (jak tvrdí žalovaný) nebo jiného subjektu (jak toto vyplývá z prezenční listiny založené v soudním spise). Soud prvního stupně pominul, že nebyl navrhován „opětovný výslech svědků“, když vypovídali před soudem ve věci 10 Co 21/2023 toliko dva svědkové, žalobce navrhoval výslech sedmi svědků, kteří podepsali dotčená čestná prohlášení. Závěr soudu prvního stupně, že by opakovaný výslech navrhovaných svědků nepřinesl ve věci nová zjištění, je dle odvolatele závěrem nepřezkoumatelným. Slyšení svědci vypovídali tendenčně a nepochybně účelově, odvolatel se blíže vyjadřoval k výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . Zamítnutí důkazního návrhu s odůvodněním prezentovaným soudem prvního stupně představuje zásadní vadu řízení a činí rozsudek nepřezkoumatelným. Skutečnost, že žalobce se jednání neúčastní a z jednání se omlouvá, nelze klást k tíži žalobce. Odvolatel namítal rozpor závěru soudu prvního stupně s provedeným dokazováním, neboť z oznámení ze dne 19. 7. 2021 nelze vyvozovat, zda se nahlížení do podkladů dne 4. 8. 2021 skutečně konalo, či nikoliv, přičemž s ohledem na datum vzniku žalovaného (17. března 2016) nemohlo být nahlíženo do podkladů k vyúčtování služeb za rok 2015 ve vztahu k žalovanému. Je zřejmé, že se v daném případě mohlo dne 4. 8. 2021 nanejvýš konat seznámení s hospodařením zcela jiného subjektu, než je žalovaný. Dopis žalovaného ze dne 26. 10. 2023 nebyl žalobci nikdy doručen. Zřejmě došlo k záměně adresáta zásilky, když toto zavinil žalovaný, neboť si je vědom možnosti záměny řadu let, i přesto adresáta zásilky neoznačuje datem narození. Soud pouze uvedl, že otec žalobce měl dopis žalobci předat. Není zřejmé, z čeho měl otec žalobce vyvodit, že mu zásilka není určena. Nesprávný je závěr soudu prvního stupně ohledně údajného neprokázání doručení výzev. Bylo poukazováno na jiný závěr učiněný ve věci sp. zn. 6 C 430/2022. Soud prvního stupně dle odvolatele nepostupoval předvídatelně, v důsledku čehož je řízení stiženo vadou. Soud prvního stupně se nezabýval tím, zda údajné seznámení se s podklady vyúčtování splňovalo podmínky pro řádné prostudování podkladů, aby byla příjemci služeb zajištěna účinná kontrola správnosti vyúčtování. Soud tedy vůbec nezkoumal, zda žalovaný mohl svoji povinnost splnit. Dle odvolatele soud prvního stupně byl povinen toto zkoumat z úřední povinnosti. Z rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, čím žalovaný splnil povinnost „doložit“. I z tohoto důvodu je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro způsob předložení dokladů nelze stanovit podrobná a vyčerpávající pravidla, vždy je však třeba postupovat tak, aby byla umožněna účinná kontrola správnosti vyúčtování. Realizace práva k nahlédnutí do podkladů k vyúčtování, které je jednostranně staveno poskytovatelem služeb, má proběhnout v duchu a účelu právní úpravy, přičemž příjemci služeb musí být jednoznačně umožněn jeho reálný výkon, nikoliv toliko formální. Bylo třeba zkoumat, zda v daný okamžik bylo možné se reálně s podklady vůbec seznámit, to znamená, zda byly k dispozici, zda byly kompletní, zda byl dán dostatečný časový i místní prostor k tomu, aby se s nimi mohly oprávněné osoby seznámit. Účinnou kontrolu správnosti vyúčtování může zmařit nepřítomnost byť jen jedné z listin. Soud prvního stupně se dle odvolatele měl zabývat otázkou, zda vůbec strana žalovaná mohla své povinnosti dle § 8 zákona č. 67/2013 Sb. bezvadně splnit. Soud prvního stupně nezdůvodnil, i kdyby jeho závěry byly přiléhavé, proč byl žalobce povinen se dostavit právě na seznámení se s podklady dne 4. 8. 2021 a dne 15. 11. 2023, když předtím žalovaný žádal žalobce o umožnění seznámení se s podklady minimálně ve čtyřech různých případech, v rámci kterých žalobce, jakožto slabší smluvní strana, nabídnul žalovanému desítky různých termínů. Jednostranným stanovením termínu nemohlo dojít ke splnění povinnosti ve smyslu ust. § 8 zákona č. 67/2013 Sb. Dle odvolatele se soud prvního stupně nevypořádal s důkazním návrhem žalobce - aby byla provedena jeho účastnická výpověď. Odvolatel navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žalobě bylo vyhověno, pokud by odvolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku soudu prvního stupně, bylo navrhováno zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil v tom směru, že závěry soudu prvního stupně považuje za správné, argumentace žalobce není namístě, mnohdy se jedná o argumenty zcela irelevantní a nepodstatné, jindy o argumenty zcela nové. Odvolání je zjevně bezdůvodné. K odvolací námitce, že soud prvního stupně neprovedl všechny navrhované důkazy, žalovaný uvedl, že soud postupoval v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř., přičemž je na rozhodnutí soudu, které z navrhovaných důkazních prostředků provede, či neprovede, zejména pokud byla rozhodná skutečnost již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena. Bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný umožnil žalobci nahlédnout do podkladů k vyúčtování služeb za období roku 2019, a to minimálně dne 4. 8. 2021 a dne 15. 11. 2023, vedle toho nabídl možnost seznámit se s podklady na setkání s mediátorem dne 14. 11. 2023 a nabídl další možné termíny v novém sídle žalovaného. Skutečnost, že žalobce možnosti nevyužil, nelze klást k tíži žalovanému. Žalovaný splnil povinnost dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., což vyšlo z provedených důkazů najevo, nebylo nutné přistupovat k provádění dalších důkazů, neboť by se jednalo o postup v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Žalobce dopisem ze dne 27. 5. 2020 žádal o doložení nákladů na jednotlivé služby za zúčtovací období roku 2019, žalovaný v návaznosti na doručenou výzvu umožnil žalobci nahlédnout do podkladů několikrát. Na dopis bylo žalobci odpovězeno přípisem dne 16. 6. 2020. Z oznámení žalovaného ze dne 19. 7. 2021, které žalobce obdržel dne 23. 7. 2021, má soud za prokázané, že žalobce byl žalovaným informován, že společenství vlastníků zajistilo nahlížení do podkladů k vyúčtování služeb za rok 2015 až 2020 ve společenské místnosti domu , adresa, , , Anonymizováno, , ve dnech 4. 8. 2021. Dopis byl dle doručenky doručen žalobci dne 23. 7. 2021. Soud vzal dále za prokázané, že žalovaný nabídl žalobci nahlédnout do podkladů k vyúčtování služeb za roky 2015 až 2022, a to při setkání s mediátorem dne 14. 11. 2023, dále dne 15. 11. 2023 s možností domluvit náhradní termín s , jméno FO, , který bude mít podklady od 15. 11. 2023 do 15. 12. 2023 u sebe a byla nabídnuta dále trvalá možnost nahlížet do podkladů pro vyúčtování v novém sídle , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Dopis byl dle doručenky doručen žalobci dne 10. 11. 2023. Nahlížení proběhla v sídle žalovaného, což je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3141/2021, ze dne 26. 4. 2022. Žalovaný dále poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1261/2015, ze dne 24. 5. 2016. Zákon nestanovuje způsob a podrobné podmínky, za kterých musí nahlížení probíhat. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu stanovila, že musí jít „pouze“ o podmínky umožňující řádně prostudovat podklady. To bylo ze strany žalovaného splněno, a to několikrát. Tvrzení žalobce, že by měl být žalovaný informován, že na adrese , adresa, má doručovací adresu více osob, které se jmenují „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “, je zcela nepravdivé a zejména nepodstatné ve vztahu k danému řízení. Žalovaný nemá žádnou informaci o tom, že by se na uvedené adrese měly zdržovat dvě osoby s totožným jménem. Pokud tomu tak je, nemá žalovaný žádnou možnost, jak uvedené zjistit a zajisté nemá ani povinnost toto zjišťovat. Žalovaný podotýká, že žalobce do dnešního dne ani neoznámil počet osob, které mají v předmětném bytě, který je v jeho vlastnictví, domácnost. Nesplnil tak dosud povinnost stanovenou v článku 4 odst. 2 písm. j) bod IV stanov žalovaného. Ve vztahu k oznámení o možnosti nahlížen